Národní parky a přírodní skvosty

Další část deníku Dáši Pavlíkové z cesty po USA. Den pátý nás přivádí do národního parku Canyonlands, největšího a určitě nejúchvatnějšího ze všech NP ve státě Utah.

Druhá část deníku Dáši Pavlíkové z cesty po USA. Navštívíme známý národní park Joshua Tree v Kalifornii, projedeme se slavnou Route 66 a den zakončíme v Grand Canyonu.

Islandské silnice jsou fenoménem samy o sobě a nelze je srovnat s ničím, co známe z našich končin. Asfalt je jen na hlavní okružní silnici (Ring Road No.1) okolo ostrova (ne všude) a na pár silnicích vedlejších.

Cesta po Panamerické dálnici z Limy směrem dolů na jih není nikterak malebná. Projíždíte neveselou pouštní krajinou, ale místa, která přitom můžete navštívit, určitě stojí za tu trochu nudy po cestě.

Další část deníku Jana Kovandy z cest Brazílií a pobytu na tamější farmě. O nočním pozorování zvěře, mravencích a cestě do Cuiaby.

Konečně jsme vyrazili směrem k severu. Poučeni taxikářem, který nás prvního dne vezl z letiště k autopůjčovně, jsme se chtěli co nejvíce vyhýbat cestování v noci. Protože, jak pravil, není nic horšího, než když do rychle jedoucího vozu narazí světlem omráčený klokan. A tak jsme vyrazili na další cestu raději hned za svítání.

Více než 1000 pravidelných kopců korálového původu máte možnost shlédnout na filipínském ostrově Bohol. A cestou si můžete pohladit vzácné poloopičky tarsier.

„…Z voru byly nad hladinou jen naše bágly a my jsme si připadali jak 3 idioti z Čech odevzdaní napospas bolívijskému šílencovi. Vor byl takřka neovladatelný…“. Peligro kaskada! Peligro kajman! Peligro Maykl!

Soutěska Dádes je úplně jiná než Todra. Jedná se o relativně široké údolí, teče tady říčka, na jejíchž březích jsou sady, převážně jablečné. Po cestě se nachází řada báječných výhledů. 

Kdyz se podivate na mapu Tanzanie zjistite, ze ze Sumbawangy do Mpandy vede vyasfaltovana silnice a cast cesty je pres narodni park Katavi. Mysleli jsme si, ze kdyz vyrazime rano, budeme nekdy odpoledne v Sitalice, coz je vetsi vesnice pred Mpandou tesne za NP, a ze pri prujezdu parkem uvidime nejaka zvirata. Nas plan byl narusen hned rano. Vstavali jsme na sestou a byli domluveni s nasimi ridici z prejezdu hranice, ze nas hodi na roscesti k Mpande. Rano ale lilo tak, ze jsme do osmi zustali v posteli. K rozcesti jsme se dostali kolem desate a tady se nas ujmul policista kontrolujici auta jedouci na Mpandu a na Zambijskou hranici.

V Dar es Salaam skvěle funguje autousova doprava. Je samozřejmě mnohem levnější než taxíky. Jezdí minibusy a větší autobusy. Do minibusu se pohodlně vejde asi 15 lidí, narve se tam i 25 lidí. Stojí vždy 200Ths (asi 3,50kc) ať jedete jak daleko chcete.

Po nácviku trekování v proudech deště na Abel Tasmanu jsme se vrhli na pořádný sedmidenní přechod hor nad Nelson Lakes, s dětinskou radostí, že další trek už nám na Zélandu nemůže přece celý totálně propršet.

Průvodce Lonely Planet je vyhlášený. Přesto však existují krásná místa, která byste něm, respektive v jeho českém kompilačním překladu Jižní Amerika, hledali marně. Jedním takovým místem je Muela del diablo (Ďáblova stolička). Je to skála tyčící se nad La Pazem, která už z dálky přitahuje vaši pozornost a skutečně připomíná zub – stoličku.

Do Mexika jsem se vypravil bez jakýchkoliv príprav, s malým 20 l batuzkem v kratasech, trekových sandálech, trochou prádla, plavkami a kosilí z Havany za byrokratickým úcelem prodlouzení kubánského víza a vznikla z toho tato nádherná cesta.

Po návratu z Amazonie jsme strávili dva dny v Quitu a zařídili vše potřebné před odletem, jako byl např. nákup prášků na mořskou nemoc a doplacení ceny za letenku. A pak nastal konečně ten den, 9. listopad 2005, na který jsme se tak hrozně moc těšili.