HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Junta a ti druzí – setkání s Barmou

Junta a ti druzí – setkání s Barmou

Média v poslední době často informují o demonstracích v Barmě, ale o obyvatelích této země se ze zpráv mnoho nedozvíme. Jací jsou, co prožívají a čemu se smějí? Mají se v poslední době vůbec čemu smát? A nesměje se tento stařík naposled?

Sedíme v letadle z Bangkoku do největšího města Barmy Rangúnu. Je 22. února 2007 a thajskou metropoli jsme opustily po třech dnech, kdy bylo vedro k zalknutí. Těšíme se, že v Barmě to bude s počasím lepší. Hlavně ale nevíme, co můžeme čekat od země, kde vládne vojenská junta, kde jsou podle zpráv nevládních organizací porušována lidská práva, a která patří mezi nejchudší státy světa. S odstupem a s ohledem na srpnové a zářijové události je patrné, že režim, který ve státě vládne, je skutečně tuhý a tvrdý. Realita, se kterou jsme se v Barmě setkaly, tomu odpovídala. Vyvstává především jeden rozměr – na jedné straně přísný režim, na druhé silná buddhistická víra.

Bagan

Vítejte v Barmě nebo Myanmě?

Otázka, která se stále nabízí – jak Barmě vlastně správně říkat? Obyvatelé sami ji nazývají Myanma. V dobách, kdy byla země britskou kolonií, se však celosvětově vžil název Barma (angl. Burma). Ten se také užívá, i když vláda stát v roce 1989 přejmenovala na Svaz Myanma. Takže dát přednost britskému koloniálnímu pojmenování nebo tradici datované údajně od 13.století? Vybrala jsem si první variantu, protože je více zažitá.

První setkání s Barmou se odehrálo samozřejmě na rangúnském letišti. Příletová hala působila stísněně. Úplně nová budova bez jakékoliv výzdoby, jen strohé bílé stěny a celní pracovníci ve vojenských uniformách. O kousek dál už postávali hoteloví naháněči a taxikáři, ovšem v porovnání s Thajskem nebo jinou asijskou zemí byl jejich počet velmi malý. Rychle jsme se domluvily s několika lidmi na levné přepravě dodávkou do centra Rangúnu. Taxikář mluvil obstojně anglicky, což nás na začátku poměrně potěšilo. Cesta z letiště nás přišla každou na 1 dolar, oproti avizovaným 5-6, takže také naše peněženky byly potěšeny. To se ale časem mělo změnit.

Benzínka

Levné, ale trochu jinak

Už v Thajsku jsme se vybavily dolary, protože mezinárodní bankomaty v Barmě téměř nejsou a hledat ty dva, které se údajně mají nacházet v Rangúnu, by se nemuselo setkat s úspěchem. Přesto jsme otázku dostatku financí musely řešit hned v prvním hotelu – The White House, kde si majitel řekl dvakrát více, než bylo uvedeno v průvodci. Češka Monika, která výjimečnou shodou náhod naši diskusi sledovala, nás přesvědčila, že se budeme muset smířit s tím, že údaje v Lonely Planet jsou neplatné a ceny téměř dvojnásobné. Výběru hotelu jsme ale nakonec nelitovaly. V ceně byla,  jak je v Barmě z nařízení vlády zvykem, snídaně v podobě švédského stolu.  Ze střechy byl mimořádný výhled na celé město a především jeho dominantustúpuŠwedagon.

Stúpa

Směj se a buď rád

Na první pohled je patrné, že Barma neoplývá bohatstvím. Ulice Rangúnu vypadají, jako by tady včera skončila válka. Poničené domy, rozbité chodníky a na cestách auta, která často připomínají vraky nebo jimi prostě jsou. Ale fantastičtí jsou lidé – hemžení snědých Barmánců (pozor, jméno početného etnika, jednoho z mnoha), kteří se jemně liší od Thajců, jejich upřímný smích a ochota pomáhat třem zbloudilým Češkám byla úžasná. Často si s námi cvičili obvyklou větičku: „Where are you from?“ a snažili se hádat, jestli je Česko v Evropě nebo už Americe. Odpověď jim stačila, zasmáli se a šli jsme každý svou cestou.

Děti hrají na ulicích bosky fotbal, na  okrajích chodníků jsou vidět blešáky – hromady bot, brýlí, jídla, suvenýrů, levných triček, nejrůznějších součástek, motorů, olejů, tedy všeho, na co si člověk jenom vzpomene.

Děda

V Rangúnu nechybějí ani billboardy. Většinou prezentují některou zdejší náhražku západního produktu. Obrovské reklamní plochy, napodobeniny značkových oděvů a hlavně sledování televize přes satelit je pro nás vcelku překvapením. Nic podobného jsme  nečekaly – reklamní průmysl je sice velmi okleštěný, ale i v Barmě znají jeho sílu. Vědí, co je Coca-cola, a když chtějí, dokáží vám zařídit přes internet přístup do celého světa (je to sice vládou  hlídané, ale obratná obsluha skromného internetového centra v hlavním městě i na dalších turistických štacích to umí).

Zvláštní pocity vyvolává sledování tamní, samozřejmě státní televize. Zpravodajské relace omílají plytké záběry generálů a představitelů junty u nejrůznějších staveb, vodních děl nebo na polích. Strohé obrázky jsou kombinované s prostými videoklipy. Barmánci jsou velmi muzikální a rádi zpívají. Nicméně člověk nemusí umět barmsky, aby porozuměl jednoznačnému poselství. Jednou večer jsme sledovaly údajně úplně první předávání filmových a televizních cen v přímém přenosu. Ceremonie se konala na pódiu v otevřené zahradě a barmští herci a herečky byli stejně oslniví jako jejich hollywoodští kolegové. Když jsem se potom ptali na roční filmovou produkci, Barmánci jen kroutili hlavou a ušklíbli se. Málo, málo filmů… Inu, naštěstí jde elektřina jen několik hodin denně. To nejspíš vadí fanouškům úplně jiného programu… V Barmě totiž překvapivě platí:

Kdo neskáče, není Barmánec

Ano, fotbal. Právě tuto západní posedlost si Barmánci oblíbili až k neuvěření. Za pomocí satelitů chytají západní kanály a téměř fanaticky sledují fotbalové přenosy. Právě odtud pramení jejich znalosti. Sice často neví, kde leží Česká republika, ale znají Petra Čecha, Pavla Nedvěda nebo Karla Poborského. Chtějí si povídat o Premiere League, s čímž u nás narazili. Nicméně jednomu z fandů dáváme nějaké české mince a pozorujeme jeho štěstí, když se lámaně těší, jak poklad ukáže kamarádům. Ještě jeden z kolemjdoucích domorodců nám vzal dech. Starý muž, který se připletl k našemu tuk-tuku ve městě Mandalaj. „Odkud jste? ptal se.

„Z České republiky,“ odpovídaly jsme zdvořile.

„Václav Havel?“ zněla další otázka.

Málem mi vypadly oči z důlků.

Vzdělaný to muž.

Chci vědět víc!

Centrem vzdělanosti a samozřejmě duchovního života jsou především kláštery. Každý mladík vstoupí mezi jeho zdi na určitou dobu v dospívání a poté ještě jednou v dospělosti. Vstup chlapce mezi 10 a 20. rokem do kláštera provází velký obřad, který je pro rodinu velmi nákladný. Věřící buddhisté peněz nelitují, často ale se starším synem vstupuje do kláštera i jeho mladší sourozenec, aby si pořádání obřadu „odbyli“ naráz.

Buddha

Barmánci překvapivě nestudují jenom ve školách a za zdmi kláštera, jsou velmi čtivým národem. Kolikrát jsem nadšeně zamířila do obchodu s knihami, ze kterého se potom vyklubala klasická knihovna, kam si chodí místní na průkazku půjčovat literaturu. Také ve vlaku prochází zřízenec, který půjčuje nebo přímo prodává knížky. A jako všude na světě jsou i v Barmě oblíbené komiksy.

Zajímavý obrázek se cestovateli naskytne také při procházce večerním městečkem, v tomto případě Nyaungshwe. V jednom z domů probíhá velká sešlost lidu, ale nikdo nehoduje ani nepije. Plná třída dospívajících a dospělých se učí matematiku. Jak jsme posléze zjistili, v Barmě si učitele velmi cení. Ceněná je ale také škola sama a ne málo. Byly jsme v zemi právě v době, kdy děti přestaly chodit do školy a měly tříměsíční prázdniny kvůli nadcházejícímu horkému počasí. Jejich hlavním úkolem bylo něco prodat, aby si na školu vydělaly.

Postřeh na závěr

Barmánci se hodně smějí, často zpívají a mluví-li s cizincem, nikdy nevyzvídají a neptají se na soukromí (oblíbená to věta v Indii: „jsi vdaná?“) Jen jeden si nám postěžoval. Kočí naší pronajaté a la drožky: za všechno se tady musí platit, za kurzy pro děti, za návštěvu doktora, hodně, hodně kyatů. Jeho obličej byl unavený a nespokojený. Nevěděly jsme, co říci.

Lodník

Zkušenosti čtenářů

turista

majitel White housu si pravdepodobne nerekl dvadkrat vice nez je v pru vodci, ale ma proste cenu, kterou pruvodce jeste nezaznamenal, ono, kdyz se zdrazuje veskere zbozi, tak jednou dojde i na ubytovani, nesmite tem pruvodcum zas tak verit, neni to bible, plati, co je uvedeno v recepci, ne v nejake knizce, jinak white house je dost dobry kvuli svym svedskym stolum ke snidani, snez, co muzes, to stoji i za tech par dolaru navic

Market

Autorka prispevku neosocuje majitele White Housu, ze by byl sejdir nebo vydriduch:) Ale chtela upozornit na to, ze inflace padi v Barme tak rychle, ze ani pomerne nove vydani Lonely nemusi pravdive odrazet aktualni ceny!

turista

dobra, dobra, ale prece jenom, ceny v lonely planet zadnou platnost nemaji, jakou by meli mit, kdyz budete mit hotel, bude vas zajimat, co je v nejake knizce? a jeste opravdu vam rangun pripada jako mesto po valce?

Radka

Škoda, že jsme na zmíněný White House nenarazili. Když si vzpomenu, jak nám v „hotelu“ vedle pagody Sula přes noc krysy sežraly zásoby sušenek a jak jsme hledali něco lepšího a krysuvzdorného… :-))

Martina

Pro Radku: White House byl fakt třída, ale neboj, taky tam byla různá havěť – ovšem ne přímo v pokojích:)

Martina A.

Pro „turistu“: Bohužel, jde o to mít hotel a také mít NA hotel. Právě při cestě do Barmy se ukázalo, jak je důležitý rozpočet a dodržovat ho. V tom je dobrý průvodce hodně důležitý. Člověk potom totiž nemusí snižovat požadavky na to, co chce vidět. A co se týče Rangúnu – ano, bohužel, připadalo mi to tam tak, jak jsem napsala, ale vysvětlovat ty pocity a zažitky, ze kterých plynou, by bylo na hodně dlouho…

Martin T.
Martina A.:

Mohu se zeptat, o jak dramatické částce se tady vede diskuse?

Připomělo mi to situaci v roce 2006, kdy bylo velké zemětřesení na Jávě a do hotýlku v Yogyakartě vstoupil mladý západoevropan s průvodcem LP „Southeast Asia on a shoestring“ v ruce a dožadoval se slevy z cca 5 dolarů na 3 dolary s tím, že 1/ v průvodci je psána nižší částka 2/ a nedávno bylo zemětřesení a mají tedy nedostatek turistů, doslova řekl, že je kvůli tomu „low-season“.

Rozhodně to nechci srovnávat, ale šetření pár dolarů na hotýlku a přidělávání si šedivých vlasů se podle mého názoru moc nevyplatí.

Katka
Martin T.:

Martina ti jistě odpoví sama. Jak jsem pochopila z článku, nejde ani tak o problém té částky za pokoj, ale o problém s nedostatkem peněz, když dojde k navýšení cen a člověk s tím v rozpočtu nepočítá. Můžu říct z vlastní zkušenosti, že odhadnout správně náklady tak, aby člověk nezůstal někde bez peněz není vždy úplně snadné. Je lepší počítat s dostatečnou rezervou i na takové nepředpokládané výdaje. A nebo se před cestou ještě optat někoho, kdo v té zemi byl v nedávné době. Třeba zrovna tady na HS v diskusi 🙂

Martin T.
Katka:

Odhadnout naklady presne neni jen nesnadne, ale nemozne, proto se o to radeji ani nepokousim. Bez rezervy bych radeji ani nos nevystrcil – asi bych tezce nesl, kdybych kvuli mirnemu zdrazeni musel omezit svuj program. Mimochodem, neni nahodou ted o neco snazsi si tu rezervu opatrit, pri dolaru za 19 Kc a lepsich financnich/platovych moznostech, nez pred par lety? Co se tyce LP, doporucuji pouzivat hlavne kvuli mapkam a jmenum slusnych ubytoven a na ceny moc nehledet, pouze na cenove relace.

turista
Martina A.:

no vidite a ja bych zase o rangunu napsal, ze je to skanzen a diky sirokym bulvarum se zeleni s minimem aut bez motorek, nemluvime ted o rezimu, jedno z nejhezcich mest v jihovychodni asii na rozdil od napr. jakarty

David G
turista:

mi se taky rangun libil – byl jsem tam sice uz pred par lety – ale mel takovou zvlastni atmosferu, stare kolonialni budovy porostle plisnemi, kapradim a keriky, tiche ulice (na asijske pomery) …

Martina A.

Zdravím. Jsem ráda, že se rozpoutala diskuse:) I když podstatu článku jsem viděla jinde, shrnu tu důležitou drobnost jako jsou finance v Barmě: píšu o cenách v kapitole nazvané LEVNÉ, ALE TROCHU JINAK! Kristepane, bez rezervy nejezdím NIKDY nikam – právě proto ty obavy, právě proto! Ceny byly za ubytování dvojnásobné, cena avizovaná pro pokoj se ukázala být cena za postel atd. Měla to být jen rada následovníkům, aby se nenechali zaskočit(správně to pochopila asi jen Market a Katka). Co se týče LP, cestovatelé přímo v Barmě nám doporučovali Rough Guide, prý je detailnější, ale nevím…

Martina A.

Moje dojmy z Rangúnu byly takové, jaké jsem popsala. Ovšem dodávám, že to byl naprosto mimořádný zážitek, právě pro tu starobylost a snahu „zakonzervovat“ to, co už máme – domy, auta, silnice… (na rekonstrukce evidentně nejsou peníze). Proto mě Rangún nadchl – ne jako krásné město, ale jako autentické, dramatické, rozjitřené místo s naprosto specifickou atmosférou a neuvěřitelnými kontrasty. Přijet odtud do Bangkoku je jako dostat ránu do hlavy…

Ota Veverka

Hezky napsáno. Rovnejte fotky, děvčata. 🙂

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí