Na Korsice jsme byli s manželkou a malými dětmi již před 15 lety a hrozně se nám tam líbilo. Letos po letech jsme se rozhodli ji opět navštívit a to již s našimi dospělými dětmi. Malé děti s námi na GR20 jít nemohly, velké děti už zase nechtěly, no, co na plat, rozhodli jsme se jít sami. Abychom s nimi byli alespoň polovinu z našeho cca 14-denního pobytu, potřebovali jsme přechod zkrátit na nějakých 5-6 dní. Nakonec z toho byly vlastně jen 3 dny přechodu v severní části a jeden samostatný výlet na Monte Renoso (2.352 m) v centrální části pohoří a neplatný pokus o výstup na Monte de Oro (2.389 m). O tom však dále v článku.
Celý přechod GR20, který měří celkem cca 180 km s převýšením asi 12.000 m se chodí povětšinou ze severu na jih, ale je to možné i opačně a je rozdělen na 16 etap, které lze různě zkracovat nebo spojovat. Průměrná délka etapy pak vychází na cca 11 km a průměrné převýšení na necelých 800 m/ den. Nenechte se však mýlit, že se jedná o jednoduchý a pohodový trek. Některé etapy jsou delší než 20 km s převýšením i 1400 m, stezky, pokud se to tak dá vůbec nazvat, jsou poměrně špatně značené, zabloudíte, ani nevíte jak a terén je značně členitý a místy i velmi exponovaný. Často se přechod dělí na polovinu a to od sedla nebo nádraží ve Vizzavona na sever nebo na jih. Severní polovina prochází vyššími horami a je technicky náročnější.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Informací o trase se nedá sehnat příliš, existují sice průvodce, ale pouze v angličtině nebo němčině. My jsme měli ten od anglického vydavatelství KNIFE EDGE, myslím, že ten od anglického CICERONE je trochu lepší a přehlednější. Nakonec jsme zvolili necelých 6 etap v severní části, kde jsou hory vyšší a divočejší a to od sedla Vergio, přes Haut Asco do bergerie Auberge de la Forêt.
Hned po našem příjezdu do přímořského letoviska s mezinárodním letištěm Ajaccio, kde jsme měli rezervován velký apartmán v centru na celou dobu pobytu se dozvídáme, že první 3 etapy od sedla Vergio až po Haut Asco jsou uzavřeny kvůli lesním požárům. Proto se válíme o jeden den déle u moře s našimi dětmi, jejich přítelkyněmi a kamarády. Další den pak odjíždíme na jednodenní výlet k jezeru Lac de Bastani s výstupem na horu Monte Renoso vysokou 2.352 metrů, přístupnou z trasy GR20 od chaty Refuge d’E Capannelle.
Čtvrtý den konečně nastupujeme na trasu v Haut Asco. Spíme ve vlastním stanu s vlastním vařičem a zásobami potravin na 3 dny. Jak záhy zjišťujeme, tahat stan, vařič a zásoby je naprosto zbytečné, zvláště pak v našem věku. Všude jsou chaty vybavené postelemi nebo místa ve stanech s karimatkami, které lze pronajmout. V chatách se vaří jedno společné jídlo v restauraci, pak jsou tam prostory vybavené společnými vařiči a bombami, plus zásoba PB bomb, které tam zanechali předcházející trekaři. V každé chatě nakoupíte i zásoby typu, těstoviny, rýže, kaše, konzervy, sušenky, pivo, limo a základní hygienické potřeby. Chodit tedy na „těžko“ je pouze hobby některých mladých, skalních nebo šetřivých turistů. Často zde potkáte horské běžce jen se dvěma lahvemi pití, kteří běží 2 a případně i více etap. To však rozhodně není náš případ.
Ráno se probouzíme do slunečného rána a zjišťujeme, že nám každému chybí po jedné botě, kterou jsme měli v předsíňce stanu. Po krátkém hledání nalézáme druhou botu mojí ženy asi 10 m od stanu. Moje druhá se ani po 2 hodinách hledání nenalézá. Informujeme se v chatě, zda-li zde nežije liška. Ano, žije a krade turistům boty i zásoby jídla. Dnešní den se tedy neschyluje k přechodu na další chatu, ale k řešení problému, kde koupit nové boty. Po otevření místního baru zjišťujeme, že zde boty v patřičné velikosti nemají, určitou naději skýtá půjčovna lyžařského vybavení, ale majitel asi dnes nepřijede, což by tam také dělal v létě. Nakonec nám barman radí místní hotel, kde si dáváme dopolední kávu a kupujeme nové boty. Číšník se směje pod fousy a říká, že liška je jeho kamarádka a prodává nám vcelku slušné trailové boty zn. Merrell za 100,- EUR.
Ten den před polednem vyrážíme v protisměru, resp. v běžném směru přechodu GR20 od Haut Asco směrem v nejvyššímu bodu ostrova hoře Monte Cinto (2.706 m). Je jasné, že vrcholu dnes nedosáhneme, je to opravdu hodně vysoko (+1400 m) a terén je značně skalnatý a exponovaný. Asi po dvou hodinách chůze se otáčíme a koupeme se (alespoň já) v ledových tůních místního potoka. Pak ještě stoupáme asi hodinku po žluté značce, která tvoří okruh s překrásnými výhledy na protější svah a Monte Cinto a sestupujeme dolů k tábořišti. V podvečer ještě zahlédneme naši kamarádku lišku v lese, jak obchází tábořiště. Přes noc nechám zbylou botu venku (i s ponožkou), ale liška si jí ani nevšimne.
Další den vstáváme časně kolem 6 hodiny a asi v 7:15 ráno konečně vyrážíme na naši první etapu směr chata Refuge de Carrozzu. Čeká nás poměrně strmý a náročný výstup do sedla Bocca di Stagnu (2.003 m). Zde potkáváme francouzky hovořícího pána se synem, který poznává dle mluvy, že jsme Češi. Není divu, jezdí pracovně do Frýdku Místku, no, kdo by to řekl. Dále vede cesta traverzem do sedla Bocca di a Muvrella (1.987 m). V tomto úseku jsou poměrně exponované plotny bez jištění. Uprostřed traverzu potkáváme dva Slováky s obrovskými batohy. Po krátké diskusi v rodném jazyce mé manželky pokračujeme dále. Od sedla dolů je prudké suťoviště k jezeru Lac de la Muvrella. Je možné se v něm vykoupat, my však po krátké svačině pokračujeme v dalším sestupu, který je nekonečný. Po překročení visutého mostu nás čeká posledních cca 20 min. vzhůru k chatě Refuge de Carozzu. Zde se potkáváme se skupinou Čechů, kteří absolvují také „natěžko“ přechod celé GR20 s CK Alpina.
V noci je bouřka s kroupami, naštěstí nás hlavní nápor mine. Další den ráno už jen sestupujeme k bergerie Auberge de la Forêt. Těsně před chatou potkáváme solo trekařku Veroniku z Holanska, který si předchozí den vymkla kotník a zlomila hůlku. Chce se dostat do blízkého Calvi, aby doplnila materiál a zrelaxovala před dalším pochodem. Po společném obědě nás vyzvedávají naši dva synové autem a vezeme Veroniku do Calvi. Velice nám děkuje a označila nás za „Trail Angels“, tak alespoň někomu jsme dnes byli užiteční…
Z Calvi jedeme autem podél celého západního pobřežím Korsiky zpět do Ajaccio. Cesta je velmi členitá a křivolaká. Stavujeme se v městečku Porto, že se zde vykoupeme v moři. Je zde krásná pláž, bohužel bouře v noci moře rozbouřila a plavčíci vyvěsili červenou vlajku – zákaz koupání… Pokračujeme tedy do romantického městečka ve skalách Piana. Zde je ukryta romantická pláž, na kterou se musí dojet po útesech asi 300 výškových metrů dolů po úzké klikaté cestě. Koupání stojí za to, s ohledem na orientaci pláže vlny už nejsou tak velké.
Další den se všichni válíme na zřejmě nejkrásnější pláži v okolí Ajaccio – Plage du Grand Capo. Jsou zde 2 bary, restaurace i nudistická pláž a překrásné koupání nebo možnosti surfingu. Jeden z následujících večerů si zde dáváme romantickou večeři při západu slunce. Pozor, je třeba si večeři rezervoval dopředu, pokud chcete stůl s výhledem na moře a západ slunce.
Z dalších pláží v okolí Ajaccio můžeme rozhodně doporučit pláž nedaleko letiště. Lepší je přístup od městečka Porticcio, kde se nachází i velké množství prázdninových apartmánů na pronájem. Nejlepší je parkování u luxusního baru L’Alta Rocca a dále pokračovat na sever ke skalám. Za skalami jsou jezera a dále se po téměř liduprázdné pláži dostanete až k ranveji letiště, kde můžete fotit startující letadla.
Náš další celodenní výlet směřoval ke známým kaskádám Cascade des Anglais. Děti necháváme ležet u řeky a my s manželkou se vydáváme po trase GR20 směr sedlo Pointe Muratello (2.081 m). Z něj lze odbočit a po turistické značce vylézt „ke kříži“ na Monte d’Oro (2.389 m). Bohužel jsme vyrazili dost pozdě, takže to pod sedlem otáčíme a jdeme se za dětmi vykoupat do kaskád. Cestou do sedla ještě potkáváme francouzského tatínka se synem, který jezdí do Frýdku-Místku. Museli vynechat nejnáročnější etapy kolem Monte Cinto a pokračovali v treku dále až od sedla Vergio na jih.
Další den náš starší syn se svými kamarády dopoledne odlétá do Mnichova a my trávíme poslední den na pláži v blízkosti letiště a městečka Porticcio. Další den nás již čeká vstávání ve 3:30 ráno a přesun na trajekt do Bastie a Livorna a cesta domů se zastávkou v romantické italském městečku Spiazzi s klášterem ve skalách nedaleko Logo di Garda. Klášter Santuario Basilica Madonna Della Corona a místní křížová cesta s bronzovými sochami v životní velikosti rozhodně stojí za návštěvu.
Rady na cestu: Pokud jedete na Korsiku autem a chcete vyrazit na pár dní do hor na GR20, je bergerie Auberge de la Forêt ideálním startovním místem. Odsud si můžete naplánovat 2-3 denní přechod do Haut Asco, nebo 5-6 denní přechod do sedla Vergio. Rozhodně doporučujeme jít od severu na jih, tak jak to chodí většina turistů. Etapy dále od Haut Asco směrem k Monte Cinto jsou však velmi náročné a terén velmi exponovaný.
Praktické informace: Ubytování na Korsice, které jsme si rezervovali přes Booking.com je dobré rezervoval hodně dopředu stejně tak i trajekt. Ceny se s blížícím se létem postupně zvyšují. Ubytování ve vlastním stanu vedle chat je možné ale není nutné objednat dopředu a stojí 12,- EUR/ osoba/ den. Pronajaté stany a lůžko v chatě je nutné dopředu objednat zejména v sezoně a je pouze o něco dražší, cca 25,- EUR osoba/ den. Myslím, že se to ale vyplatí, pokud nechcete hodně šetřit. Vše lze rezervovat na stránkách Korsického národního parku: https://pnr-resa.corsica/
My byli v červenci, v plné sezoně, asi lepší je vyrazit později až v září, kdy už není tak teplo a je méně lidí. V červnu se dá také, ale některá vysoká sedla mohou být ještě tou dobou pod sněhem.
