Cestopisy a reportáže

V novinách se můžeme dočíst o výstřední íránské islámské theokracii, která omezuje svobody a občanská práva svých občanů, menšin a žen. Íránští politici se možná snaží vyrobit jadernou bombu a vyhrožují kdekomu kdečím. I to je důvod toho, proč se do Íránu masy turistů nehrnou a o této zemi jako takové toho moc nevíme. A proto nechť je tento cestopis osvětou.

Tohle je reportáž o jedné sobotě, kterou jsem strávil za zdmi základní školy okrsku Chiyoda, kde nás dobrovolníci organizace Friendship Chiyoda učili hrát na shamisen.

O tom, jak se v Jemenu ztratil kufr na vnitrostátní lince, jak Sokotránci loví žraloky a jak potápěči zůstali bez lodi.

Druhý den se konečně můžeme smočit v jezeře, které leží v příjemné výšce Sněžky a všude je obklopeno horami, kam oko dohlédne. K večeru přejíždíme do místního rekreačního střediska – Čolpon-Ata (tento libozvučný název znamená Otec Venuše). Nejprve se jdeme podívat na místní historickou památku.

Brzy ráno nás všichni známí z Čolpon-Aty vyprovázejí na autobus do Biškeku. Alex a spol. odjíždějí do Almaty zítra a paní Zulajce je souzeno, aby i nadále vítala bohatší turisty ve stánku “Naproti 1. nástupišti”. Ale nese svůj osud statečně – nic jiného jí ostatně ani nezbývá.    

Německý film Im Juli (V červenci), zhlédnutý někdy v sedmnácti, ve mně zanechal silný dojem. Sice jsme to nezvládli alternativním způsobem cestování až do cíle jako hrdinové onoho filmu, stejně jako oni jsme však na cestě zažili mnoho zábavy a dobrodružství. Na Balkáně to rozhodně stojí za to.

Prázdniny jsou dobou táborů. Co ale takhle tábor uprostřed malajské džungle, kam se musíte těžce probrodit v neustávajícím dešti? A místo pouhých škvorů vás obklopí škorpióni a tarantule.

Středa 10. srpna, Na Sarajevo (Novo Mesto, Záhřeb, Banja Luka, Vinac) Cesta byla dlouhá, místy strmá. Z Novoho Mesta do Záhřebu jsme se svezli v dodávce s postarším chlápkem. V Záhřebu pan Bota sliboval perfektní benzínku. Ušla, ale žádnej zázrak. Narazili jsme na další stopaře. Nebyli to však „dálkaři“, ale jen dvě místní holky, navíc naprostý amatérky. Poprvé v životě jsem si vyzkoušela somrování, což znamená, že jdete za řidičem a na férovku se ptáte, jestli náhodou nejede tam a tam a jestli vás nechce vzít. Kdyby to bylo bývalo klaplo, jeli jsme do Bělehradu, nebo rovnou do Turecka.

Nádam je velký sportovní svátek v Mongolsku. V Ulanbátaru probíhá hekticky, ale na břehu jezera v národním parku Terchíncagán núr mají oslavy dodnes tradiční podobu.

Na sobě mám dlouhé čapáky, na nohou ponožky. Oblékám si pertexovou bun­du. Kapuci stahuji přes obličej, pod hlavu dávám druhou bundu. A nyní mi už nic ne­brá­ní v použití lůžkovin, které máme k dispozici. Nedojde totiž k přímému kontaktu pravděpodobně nikdy nepraných textilií s mým tělem. Ostatně se mi zdá, že vysokohor­ská poloha klasické špíně ani bakteriím příliš nepřeje.

V pondělí 26. srpna vstávám v 6:15 hodin. Před sedmou máme sbaleno. Ob­jed­naný džíp, který nás doprovodí až do Lehu, nikde. Blízká pekárna ještě nemá na­pečeno, a tak sní­dám v prosté „li­dov­ce“ pár sma­že­ných placek puri s ostrou dýňo­vou o­máčkou.

Račte dál, všechno za stovku! Návštěvu 100Y obchodu v Japonsku by si nikdo neměl nechat ujít (kdo se tu zdrží déle, toho návštěva stejně dříve nebo později nemine).

24. červen je dnem velké Slavnosti slunce Inti Raymi, která se koná v pevnosti Sacsayhuaman nad peruánským Cuzcem. Náboženské ceremonie někdejší Incké říše probíhají celý týden kolem zimního slunovratu (Peru leží na jižní polokouli) a mají zajistit přízeň slunce.

Canoa Quebrada je perlou východního pobřeží Brazílie. Leží v oblasti Ceará, 160 km od Fortalezy. Turisté i cestovatelé toto místo vyhledávají pro jeho dlouhou písečnou pláž lemovanou zvláštními pískovcovými útvary, jejichž červená barva kolísá podle obsahu železa.

Na sto mil divokého a nezastavěného pobřeží Tichého oceánu zvané Big Sur, které začíná za městečkem Monterey a končí u hradu Hearst, jsem se moc těšila.