Cestopisy a reportáže

Když se řekne Bern, většině lidí se vybaví švýcarské hlavní město s podloubími, historickými kašnami a středověkým centrem zapsaným na seznamu UNESCO. Jenže stačí sednout na vlak a za necelou hodinu se ocitnete v úplně jiném světě. Místo městských ulic vás obklopí horská údolí, ledovce a trojice vrcholů Eiger, Mönch a Jungfrau, které patří k nejslavnějším v celých Alpách.

Vítejte v místě, kde voní borové lesy, křišťálově čistá jezera vypadají jako zrcadla a řeky meandrují tak divoce, že na moment ztratíte orientaci i pojem o čase. Pokud hledáte destinaci, kde vám cestu místo zástupů uřvaných turistů zkříží spíše jelen, bobr nebo přemnožený skokan s velkými gastronomickými ambicemi, právě jste ji našli. Tady, v severním Polsku jen kousek od našich hranic najdete dokonalý mix nedotčené přírody, špičkových cyklostezek i nečekaného luxusu s vůní jachtingu. Připravme si pádla, seřiďme přehazovačky a pojďme se společně podívat na fotografie z místa, které si vás rychle omotá kolem prstu.

Jestli mě něco na Ekvádoru fascinuje, tak je to neuvěřitelná rozmanitost krajiny. Fakt, že se během jednoho dne přesunete z nadmořské výšky 2800 metrů v hlavním městě Quito do 4000 metrů u laguny Quilotoa, další den přejedete do 1800 metrů do Baños, následně do Amazonie, která leží v 700 metrech, a z Amazonie to střihnete přes kopec 4100 metrů vysoký do Guayaquilu s nadmořskou výškou 4 metry!

Na Korsice jsme byli s manželkou a malými dětmi již před 15 lety a hrozně se nám tam líbilo. Letos po letech jsme se rozhodli ji opět navštívit a to již s našimi dospělými dětmi. Malé děti s námi na GR20 jít nemohly, velké děti už zase nechtěly, no, co na plat, rozhodli jsme se jít sami. Abychom s nimi byli alespoň polovinu z našeho cca 14-denního pobytu, potřebovali jsme přechod zkrátit na nějakých 5-6 dní. Nakonec z toho byly vlastně jen 3 dny přechodu v severní části a jeden samostatný výlet na Monte Renoso (2.352 m) v centrální části pohoří a neplatný pokus o výstup na Monte de Oro (2.389 m). O tom však dále v článku.

Sytě zelené borůvčí, které tady v Jizerkách v červnu teprve kvete, hluboké lesy, v nichž se zrcadlí bažiny a rašelinná jezírka, nekonečné louky, mezi nimiž se jako zlatohnědé stuhy kroutí Jizera a její potůčky. Pro tu krásu až zapomínám šlapat do pedálů. Zatímco česká strana Jizerek je plná asfaltek a proudících davů pěšáků i cyklistů, tady v polské části je výrazně klidněji. Silničky jsou většinou štěrkové a každý kilometr je objevováním – nejvíce si to užijete na gravelu nebo MTB, silniční kolo nechte doma. Perličkou je pak singletrek č. 14.

Zatímco Lucern a stejnojmenné jezero lákají na pohodové objevování, okolní hory ukazují divočejší tvář centrálního Švýcarska. Ledovec ve výšce přes 3 000 metrů, nejstrmější ozubnicová železnice na světě, panoramatické lanovky i stezky vedoucí kolem horských jezer dokazují, že zdejší Alpy nejsou jen kulisou, ale místem, kde se rodí ty největší cestovatelské zážitky.

Svatojakubská cesta je skvělým důvodem, proč se vydat do Aragonu. Byla by ale škoda projít tento kout severního Španělska jen od jedné poutnické zastávky ke druhé. Aragonské Pyreneje, které tvoří součást oblasti Alto Aragón (Horní Aragon) v provincii Huesca, nabízejí mnohem víc – monumentální kláštery, horské vyhlídky, malebná údolí, románské kostely i vesnice, které si dodnes zachovaly svůj původní charakter. Stačí si na cestu vyhradit o pár dní navíc a objevíte region, který patří k nejautentičtějším částem celého severního Španělska.

Světlo, písek a ticho. Existuje jen jasně modré nebe a přemíra světla a písek, z nějž vítr modeluje stále nové tvary. A panuje tu velké ticho, které řeže do srdce hlouběji než cokoliv jiného. A je tu také karavana, ta poskytuje bezpečí a tempo, při kterém je možné poušť skutečně zakusit. Jinak tu není nic.

Jen málokde najdete místo, kde během jediného dne stihnete projít historické centrum města, vyplout na alpské jezero a vystoupat na horský vrchol s dechberoucími výhledy. Region Lucernského jezera spojuje ikonické švýcarské scenérie, prvotřídní veřejnou dopravu i řadu nezapomenutelných zážitků – od plavby historickým parníkem až po cestu nejstarší horskou ozubnicovou železnicí v Evropě.

Znáte Krétu. Možná už máte za sebou i Rhodos. Nyní hledáte řecký ostrov, který nabízí něco trochu jiného – je menší, komornější, ale stále plně vybavený pro maximálně pohodlnou letní dovolenou. V takovém případě stojí za zvážení právě ostrovy Kos a Zakynthos. Tento průvodce vám pomůže se mezi nimi rozhodnout a vybrat si ten pravý pro vaši příští cestu.

Doslova na dohled od národního parku Joshua Tree a známého letoviska Palm Springs, leží v rozpálené poušti město Desert Hot Springs. Jak název napovídá, jedná se o proslulé lázeňské místo, ale v poslední době čím dál větší počet turistů láká zvláštní stavba na okraji tohoto města – tzv. Cabotovo pueblo.

Gruzie, v místním jazyce Sakartvelo, patří pro své fantastické horské scenérie, prastaré památky, skvělou kuchyni a tradici vinařství k nejkrásnějším zemím na světě. Poslední roky nabízí tato malá zakavkazská země i velmi dobré podmínky pro turistiku nebo sjíždění divokých horských řek. Vydejte se s námi poznávat krásy svérázné Adžárie při hranicích s Tureckem a horského regionu Svanetie v srdci Kavkazu.

Keď sa povie Blízky východ, väčšina ľudí si predstaví Dubaj, Katar či Saudskú Arábiu. Len málokomu napadne Bahrajn, jedna z najmenších krajín sveta, ktorá však návštevníkov rozhodne dokáže prekvapiť. Ponúka totiž nielen bohatú históriu a moderné mestá, ale aj krásne pobrežie a zaujímavú kultúru. V porovnaní s okolitými krajinami je navyše Bahrajn aj uvoľnenejší a zatiaľ zďaleka nie je zahltený masovým turizmom.

Stojíme na jednom z mol sanfranciského přístavu. Ruch hlavní nábřežní promenády sem doléhá jen tlumeně. V dálce je vidět známou siluetu ostrova Alcatraz, ale to, co nás sem přivedlo, je přímo před námi. Na vlnách se poklidně pohupuje USS Pampanito, jedna z ponorek, které pamatují slávu amerického námořnictva období 2. světové války.

Když jsem jela několikrát z Prahy k Baltu, projížděla jsem Lubušským vojvodstvím bez většího zájmu. Byla to prostě jen krajina za oknem auta na cestě k tehdy atraktivnějšímu cíli. A myslím, že spousta lidí to má podobně – název i pravá podstata regionu nám Čechům zatím uniká, a to je škoda. Teprve při téhle cestě mi došlo, že Lubušsko má překvapivě blízko k vínu – skoro tak samozřejmě, jako si u nás s vínem spojujeme jižní Moravu. A když jsem začala z hlavních tahů odbočovat, přidaly se k tomu cyklostezky, místa pod hlavičkou UNESCO, monumentální socha Krista i historická místa, kvůli nimž stálo za to zůstat déle.