Matka tisíců neboli ďáblova páteř – podivuhodná rostlina Mexika

Kalanchoe – matka tisíců

Budete-li se  vápencovým kaňonem nedaleko Monterrey, koukejte kolem sebe. Kromě nejrůznějších aloí a kaktusů se tam vyskytuje i poměrně nenápadná rostlina s kožovitými listy, na jejichž okrajích rostou maličké rostlinky. Stačí zavadit a semenáčky padají k zemi. Někdy stačí i silnější závan větru a kolem vás se začnou sypat čerstvé klony. Zní to divně? Pojďme se na to podívat blíže.

Rybíz,  smrk a … Dolly

Popsat definici klonování ve dvou větách je možné jen za opravdu brutálního zjednodušení. Snad mi genetikové a biologové prominou. Klonované organismy jsou ty, jenž poskytují genetickou. Klony  mají identickou genetickou informaci jako klonovaný organismus. A princip? U rostlin je to jednoduché, mnohým rostlinám stačí vzít list, dát do vody a často vyrazí kořínky a rostlina roste dál. Líbí se vám sousedovic kytka? Ta si vezměte kousek, zasaďte a vyroste vám… klon. Genetická výbava nového jedince vzniklého z listu má stejnou DNA jako mateřská rostlina. Mnohý ze zahrádkářů množí rybíz tak, že jeden prýt (větvičku, ať to nekomplikujeme) strčí do země, zahrne trochou hlíny a ušlápne… a začne mu rašit další budoucí keřík. Smrk má šišky plné semen,  takže na první pohled tenhle nepohlavní způsob rozmnožování vůbec nepotřebuje. Jenže ve vyšších horských polohách občas sníh přitiskne větve k zemi. Ty začnou prorůstat hlínou, časem se oddělí od mateřské rostliny a pak rostou ve stínu svého geneticky totožného příbuzného. Přijde vám, že u rostlin je to normální, ale  u živočichů nikoliv. Tak vzpomeňme na běžného nezmara, kterému oddělíte část těla. A odděleného kousku se vyvine identické „dvojče“ .

V případě lidských jednovaječných dvojčat je to v podstatě totéž – zárodek se v ranné fázi vývoje rozdělí.  Vlnu vášní vyvolala klonovaná ovce Dolly. A to, dokonce takovou, že se k ní vyjadřoval papež, který si možná uvědomil, že oblíbená křesťanská sexuální antikampaň dostala úder z naprosto nečekané strany, prezident Clinton, které si je vědom, že orální sex se stážistkou děti neprodukuje, i kdejaký český novinář, který jinak nemá o klonování ani potuchy. Český vědec a popularizátor vědy Jaroslav Petr ve své knize Klonování: hrozba nebo naděje píše: „První živočich, který přišel na svět laboratorním klonováním přišel na svět v roce 1892. Tehdy vzal embryolog Hans Dries zárodek mořské ježovky tvořený dvěma nebo čtyřmi buňkami, rozdělil je na jednotlivé buňky a ty nechal dále vyvíjet. Z každé buňky vznikla normální larva – klon.“ S Dolly to bylo poněkud složitější, neb šlo o jadernou informaci z buňky šestileté ovce (takže ad absurdum se Dolly narodila jako šestiletá)

Mimochodem víte, proč se klonovaná ovce jmenovala zrovna Dolly? Na počest zpěvačky Dolly Partonové. Ovšem v Čechách je známější jiná Dolly. Pornoherečka českého původu a neúspěšná kandidátka do evropského parlamentu D.Buster.

Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Kaňonová kulisa

Kaňon de la Huasteca je několik desítek kilometrů dlouhý. Kraj jako vystřižený z románů Karla Maye Supové Mexika. Chvílemi jsem se cítil jako uprostřed filmové kulisy. Ostnaté sukulety mi odíraly nohy, nad hlavou kroužil nějaký dravec a kozy se pásly na šťavnatých agave. Prašná cesta, která vede kaňonem má místy maximálně povolenou rychlost „čtyřicítku“, jako by se předpokládalo že se tady dá jezdit rychleji. Milovník kaktusů by si tady bezesporu užil, druhově tady byla společenstva dost pestrá. „Nechceš svést?“ zavolal na mě španělsky řidič, který v oblaku prachu zastavil svojí terénní Toyotu. Španělsky neumím, ale gesto a zvoucí úsměv byl jednoznačný. „No, seňore, gracia“ zavolal jsem poděkování, které jsem pochytil při četbě nějakých rodokapsů. Tedy aspoň doufám, že „gracia“ je díky. Kdyby mě vzal, tak bych mohl přijít o teoretickou možnost potkat chřestýše. A kdo by odolal té šanci. Přiznám se rovnou – v kaňonu jsem ho nepotkal. To štěstí jsem měl až o několik set kilometrů dál a navíc byl mrtvý. Zato jsem tam potkal kytky, ze které pršely klony.

Ďáblova páteř

Anglické jméno  Kalanchoe daigremontiana je bůh ví proč ďáblova páteř. Ďáblova možná pro její toxicitu – byl z ní izolován toxin Daigremontiani.  Nebo pro její úžasnou rozmnožovací schopnost? Malí „dáblíci“ z ní odpadávání všude a pořád. To by vysvětloval její další název – matka tisíců. Navíc opravdu nepotřebují nijak luxusní podmínky pro to, aby vyrostla a šířila se díky svým klonům dál. Mateřská rostlina chrlí potomky bez ohledu na to, že otec není nikde v dohledu. Je prostě živorodá. Žádné zdržování s opylením (byť květy má a občas si tento přepych dovolí). A její poslení pojmenování už reaguje na mexické nálezy – Mexican Hat Plant, tedy „mexická hučka“. Často se udává název Bryophyllum daigremontianum – holt i rostlinní systematikové se musí nějak živit. Její listy dorůstají velikosti 15 – 20 cm a na výšku dokáže vyrůst do jednoho metru.

Perlička na konec

Při přípravě tohoto článku, ověřování faktů a porovnávání zdrojů jsem se dopátral zajímavé informace. Fotografovaná kytka Kalanchoe daigremontiana, kterou jsem fotil ve volné krajině mexického kaňonu de la Huasteca nedaleko Monterrey patří mezi invazní kytky. Alespoň to tvrdí Jose L.Villaseňor a Francisco L.Espinosa-Garcia ve svém článku The alien flovering plant of Mexico (Vetřelci kvetoucích rostlin Mexika). Podle tohoto materiálu patří Kalanchoe daigremontiana mezi 618 druhů invazních rostlin, které jsou v současné době v Mexiku známé. A odkud že připutovala? Až do této chvíle jsem byl přesvědčený, že jsem fotil „původní“ mexickou kytku uprostřed přírody. Přitom je její domácí výskyt na Cookových ostrovech, někde se udává jihozápadní Madagaskar takže na přímé putování by to měly rostliny docela z ruky. Zatímco v roce 1995 byl tento druh zaznamená na havajském souostroví, česká kniha Květiny v bytě z roku 1975 už radí, jak se o tohoto exota postarat. Takže je velmi pravděpodobné, že už stihla v květináčích i navlhčených ubrouscích obletět svět. Osobně znám nejednu českou domácnost, která je má. A možná tu původně byly dva, tři plodící, exotičtí jedinci. Holt pořád platí, že Kalanchoe jsou matky tisíců. A potomci se jimi stávají taky.