Denně nové reportáže a cestopisy ze všech zemí svět. Cestovatelské tipy, zajímavá místa, online průvodce, aktuální informace připravené cestovateli.
Domky na dřevěných kůlech, ranní trhy přímo na vodě a Inthové, používající k pádlování nohu jako páku. Pro to vše patří barmské jezero Inle v nepříliš navštěvovaném asijském státě k turistickým magnetům.
Na světě nenajdeme moc zemí, v nichž by národní identita byla tolik svázána s náboženstvím tak jako v Arménii. Arménie byla první zemí na světě, která přijala křesťanství za státní náboženství. Stalo se tak již roku 301 našeho letopočtu, o něco dříve než v Gruzii a římské říši. Arméni a Gruzínci byli obklopeni samými muslimy, a tak není divu, že křesťanská víra se pro ně měla mimořádný význam.
Po prílete do Damašku skúšame hľadať nejaké ubytovanie. Neviem prečo, ale všetko je plné. Keď myslím všetko tak to tak naozaj je. Blúdime Damaškom pričom som vbehol asi do 50 rôznych hotelov a všetko s rovnakým výsledkom. Kašleme na to a hneď pár hodín po prílete meníme plán. Veď od čoho iného sú plány? Už dnes ideme do Jordánska! Na stanici „Somarie“ (neviem či sa to takto správne píše, mám to na papieri v arabčine, no foneticky to takto znie), ktorá je niekoľko kilometrom za mestom nasadáme do dodávky čo slúži ako taxi. Z pôvodných 800 SYP sa cena darí stlačiť len na 700 SYP/osoba a nižšie už nejdú ani bohovi.
Přestože civilizace neúprosně proniká i do nejodlehlejších míst světa, stále ještě je možné najít taková, kde žijí lidé podle svých tisíciletých tradic, prostě a přirozeně. Takové jsou tradiční vesničky na východě indonéského souostroví Malé Sundy.
Jak si co nejvíce užít cestování a co nejmíň přitom utratit? Tuhle otázku si možná položí ten, kdo chce na Zélandu strávit delší čas a nechce přitom příliš pracovat. Omezit výdaje znamená více cestovat, relaxovat a poznávat…
Média v poslední době často informují o demonstracích v Barmě, ale o obyvatelích této země se ze zpráv mnoho nedozvíme. Jací jsou, co prožívají a čemu se smějí? Mají se v poslední době vůbec čemu smát? A nesměje se tento stařík naposled?
Sukně jen pod kolena a svěží barevné vzory. I takový může být Írán. Kdo by se divil, že na takovém místě stojí nemovitost více než 300 tisíc dolarů. A nebo že by to bylo tím příjemným podnebím?
Od našich přátel z Perthu vyrážíme po 1,5 dnech volna směrem na jih. Nějakou dobu jsme váhali, kterým směrem se vydat, neboť z Perthu do Norsemanu Nullarbor vede cest několik. Nakonec zvítězila varianta podél pobřeží jihozápadní Austrálie.
Náš úplně původní záměr jet z Perthu hned dolů na jih jsme nahradili novým plánem a to zajet se podívat ještě severně nad Perth na velkou australskou zajímavost – geologické útvary Pinnacles. Ani jsme mapu nijak důkladně nestudovali, neboť plán byl jasný – chceme tuto raritu vidět. Naši hostitelé nám jen tak mezi řečí řekli, že je to od nich nějakých 150 km. A tak jsme tedy počítali celkem s 300 km a 3-4 dny jízdy. Realita byla ovšem jiná.
Víte, jak nejlépe probudit spící gejzír? K čemu je možné využít vnitřní energii naší planety? Na tyto a další otázky odpoví nejlépe domorodí Maoři z nejbarevnější geotermální oblasti Nového Zélandu.
Máte rádi divoká zvířata a také si myslíte, že africké safari je příliš turistické? Vydejte se do Indie. Je to divoká země, kde na vás čeká tygr bengálský.
Naše cesta z Ostravy do Perthu vedla s mezipřistáními ve Vídni, Soulu a Sydney. Celý let byl více než pohodový a po celou dobu na nás svítila šťastná cestovatelská hvězda.
Na každém kroku nám Írán vyvracel svoji všeobecně rozšířenou neblahou pověst. Íránci sice žijí ve zvláštním spojení moderního života a pevných muslimských pravidel, ale místo islámských radikálů jsme potkávali jen nesmírně pohostinné lidi snažící se nám všemožně pomoci.
Brodíme se téměř po kotníky v obtížně definovatelné blátivé hmotě, která nejspíš bude páchnoucí směsí vody, krve, shnilých vnitřností, prachu a zbytků zeleniny. Celá dlouhá ulice Qingping Lu je vyplněna zápachem a zvířecími hlasy.