Cestopisy a reportáže

Když se řekne Island, většina z nás si vybaví úžasnou přírodu, ledovce, horké prameny nebo papuchalky. Také si často vzpomeneme na to, že život na Islandu je velmi drahý a proto návštěvníci často volí kempování a stopování. Jaké to ale je, žít a pracovat na Islandu delší čas? Přečtěte si rozhovor s Michalem Hubertem, který tam strávil nějakou dobu v rámci studentského programu Erasmus. Také si můžete poslechnout jeho přednášku na Festivalu Rajbas, který se koná 25. – 27. listopadu v Blansku.

Afrika je neskutečně různorodý kontinent a zajímavý kontinent. Bohužel (nebo možná bohudík?), stále není mezi cestovateli tak populární, jako třeba JV Asie. Cestovatel a zakladatel cestovní kanceláře Dream Africa Jaroslav Blicha má Afriku v malíčku. Zeptali jsme se ho na užitečné tipy, jak tento kontinent procestovat a užít si ho co nejlépe, ať už jako sólo cestovatel-dobrodruh, digitální nomád nebo se skupinou přátel. Inspirujte se!

Mezi země východní Afriky jsou řazeny mj. Keňa, Tanzanie, Uganda a Rwanda. Tyto země jsou překrásné a rozmanité, avšak poznávací zájezdy do těchto krajin se soustředí pouze na několik nejznámějších destinací – většinou komerčních a přeplněných. Prozradíme vám tajné perly východní Afriky, méně známé a v mnoha případech levnější destinace, které však svou krásou a nevšedností mnohdy překonávají ony destinace nejznámější.

Ochali, vesnička v kraji Antioquia nacházející se se zhruba pětadvacet kilometrů od významného města Yarumalu, neblaze proslulá maskry a násilím guerilových skupin se pomalu vrací k životu. Místní přestali válčit a vrátili se k tomu čím byla Ochali proslulá v dobách míru – k pěstování nejjemnější kávy v Kolumbii.

Když se řekne Japonsko, na mysli vyvstanou pojmy jako Tokio, Kjóto, supermoderní vlaky a neony. Ačkoliv to všechno k Japonsku určitě patří, byla by škoda neponořit se hlouběji do této bohaté země. To pravé Japonsko totiž čeká za hranicemi velkých měst. Jen dvě hodiny šinkansenem, oním superrychlým vlakem, leží na severu hlavního ostrova Honšú město Sendai. To se dá považovat za bránu do světa, který stále čeká na objevení.

V dobách samurajů, kdy se ještě bojovalo o japonská území, panovaly mezi jednotlivými klany značné rozepře. Jejich územní celky, tzv. prefektury, fungovaly samostatně. Údajně si obyvatelé prefektur mezi sebou navzájem nerozuměli, což se může projevit ještě dnes. Když jsme s našimi tokijskými přáteli byli na návštěvě u starší rodinky na severu Japonska, která zrovna něco řešila s místními zedníky, ptali jsme se, o čem se baví.

Japonsko je úžasná země. Udržuje si velmi silnou a specifickou kulturu, která lehce odolává vlivům odjinud a zůstává stále svá a jiná. A to je pro cestovatele dobrá zpráva. Podívejte se na několik věcí, které jsou v Japonsku jiné než u nás nebo asi i kdekoliv jinde na světě. Ne, není to jejich úplný přehled ani to nejsou ty nejdůležitější, ale snad ukazují onu jinakost.

Ve většině případů, kdy se mně někdo ptá na Tibet a doporučení míst k návštěvě, se cestovatel chce podívat do Lhasy. Z mého pohledu je Lhasa už jen turistická atrakce se ztrácející se atmosférou. Stále zde žijí Tibeťané, kteří denně chodí na koru, modlitební pout, k posvátným místům a do klášterů. Stále zde stojí majestátní Potala, svatostánek Džokhang a věhlasné kláštery Sera, Drepung a další.

Poutníka Ladislava Ziburu asi znáte, jeho nohy už ho zanesly do Jeruzaléma, z Česka do Říma nebo do Santiaga de Compostela. Tento rok se vydal na pěší putování do Nepálu a Číny. Pokud vás zaujme jeho příběh, přijďte si ho poslechnout na festival Obzory, který se koná v 12. a 13. listopadu v Praze.

Vždy jsem chtěla cestovat. Zažít dobrodružství, poznat nové lidi a kulturu a pochopit, jak se žije v jiných koutech naší planety. O Kanadě jsem snila už od střední školy, jelikož se jedná o bilingvální zemi a já jsem studovala francouzské gymnázium, ale nedostala jsem možnost se tam podívat. Až během studia na vysoké škole jsem se dozvěděla o kategorii Working Holiday Visa, která umožňuje v Kanadě pracovat a cestovat až po dobu jednoho roku.

Střední Asie stále čeká na turistický boom, zejména mezi Čechy se ale například Kyrgyzstán stává velmi oblíbenou destinací. Proč? Nepotřebujete víza, letenky jsou levné a krásnější hory by člověk pohledal. Šéfredaktorka HedvabnaStezka.cz Katka Smolová Kyrgyzstán letos v létě procestovala a vy si můžete přečíst, jak se jí tam líbilo.

Se mnou je to tak. Rád cestuju. Cestuju sám. Cestuju daleko. Daleko od komerce. Snažím se vidět, co nejvíc za co nejméně. Proto jsem i při cestě z Blantyre v Malawi na tanzanský Zanzibar dal přednost autobusům, lodím a vlastním nohám před letadlem. A byla to dobrá volba!

Konečně nastává ten den, kdy odlétáme na pár měsíců z České republiky. Čeká nás cesta napříč jihoamerickým kontinentem s motocyklem Jawa 350/640, které říkáme Doris. Jelikož šetříme každou korunu, cesta, která by normálně trvala kolem 17 hodin, bude trvat bezmála dva dny. Letíme ale s Turkish Airlines přes Istanbul, kde strávíme krásných 12 hodin.

Přilétám do Recife před třetí hodinou ranní. Přilétám do neznámého spícího města, kde není z taxíku vidět ani živáčka a snažím se nemyslet na to, že se o městu traduje, že patří k jedněm z nejnebezpečnějších v Brazílii. Druhý den jako bych se probudila na úplně jiném místě; druhý a mnohem silnější dojem z Recife a blízko ležícího historického města Olindy ve mně navždy zanechal karnevalový rej masek a nekončící několikadenní party ve starých oprýskaných ulicích obou měst.

Stovky táborových ohňů. Jedna z prvních věcí, kterou spatřím, když po několika hodinové cestě stopem přijíždím pod horu Meron v severním Izraeli. Tisíce poutníků rozprostřelo svá ležení kolem hrobky Šimona Bar Jochaje a nyní se chystají na slavnost. Lag ba-omer začíná.