Cestopisy a reportáže

Pondělí 1. 10. Ráno jsem vstala chvilku před ostatními, abych se vysprchovala a vyprala si. Nepoučeni včerejší situací v hotelové restauraci jsme si tam chtěli dojít na snídani. Neměli však už vůbec nic, a tak jsme se najedli u stánku s pečivem. Brahmour je městečko barevných dřevěných domků s břidlicovými střechami obklopené jablečnými sady a kukuřičnými políčky.

Naše poslední reportáž byla z Adelaide, kde jsme trávili celkem týden a dopřávali si odpočinek po více než jedné polovině expedice.

I v turistickém ráji se najde zapomenuté místo, kam zabloudí jen málo návštěvníků. Takové místo si uchovává svou divokost a krásu dones. To je Ikarie, neznámý řecký ostrov, kde se dodnes vypráví legenda o tragickém pádu okřídleného hrdiny.

Budíme sa do krásneho rána. Na dnes sme si vymysleli, že nachvíľu opustíme brány Damašku a pôjdeme sa pozrieť do 50km vzdialenej dedinky Maalula.

Stanislav Miller si z podzimního kola soutěže o podporu Expedičního fondu odnesl zvláštní cenu: 1000 litrů použitého oleje z restaurace Klubu cestovatelů Karavanseráj. Co s ním bude dělat?

Není to žádná poběhlice. Přesto se jí stačí jen dotknout a už se z ní sypou potomci. Klonovaní. Určitě se nejmenuje Dolly, i když s ní má mnoho společného. Častěji jí však nazývají Ďáblovou páteří….

Autobus nám z Hamy odchádza presne o 8:00. Pred hotelom zastavujeme taxík a sme zaskočený, že nás vôbec nechce obrať. Za cestu na stanicu platíme 30 SYP, čo nám hovorili aj v hoteli. Za necelé dve hodiny prichádzame do Aleppa.

Je Thajsko jen divadýlko pro turisty nebo má tato oblíbená turistická destinace skutečně něco do sebe? A proč Thajci každý večer přesně v šest stojí v pozoru?

Od předchozí reportáže utekly zase asi dva týdny, během kterých jsme definitivně opustili více pustou, méně obydlenou, divočejší a dobrodružnější půlku naší cyklocesty a nyní už nás bude čekat více obydlená jihovýchodní a východní půlka Austrálie.

Podlehněte tajemnému vábení posvátné hory. Poznáte, jak prožívají Tibeťané to, co patří k životu – zrození, smrt, rituály i sny…

Jak cestovat za domorodými kmeny zodpovědněji? V praxi to je mnohem složitější než v diskusích na Hedvábné stezce. Nemáme žádný všeobecně platný návod, jen pár zkušeností. Třeba o tom, že i výlet k „domorodé většině“ může být zajímavý.

Expedice Peru 2007 studentů Institutu tropů a subtropů ČZU v Praze mapovala v amazonské oblasti Pucallpy vliv tamních farmářů na biodiverzitu. Projekt v březnu finančně podpořil Expediční fond. Přinášíme 3. díl o expedici J. Krausové a J. Víchy, tentokrát z Bolívie.

Po návšteve „najúchvatnejšieho hradu na svete“ nás sýrske cesty vedú do známeho mestečkaHama. Berieme to opäť cez Homs, ale v meste sa nezastavujeme. Z Homsu to je do Hamy len okolo 50 kilometrov. Ani sme sa nenazdali a víta nás ceduľa „Welcome to Hama“. Prichádzame z kopca a tak sa zdá, že je mesto poriadne veľké a roztiahnuté…

Chalan, ktorý spravuje hotel nám vybavil, že nemusíme ísť na stanicu do mestečka, ale že nám autobus do Homsu zastaví priamo na našej ulici. Je to vlastne cestou, takže s tým nebol žiadny problém. Z okna sa ešte pozerám prebúdzajúce sa ruiny púštnej Palmýri a za 75 SYP na osobu vyrážame. Poslednú dve miesta sú voľné v úplne vzadu, tak sa s domácimi trochu tlačíme. Krajina vonku je stále rovnaká, vôbec nič sa na nej nemení. Aj v telke stále púšťajú tie isté hudobné klipy. Teda možno ani nie sú tie isté, ale všetky vyzerajú na jedno kopyto.

Expedice Peru studentů Institutu tropů a subtropů ČZU v Praze mapovala v amazonské oblasti Pucallpy vliv tamních farmářů na biodiverzitu. Jejich projekt v březnu finančně podpořil Expediční fond. Přinášíme 2. díl o expedici Jitky Krausové a Jakuba Víchy.