Zamyšlení se nad vrcholem Manaslu

Zamyšlení se nad vrcholem Manaslu

EXPEDICE MANASLU: Jak poznat pravý vrchol?

Docela hodně teď řešíme, zda jsme vůbec byli na tom „pravém“ nejvyšším vrcholu Manaslu. Co nás vede k pochybnostem?

Již v den výstupu jsme nahoře měli pocit, že ta skála s převěji cca 50 m od místa, kde se začali všichni radovat, je vyšší. Jenže v těch podmínkách, které tam panovaly, nebyla šance to objektivně zhodnotit. Až po pivku se zkušenými matadory Zdeňkem Hrubým a Radkem Jarošem (po popisu našeho „vrcholu“) bylo na čase to skutečně dořešit. Náš popis se totiž lehce lišil od jejich informací. Chyběl tam skalní hřeben. To na Gasherbrumu I to bylo jednodušší, tam nebylo kam dál jít.

Ani detailní zkoumání „vrcholových“ fotek a osobní konzultace s Radkem nepřinesly absolutní jistotu. Snad jen to, že jsme byli na jiném místě vrcholového hřebenu než Radek a s největší pravděpodobností o 50 m níže. Jeho fotky jsou krásné, plné slunce a modré oblohy. Naše jsou, slušně řečeno, plné bílých věcí padajících z nebe.

Teď zní otázka, co s tím? Jaká je obecně uznávaná konvence pro Manaslu? Kde se tam uznává vrchol?

Kolik lidí před námi bylo na skutečném vrcholu? Kolik jen tam, kde jsme byli my. Kolik …?

Samé otázky. Nicméně skutečnost je taková, že o našich pochybnostech budeme informovat nepálská oficiální místa a také paní Hawley, která se v Nepálu již desítky let stará o statistiky výstupů. Také nás v Kathmandu navštívila a po našem vyprávění „o vrcholu“ neměla pochybnosti. Zajímavé. Vzhledem k tomu, že jsme byli na vrcholu ve stejné chvíli a na stejném místě jako iránská expedice, asi budeme ve stejné situaci. Nechtěl bych křivdit jejich morálce, ale asi bych je pak nechtěl někdy potkat v horách, pokud oficiální místa výstup zpochybní 🙂

A zde se znovu zamýšlím. Že by nikdo z cca 8 šerpů, doprovázejících asi 10 Iránců a 1 Tajwance nevědělo, že ještě nejsme na vrcholu? (minimálně jeden z nich tam již prý v předchozích letech byl). Měli všichni kyslík, tak to nemůžeme svalovat na pomalejší myšlení 🙂 Tak, že by správně vyhodnotili situaci? 🙂

Nikdo z jejich radujících se klientů neměl na to, aby tam hledali nějaký vyšší bod. Jednak bylo totálně hnusně, jednak se nám zdáli, že jsou všichni dost na doraz svých sil. Objektivně musím uznat, že ani já, ani Kuba, bychom v těchto podmínkách neměli šanci se posouvat někam výše.

Byli jsme rádi, když jsme co nejdříve zahájili opatrný sestup v čerstvém sněhu a nechali za námi hurónsky se radující Iránce, kterým mezitím ve 4. výškovém táboře umíral kamarád na výškovou nemoc.

Už cestou nahoru jeden z nich ujel a zastavil se o cca 100 výškových metrů níže. Hádejte, kdo k němu sestupoval, aby mu pomohl? Jeden šerpa a 2 Češi. Jo jo, holt se s tím člověk musí smířit, když míří na osmitisícové vrcholy.

Web expedice: www.manaslu.cz

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: