David Horyna

Na Korsice jsme byli s manželkou a malými dětmi již před 15 lety a hrozně se nám tam líbilo. Letos po letech jsme se rozhodli ji opět navštívit a to již s našimi dospělými dětmi. Malé děti s námi na GR20 jít nemohly, velké děti už zase nechtěly, no, co na plat, rozhodli jsme se jít sami. Abychom s nimi byli alespoň polovinu z našeho cca 14-denního pobytu, potřebovali jsme přechod zkrátit na nějakých 5-6 dní. Nakonec z toho byly vlastně jen 3 dny přechodu v severní části a jeden samostatný výlet na Monte Renoso (2.352 m) v centrální části pohoří a neplatný pokus o výstup na Monte de Oro (2.389 m). O tom však dále v článku.

Tento článek by mohl být návodem či inspirací pro zkušené cestovatele 55+ kteří plánují cestu na Nový Zéland, umí alespoň trochu anglicky a nechtějí tam jet s cestovní agenturou či velkou skupinou. Již před mnoha lety jsme s manželkou snili o tom, že do této krásné země s rozmanitou přírodou, vysokými horami a kouzelnými plážemi někdy vyrazíme. Nakonec se nám tento smělý plán podařilo realizovat až k našemu 30-tému výročí svatby.

Výstup na Pico Mendoza, Gibraltarskou skálu, nebo stezka smrti. I taková může být Andalusie.

Letos v létě jsme s manželkou a našimi česko-rakouskými přáteli Danem a Janou absolvovali velice populární trek ve východních Alpách v oblasti Hohe Tauern. V této oblasti se nalézá řada impozantních vrcholů s nadmořskou výškou nad 3.000 m.

Když jsem byl poprvé v Americe ještě jako student v roce 1991 podařilo se mi s pomocí autobusů GREYHOUND a autostopu projet podstatnou část národních parků na západě USA. Krátce jsem na své cestě zavítal také do kanadského Vancouveru, kdy vzniknul můj v té době téměř nedosažitelný sen, projet jednou i všechny národní parky západní Kanady.