Cestopisy a reportáže

Pln očekávání zvedám kotvu. Vzdálenost mezi Langkawi a Phuketem se dá zvládnout relativně rychle. Avšak nikam nespěcháme. Není kam. Po cestě je spousta nádherných tropických ostrovů, které by bylo hříchem cestou nenavštívit.

Jeden z dalších šílenců Madridu? Nebo jsme šílení my, kteří stále věříme americkému snu o svobodě. Pojďme pátrat až k Ortiz Mountains. Možná se dostaneme s hledači pokladů až do jejich tajemné a nebezpečné hloubky.

„Eurolajňácký“ autobus mě vyplivl na Londýnské Victoria station. Do stejného vozu jsem měl zpět „nalodit“ druhý den odpoledne, takže Londýn se mi nabízel na necelé dva dny a celou noc. Proklatě dlouhou noc.

Národní park Pelister je lákadlem pro všechny turisty a horolezce, kteří přijíždí do Makedonie. Pro pokročilé turisty může být výzvou několikadenní přechod dvou hornatých parků: Pelisteru a Galičice, tedy od Bitoly přes Prespanské až k Ochridskému jezeru.

Pohádková příroda, azurově modrá voda, nádherné skály a dechberoucí výhledy – to je kaňon Matka.

Staré dobré pořekadlo „jiný kraj, jiný mrav“ se vždy na cestách osvědčí jako pravdivé. Platí to i o tradicích, které bývají uchovány v tanci a liší se každým krajem. Čím dál na východ, tím větší roli tanec v kultuře hraje. Sledujte tanec ve filmových ukázkách.

Standa Miler navštívil místa, která popsal Oldřich Čech ve 14. století. Jeho poznatky a zážitky jsou velmi podobné – obrovská města, spousty levného zboží, podivná jídla, neomezená moc vyvolených, cenzura informací a těžký život chudých.

EXPEDICE MANASLU: Jak poznat pravý vrchol?

„Vstávej, kámo, nečuč na hvězdy, pokuta 200 dolarů!“ Ráj nevázaných snílků dostane svou kazajku: 200 NZD za nelegální táboření, až 10 000 NZD za znečišťování prostředí s tím souvisejícím. Konec romantiků na Zélandu?

Ledová voda v obličeji, rozruch a křik. Jsem na Aljašce v továrně na zpracování lososů ve městě Seward, čtyři metry nad zemí na kontrolním stanovišti, oblečený v gumových kalhotách a bundě. Po několika šestnácti hodinových směnách.

„Vždyť je Hederlezi,“ bylo slyšet jako vysvětlení četných úsměvů v jindy tak demotivujícím prostředí. Lidé, kteří žijí v podprůměrných životních podmínkách, v těchto dnech uspořádali podle tradice velkou hostinu a slavili jeden z nejdůležitějších svátků balkánských Romů.

Koidu, město diamantů, nám tedy vyrazilo dech. Všechno v Koidu bylo pokryto pronikavým šedým prachem, vypadalo to, jako by se usadil i na lidech, zamračených a utahaných.

Třítýdenní roadtrip okolo Sierry Leone jsme zahájili šestihodinovou jízdou – cíl: Kabala. V průvodci stálo, že toto hlavní město distriktu nabízí poklidnou venkovskou atmosféru. Že se tu dozvíme o čarodejnici ale i útrapách za války jsem nečekala.

Cyklonadšenec Martin Adámek se vrátil z další náročné akce: „Navštívil jsem najzápadnější, nejsevernější a nejvýchodnější místo Polska. Cílem bylo něco vidět a poznat a prioritou tedy koukat, prohlížet, navštěvovat a ptát se – ne hnát dopředu.“

Oslnivě bílé, to je přívlastek města Alžír. Místní mu také říkají Behža. Zřídka tady potkáte turisty, ale o to více stojí za to věnovat Behži alespoň jeden-dva dny a objevovat její krásy a zajímavosti.