Další část deníku Dáši Pavlíkové z cesty po USA. Den pátý nás přivádí do národního parku Canyonlands, největšího a určitě nejúchvatnějšího ze všech NP ve státě Utah.
5. den pondělí 9.5. 2005
Ráno jsme si snědli předplacenou snídani – buchty, džus a kafe. Prohnali jsme hotelový internet, podívali se, co je u nás nového a odjeli dál na sever po 666 směrem na Monticeli. Ocitli jsme se na hranicích Utahu a asi po 15 mílích za Monticelli jsme najeli na silnici 211, která vede snad nejhezčím údolím Ameriky, podél potůčku Indian Creek mezi horami, v oblasti zvané Needles v NP Canyonlands.
NP Canyonlands je největší a určitě nejúchvatnější ze všech NP ve státě Utah. Jegigantický a při pohledu z některých náhorních rovin si člověk uvědomí, jak je malý a svět kolem něho obrovský. Grand kaňon se ve srovnání s ním jeví jako osamělá trhlinka.
Pro badatele a geografy 19. století představovalo toto území jen opuštěný, odlehlý a naprosto nevyužitelný kus země. V padesátých letech tu však prospektoři objevili uran a jiné nerostné suroviny. V roce 1964 byl labyrint kaňonů prohlášen za NP.
Centrem NP je soutok řek Green River a Colorada ve tvaru písmene Y, který leží uprostřed pouštní krajiny a je vidět pouze z jednoho místa, asi 8 km vzdáleného od parkoviště.To byl také cíl naší dnešní cesty.
Oblasti národního parku
Ještě k jednotlivým oblastem NP Canyonlands. Dolů k řekám nevede žádná cesta a řeka tak svým soutokem rozděluje park na tři zcela samostatné, vzájemně nepropojené oblasti. Nejkratší cesta z jedné oblasti do druhé je přes 100 mil. Každá z oblastí má své Visitor centrum.
Oblast Island in the Sky (Ostrov na obloze) ležící v klínu písmene Y je nejnavštěvovanější, ta byla na programu druhý den.
Oblast Needles (Jehly) východně od Colorada a podle mě i nejhezčí z oblastí, je tvořena rudými a žlutými pískovcovými skalami, z nichž některé připomínají gigantické hřiby, oblouky, horami, roklinami, všelijakými kaňony. Krajina přitahuje milovníky adrenalinových sportů, horolezce a řidiče aut s náhonem na čtyři kola.
Oblast Maze (Bludiště) západně od řeky Colorado je v podstatě nepřístupný labyrint klikatých soutěsek a strmých kaňonů. Navštíví ho pouze jedno procento z celkového počtu téměř půl milionu návštěvníků, kteří do NP Canyonlands ročně zavítají. Je známá velkým výskytem prehistorických skalních kreseb, ke kterým je ovšem složitější přístup. Tuto oblast jsme nenavštívili.
Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Těžký trek k soutoku Confluence River
Po 15 km na silnici 211 jsme zastavili u skály Newspaper Rock (Novinová skála), kde skalní stěnu pokrývají stovky prastarých petroglyfů, které zobrazují jeleny, antilopy, medvědy a lidi, vyryté dávnými lovci.
Pak jsme pokračovali dál po silnici a za každou zatáčkou se před námi otevíraly hezčí a hezčí výhledy. Udělali jsme malou pauzu v pěkném novém VC, kde nás upozornili, ať si sebou vezmeme dostatek vody a po pár mílích a několika zastávkách u různých View pointů jsme dojeli na konečné parkoviště u Big Spring Canyon Overlook. Rozhodli jsme se podniknout trek, který měřil 17 kilometrů, k vyhlídce na soutok řek. Dlouho jsem nic podobného nešla…
Už jsem úplně zapomněla, jak je každý kilometr v horách nekonečně dlouhý a náročný. Šli jsme přes kopce a dlouhá údolí, slunce pražilo, nebylo nikde možné se schovat do stínu. Připadala jsem si jak na Sázavě. Když byl „volej“, stojatá voda, taky jsem se vždy utěšovala „Tam za tou zatáčkou bude určitě nějaká peřej….“ A ono pořád nic, přišel další stojatý úsek. Takové obdobné to bylo i tady.
Z posledních sil, funíc, jsem vyšplhala po skalách, doufajíc, že už bude vidět vytoužený soutok, a ono přišlo zase jen další, nekonečně dlouhé údolí… Bude to chtít více trénovat!
Abychom nezabloudili, naskládali rangeři kamenné mužíky, takže bylo docela v pohodě najít pokračování cesty. Jen se člověk nesměl zamyslet a přestat sledovat cestu, protože pustina byla rozlehlá a těžko se hledala cesta dál. Mimo jiné bylo třeba sledovat, na co šlapeme, protože přítomnost hadů, škorpionů a jiné havěti se dala lehce tušit. Koneckonců na to upozorňovalo i pár cedulí…
Samotný soutok řek Confluence River byl grandiozní, řeka i okolí byly celé zelené. Litovala jsem, že jsem neuposlechla rangery, když radili vzít si s sebou víc vody. Nechtělo se mi s ní tahat, ale 1 litr byl moc málo. K soutoku řek vedou z VC nezpevněné cesty, míjelo nás na posledním úseku několik džípů se staršími Amíky. Chvíli jsem přemýšlela, jestli mám někomu z nich říct, ať mě svezou nazpět do civilizace, ale pak jsem se překonala a šlapala po svých.
Večer jsme dojeli do nedalekého města Moab a ubytovali se hned na kraji v malém motýlku.
