Co lze vidět na sever od Perth

Den třetí – 8. dubna 2004

Po dalším přenocování v Perth jsme konečně vyrazili směrem k severu. Poučeni taxikářem, který nás prvního dne vezl z letiště k autopůjčovně, jsme se chtěli co nejvíce vyhýbat cestování v noci. Protože, jak pravil, není nic horšího, než když do rychle jedoucího vozu narazí světlem omráčený klokan. A tak jsme vyrazili na další cestu raději hned za svítání.

Nevydali jsme se hned na hlavní silnici, ale na průvodcem doporučenou cestu vedoucí vinařskou oblastí. Rozhodně asi stojí za zastavení, ale zmlsaní skutečně rozsáhlými vinicemi v Jižní Austrálii, jsme touto částí pouze projeli a kochali se zelení, kterou po chvíli vystřídala krajina víceméně s křovisky a občasným stromem.

První zastávkou třetího dne naší dovolené byl pro nás Národní park Nambung – vzdálený od Perth asi 290 km. Jeho součástí je celkem oblíbené rybářské městečko Cervantes, ale především populární oblast nazvaná The Pinnacles, ke které vede asi třicetikilometrová prašná silnice. Překonání této cesty stojí za to, neboť na jejím konci na Vás čeká něco jako poušť, z níž rostou vápencové útvary, které Vám navodí pocit, že jste se právě ocitli úplně na jiné planetě. Rozsáhlou planinou se můžete procházet, ale i popojíždět po vyznačených stezkách autem. Byli jsme z Pinncles skutečně nadšení – my s manželem z překrásné a zvláštní krajiny a Daník z toho množství písků a kamenů kolem. Skákal a lezl po nich, hrál si s pískem… no, skutečný ráj pro nás pro všechny.

Další zajímavostí, kterou návštěvníkům nabízí okolí městečka Cervanes, je jezero Thetis, kolem kterého leží zvláštní útvary (připodobním-li to, něco jako velké barevné kameny) nazývané stromatolites. Díky nim se máte možnost přenést až o 250 miliónů let nazpět, neboť tak dlouho v těchto místech přežily.

Ale zpátky do auta, neboť měst, v nichž se dá přenocovat, není na pobřeží Západní Austrálie mnoho a kvůli našemu synkovi jsme rozhodně nehodlali spát v autě. Ten den jsme dojeli do města Geraldton (423 km vzdáleného od Perth, pokud ovšem neprojezdíte jako my dalších 200 km nejrůznějšími zajížďkami), kde si na své přijdou hlavně rybáři a v jarním období milovníci květin. My jsme toto město po večerní procházce centrem a kolem oceánu shledali (i přes jeho průmyslovou část) velice půvabným a hodným doporučení.

Nejširší nabídku průvodců a map Austrálie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Den čtvrtý – 9. dubna

Ani čtvrtého dne nás počasí nezklamalo, takže nás kromě hukotu blízkého oceánu probudilo i nebe bez mraků. To jsme ovšem netušili, že by nám nějaký ten mráček v následující cestě celkem pomohl.

Z Gerldtonu jsme vyrazili směrem ke Kalbarri, které je středem stejnojmenného národního parku. Každému turistovi, kterému se do rukou dostane průvodce tímto krajem, je naprosto jasné, že jeden den na prohlídku místních krás naprosto nestačí. Pokud máte, jako my, k dispozici pouze několik hodin a chcete vidět to nejpopulárnější, rozhodně začněte se skalnatým pobřežím a několika vyhlídkami. Ty Vám nabídnou pohledy na oceán a skalní útvary, na něž se nedá zapomenout. Z mnoha vyhlídek je poté možné sestoupit (částečně po schodech, částečně přírodní cestou) do zátok, což jsme také využili. Přestože se s dvouletým “cvrčkem” a v neuvěřitelném vedru neleze po kamenitém kopci zrovna nejlépe, výsledek náročné výpravy stál za to. Škoda jen, že se Daník bál obrovských vln natolik, že nám namísto malého osvěžení utíkal od vody zpět do kopců.

Po náročných pobřežních výpravách jsme se v rekreačním středisku Kalbarri osvěžili zmrzlinou a nápoji, vykoupali se v místní zátoce a vydali se za dalším poznáváním místních přírodních atrakcí – tentokrát asi 20 km směrem do vnitrozemí.

Zde jsme podnikli ve 38 stupních C celkem 3 menší tůry, které by neměl minout žádný z návštěvníků Kalbarri National Park. Ten den již poněkolikáté promazáni ochranným krémem a za doprovodu hejna naprosto neodbytných australských much jsme se vždy doplahočili k místům, která se jen těžko popisují.

Naprosto zničeni vedrem i chůzí jsme se vydali na další, téměř 400 km dlouhou jízdu – do nejzápadnějšího výběžku Austrálie. Tam leží rekreační městečko (vlastně jen jeden rozsáhlý kemp) Monkey Mia se spoustou turistických lákadel. Přestože právě začínaly Velikonoce a my neměli v jednom z nejpopulárnějších míst Západní Austrálie zajištěno ubytování, nemohli jsme je minout. A to i přesto, že další možnost ubytování byla vzdálena dalších 350 km.