Bangkog: jak uctít thajského krále

Usednutím dědovi do loďky v Damnoek Saduak může časná ranní projížďka po plovoucím trhu začít. Ano, Floating Market, o kterém jsme doposud slyšeli jen samé špatné věci, nás může jen mile překvapit. Když teď, s odstupem, otevřu Honzův deník, potvrzuje se mi zaschlý a neotřesitelný dojem: thajské divadýlko pro turisty na kanálech lze oželet s klidným svědomím. Protože mě ale trápí svíravý pocit, že Thajsku, jako jediné zemi jihovýchodní Asie pořád dlužím písemnou zmínku, rozhodla jsem se ho zbavit jednou pro vždy.

Do Thajska poprvé přijíždíme s podezřením a opatrností, které v nás vypěstovala Indie. Čekali jsme chumly „friends“, nahánění a přemlouvání ke koupím. Podezřívali jsme Thajce, že nás budou chtít odřít, odrat, obelhat a oškubat. Nic takového se nepokrytě nestalo (pokrytě však ano).

Seven Eleven aneb jak přežít thajskou kuchyni

Thajci stojí ve frontách, poděkují a zjevně jsou příliš hrdí na to, aby někoho někam naháněli. Thajci provozují a využívají supermarkety a mají jeden zásadní poklad, který dokáže po měsích strávených na asijském kontinetu zachránit život. Jmenuje Seven Eleven. Cestování po siamském venkově může lahodně propálit trávicí trakt skrz na skrz, a tak 7/11 nabízí vděčnou příležitost zchladit ho hamburgrem, párkem v rohlíku nebo bez něj, nebeským jogurtem či kávou! Na první dobré pečivo se ovšem vyplatí počkat do Laosu. Velkým gastrospecifikem našeho působení v Thajsku, které nechci opomenout, je Triple čokoládové korneto a čerstvé porcované ovoce. Od babky za babku. Rambutan, lichi, mango, meloun, ananas… Všecičko všechno v malém igeliťáčku. A někdy i ve dvou.

Když se čas zastaví

Dvakrát denně se v celé zemi, která upřímně miluje svého krále, zastavuje čas. Proč? Jako projev respektu k hlavě státu a úcty k vlasti. Kvůli Bhumibolu Adulyadejovi a Thajskému království. Thajská hymna zazní z reproduktorů, zastavit stát, raz dva. Ráno v osm, večer v šest. Hold králi se vzdává i při návštěvě kina: po reklamách na Snickers a Coca Colu se osazenstvo hlediště vyšvihne ze svých sedaček a v pozoru sleduje ohraný videoklip o thajském monarchovi v brýlích a jeho rodině. Pak se může spokojeně vrátit k popkornu a Pirátům z Karibiku.

Bangkog turistický?

Nechápu lidi, kteří nemají rádi Bangkok. Tím myslím celé thajské hlavní město se svojí specifickou atmosférou, ne úchylnou ulici Khao San. Kupříkladu čínský trh patří mezi pozoruhodné bangkokské atrakce, kde se lidé rádi drží pospolu. S davem english fellas z Khao San, kde bydlí 95 % turistů, se tam dostanete říční mhd. Jízdou po Chao Phraya lze spatřit budhistické chrámy, lovící rybáře, trhovce, spousty troubících lodí i mrakodrapy. A co teprve královský palác! To je hotový zlatý zázrak!

Thajské chrámy spojuje jedna vlastnost: jsou více méně všechny stejné a nikdy je nespočítáte. Většinou jsou to věže, stupy, které činí wat do určité míry originálním a zapamatovatelným. Prvních dvacet jsme obdivovali, k dalším sto padesáti jsme se šli podívat a zbytek jsme jen tak registrovali. Doma přece taky nevlezem do každého kostela na náměstí. Ve všech stojí pozlacené obří sochy buddhy.  Někdy buddha leží, jindy stojí. Interiéry chrámů mají zvlášní kouzlo, které vytváří mix náboženské úcty k buddhovi, neuvěřitelné množství rozmanitých květin, aroma vonných tyčinek a všudypřítomný administrativní a jiný nepořádek. Stejně pozoruhodné, jako když Maoři na Zélandu chodí do banky v gumákách.

Bangkok poskytuje hlavně nekonečné možnosti k údivům. Bangkok žije sexem, turismem a obchodem. V dokonalé symbióze. Kromě prostitutek brázdí ulice beze studu transsexuálové, transvestité, ladyboys – mladí chlapci lehce převlečeni za dívky, a také spocení otylí muži z Evropy s mokrými koly a mladými thajskými společnicemi v podpaží. Všechny thajská společnost velkoryse toleruje. Pokud se vůbec dá mluvit o toleranci, když takový jev nikdo nepovažuje za nenormální.

Jen co člověk přestane vnímat pouliční vztahy, žasne nad pouliční nabídkou. Malé želvičky toužebně vylézající z lavorů, velké ropuchy na zádech s rozpáranými břichy, vyžehlené olihně na dva milimetry, obrovští švábi. to všechno k snědku, hned vedle obchodu s digitálními fotoaparáty.
Z těch míň atraktivních lokalit nelze nezmínit Khao San. Některým turistům se tu tak líbí, že z ní nevystrčí nos. Nic zpustlejšího neznám. Jedná se o turistické ghetto plné cetek, zamilovaných evropsko-thajských párů, bezpohlavních prostitutů, přemrštěných cen a zfalšovaných novinářských a studentských průkazů. V sezóně může být záhul najít nocleh a rozhodně se nevyplatí dlouho vybírat. Nám se napoprvé podařilo urvat pokoj v čistém hotelu, ovšem stěny někdo zapomněl vyzdít, a tak jsme strávili bezesnou noc v doprovodu hlasité hudby a opileckých projevů našich sousedů za kusem sádrokartonu. Tuhle noc poprvé za deset měsíců vytahujeme z batohů špunty do uší a zarážíme.

Ve spoustě levných hotýlků ale standardně překližkové příčky nedosahují ani stropu, o hygieně se příliš mluvit nedá a sociální zařízení jsou od pokoje na hony vzdáleny. Výborná příležitost k tomu začít nenávidět mladé izraelské výletníky. Kombinaci nejhlučnějšího národa na zeměkouli a dřevotřískové stěny dvacet čísel od stropu nezdolá ani ten nejhlouběji zaražený špunt ve zvukovodu. Když si to tak srovnám, Thajsko je neuvěřitelně otevřená a vstřícná země. A turisté ji trochu vykořisťují. Na druhou stranu Thajci se rozhodně nenechají vykořisťovat zadarmo.

Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz