Za volantem mexického lidového vozu

Za volantem mexického lidového vozu

Cestovat po Mexiku se dá několika způsoby. Zřejmě ten nejméně pohodlný je za volantem vypůjčeného auta. O zážitky však není nouze.

Úplně nejlepším dopravním prostředkem, jaký může cestovatel zvolit pro bádání po Mexiku, je autobus. Doporučovali mi to kamarádi i studenti z Mexika, se kterými jsem se o možnostech cestování po Mexiku bavil. Pořád jsem jen slyšel: „Je to bezpečné, rychlé, dostaneš se s tím i do nejodlehlejších míst a hlavně stojí to pakatel.“ Jenže v sobě jsem pořád nosil myšlenku, jaké by to bylo zažít tu krásu, to nebezpečí, to Mexiko zpoza volantu nějakého zápaďáckého auta. Pár kliků na internetu a už vyplňuji závaznou rezervaci našeho auta.

…o 3 měsíce později…

12 hodin, pravé poledne, sluníčko rozpaluje bělavý písek mayské riviéry, a my, já a moje přítelkyně Pavla, netrpělivě čekáme v klimatizované kanceláři, než nám přistaví auto. Zástupce autopůjčovny se nám omlouval s odůvodněním, že auto na 24 dní si tu půjčuje málokdo a že nám ho musí perfektně připravit. Trochu mě to uklidnilo, ale v zápětí přišel šok. Přistavili nám tu nejpříšernější krabici, která stála na parkovišti. Abych byl konkrétní, jednalo se o Nissan Tsuru v bílém provedení, 34 675 km najetých km, automat s rádoby klimatizací. Pro lepší představu toto auto bylo pohodlím, designem a výbavou tak 20 let pozadu. Viděl jsem to auto poprvé v životě a nezmohl jsem se na sebemenší odpor. Při výstupní kontrole auta jsem při smyslech určitě nebyl, protože jsem si ani nevšiml, že auto má urvanou anténu. V duchu jsem si jen říkal, proč jsme nejeli autobusem, a dával si tipy, zda Tsuru (pro přátelé Tsuřík) dokáže urazit cestu do Mexica City a zpět nebo vypoví poslušnost mnohem dříve.

Tsuru sem, Tsuru tam

Během prvních ujetých kilometrů byly pocity spíše příjemné. Náš Tsuřík nebyl výjimka na silnicích, před námi červený, za námi modrý, u krajnice stavěl zelený, v protisměru houkal bílý, kam se člověk rozhlédl, tam viděl našeho Tsuříka. V Mexiku je to velmi rozšířené auto, využívají ho policajti, taxikáři a ve velké hojnosti i obyčejní lidé. Prostě a jednoduše, jedná se o takovou mexickou škodovku. Všechny pochybnosti ze mne opadly po dvou dnech, kdy pár poznámek o našem autu prohodil náš průvodce, který nás vtáhl do tajů jeskyňového šnorchlování v cenotách: „Jééé, vy máte tohoto Nissana, toho mám taky. Je to výborné auto, jsem s ním strašně spokojený a hlavně je úsporný. Načepuji do něj benzín za 100 pesos a jezdím celý víkend“. A měl pravdu. Plná nádrž kolem 300 pesos (400 Kč), se kterou jsme se přemístili o 700 km.

Tulum, Mexiko

Pátý bod naší smlouvy

Myšlenku, zda Tsuřík to všechno zvládne či ne, jsem již částečně hodil za hlavu, jede, jede, tak proč si s tím lámat hlavu a začal jsem se soustředit na okolí, které jsme projížděli. Mexická silniční infrastruktura je ve špatném stavu, chybí dálnice a řidiči jezdí velmi agresivně, ignorujíc veškerá značení, pruhy na víceproudové dálnici si utváří sám řidič. Předjíždí zprava, zleva, až přehnaně moc používají výstražná světla a ač nemají sebemenší příležitost, pořád troubí. Jedinou možností, jak tuto divočinu zkrotit, jsou tope, u nás se vyskytující pod lidovým názvem ležící policajt. Tope symbolizují začátek vesnice nebo města a jejich četnost po 100 najetých km již není únosná. V takové průměrné mexické vesničce se nachází šest těchto hrbolů. Byl jsem vděčný za každou značku, gumu či kus hadru, který aspoň minimálním způsobem upozorňoval, že je potřeba přibrzdit, protože čím víc jsme se vzdalovali od turistických hotelových ghett, tím méně se značky vyskytovaly, až úplně vymizely. Potom jsem se již neudivoval nad pátým bodem naší smlouvy o nájmu auta: „Jakékoliv zničení či ztráta jakéhokoliv z pěti kol je vyloučena z pojištění.“

„STOP“ , blížíte se dětské silniční kontrole

Zinacantanské dítě, Mexiko

Chiapas, nejchudší země Mexika, centrum zapatistického hnutí, putují tudy přes Guatemalu drogy, ale pokud chcete poznat opravdové Mexiko zamiřte sem a nejlépe autem a projeďte obávanou cestu PalenqueSan Cristobal de las Casas. Při vjezdu do tohoto státu nás stavěla vojenská hlídka. Zpomalit nás nutí rozřezané gumy od náklaďáku, míjíme zákopy, až zastavujeme u pouze španělsky mluvícího vojáka. „Americanos!?“ „No! La Republica Checa“ odpovídám. V tu chvíli jsme si nepřipadali moc bezpečně, obklopeni 10 vojáky v plné zbroji a další tři byli schovaní v kulometních hnízdech, nabito, odjištěno, zamířeno. Ale tři prostá slova mé odpovědi změnila zasmušilou tvář vojáka v úsměv a již nám kynul rukou, že můžeme pokračovat. Náhoda? Téměř každý Mexičan, se kterým jsme se bavili, zná Českou republiku a hned dodává, že bylo kdysi Československo a v současnosti jsou to dvě nezávislé země. To potěší ne?

Při cestě skrze Chiapas nás nestavěli pouze vojáci, ale i děti. Děti nemusely stavět žádná hnízda či rozřezávat pneumatiky a pokládat je na zem. Prostě a jednoduše natáhly přes cestu lano a vyčkávaly. Zastavili jsme před lanem a v mžiku se u nás seběhlo pět dětí; přítelkyně měla otevřené okýnko. Chyba, nestačil jsem ani zatáhnout ruční brzdu a v autě bylo o pět párů rukou navíc než je obvyklé. Ve čtyřech dlaních byly různé druhy ovoce, pátá dlaň byla jen nastavená. Děti byly v této práci velmi zběhlé, udolaly nás svou drzostí a neodbytností. Vzali jsme si od nich trs banánů, pomeranče a cukrovou třtinu na žvýkání, jinak to prostě nešlo.

D.F, chaos, chaos, (c)korupce,chaos

Nevěřil jsem tomu, ale s naším Tsuříkem jsme dorazili do Mexico City ve výborné kondici. Mexičané nazývají své město pouze Mexico nebo D.F. O tom, jak se neztratit v nepřehledném moři značení a hlavně zaparkovat auto v D.F, by vystačilo na další článek. Ale to bych jen odbíhal od toho hlavního. V D.F bují korupce na každém rohu, bohužel bujila i na jedné křižovatce v JV předměstí Mexica.

Zastavili jsme na červenou, jako vždy, jako 100x předtím, naskočila zelená, rozjeli jsem se…z ničeho nic se před autem objevil strážník, který mě pokynul zastavit na krajnici. Vyžádal si doklady, řidičák, mezinárodní řidičák, smlouvu o nájmu auta a ještě jsem mu přihodil potvrzení, že náš Tsuru může jezdit v jakýkoliv den v týdnu (v D.F platí omezení používání vozidel v určité dny podle posledního čísla SPZ). A toto potvrzení nám zlomilo vaz. Policajt se začal ohánět, že tento dokument je tady v tomto okrsku neplatný a sedl do auta. Dal nám jediný pokyn, následujte nás, jedeme na stanici. Během tohoto chaosu jsem jen registroval mimiku projíždějících osob. Jako kdyby mi říkali: „Jeďte pryč, je to špatné, nejezděte za nimi“.   

Policejní stanice?! To jsou čtyři zdi, dvě okna, dva stoly, dvě židle, dva policajti v civilu (aspoň myslím, že to byli policajti) a psací stroj a uvnitř této holostanice nás obvinili, nedovolili nám opustit stanici, nedovolili nám si zavolat, hrozili nám zabavením auta, řekli si o hromady peněz, stmívalo se, zaštěkal pes, začal jsem jim nadávat, vytahuji peníze, otvírá se závora…slunce zapadá, usínáme.

…o 3 měsíce později…

Sumarizuji celkové náklady za Mexiko. Celkové náklady pro dvě osoby 40300 Kč (24 dní), z toho náš kamarád Tsuru stál 14300 Kč, benzín 4400 Kč (ujeto 6000 km), mýtné 1500 Kč, parkovné 500 Kč a pokuta 1100 Kč. Mohlo být hůře, mnohem hůře.

Očekávali jsme, že cestování po Mexiku nebude tak lehké, jako cestování po USA, ale v každém případě první kontakt s místní kulturou byl trošku šok (divočina, nepořádek, vojáci). Pokud člověk dodržuje základní rady, které se dočte v RG či LP, nebude mít v Mexiku žádný problém. I přesto, že Yucatán je nádherný kus Mexika, především Isla Mujeres byste neměli na své pouti po Mexiku vynechat, odvažte se vycestovat i mimo tento poloostrov, tam teprve poznáte to pravé nefalšované Mexiko. Mezi oblasti, které bych doporučil, jsou Chiapas a město San Cristoval des la Casas a region Oaxaca. Lidé v Mexiku jsou milý a rádi pomůžou, doporučuji znát aspoň trochu španělštinu, lidé se Vám více otevřou. Tohle tvrzení platí všude na jih od D.F kromě samotného D.F, zde si opravdu dejte pozor. Zde lidem nevěřte a buďte opatrní, omezte návštěvu na nezbytné minimum, stejně tu není pořádně nic k vidění (2 dny je opravdu hodně). Mexiko nabízí rozmanitost, nádherná příroda se tu mísí s barevnou kulturou zahalená tajemstvím dávných indiánských kmenů.

Lukáš Vinkler je absolventem magisterského studia FEKT VUT v Brně. Mezi jeho záliby patří především sjezdové lyžování a cestování. Jak už patrno i z jeho článku, hlavním jeho krédem je jít „svou vlastní cestou“.

Indián z Teotihuacanu, Mexiko

HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.

Zkušenosti čtenářů

NN

velmi dobry clanok, viac takychto

David

Dikec za pekny clanek.Do Mexica se chystam za par mesicu.Cestovat budu radeji busem:-)

Petr Smelc

pekny clanek, jen se divim proc tolik odsuzujete mexicke silnice. Z Cancunu vede dalnice az do hlavniho mesta, stejne tak vede dalnice z hlavniho mesta do Oaxacy. Neco jineho jsou samozrejme poplatky za dalnice, ktere nejsou uplne male. Na druhou stranu je diky tomu na silnicich mensi provoz. Silnice nejsou spatne ani v Chiapasu, dokonce opravili silnici „Careterra Fronterizada“ ktera vede az ke guatemalskym hranicim. Ja myslim ze v Cechach se nam o takovych silnicich casto muze jen zdat. Jo a pokud se vam zda ze se v Mexiku hodne troubi, radeji nejezdete do Indie, nebo Jihovychodni Asie.

babička Lála

… se zájmem jsem si to přečetl, protože před 10 lety jsme tam měli vypůjčenou káru. a bylo to prima.
… celkové náklady vám vyšly luxusně, to koukám.
… článku lze vytknout jediné : chybí fotka Tsuru …

Pepa

Lukáši, seš dobrej!!!

Marianna

Ja si nemyslim, ze DF je zasa az take strasne, tiez som sa mu pri mojich prvych cestach do Mexika snažila vyhnut, ako sa len dalo, cize som sa obmedzovala iba na letisko, pripadne presun z letiska na autobusovu stanicu. Ale minuly rok som sa tam na dva dni zastavila, cestovala som sama a dva dni som si to uzivala a mala som pocit, ze cim dalej tym viac, az mi bolo luto, ze som si medzitym kupila nocny listok dalej, ale poobjavovala som aj ine zakutia ako je zocalo, cize trosku dalej od centra. Vobec som nechapala, coho som sa tak predtym bala.
Je pravda, ze som nebola na aute a okrem toho, myslim, ze k babe turistke (europanke) by boli asi milsi ako k chalanovi/chalanom.
Ale hlavne v porovnani s takym Guatemala City a vacsinou stredoamerickych hlavnych miest si myslim, ze DF je nadherne civilizovane mesto, povedala by som priam aj bezpecne 😉 Samozrejme, odtial potial.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí