HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Výprava do mokřadu Pantanal

Výprava do mokřadu Pantanal

Pantanal je největší vnitrozemský mokřad na světě o rozloze jako polovina Francie, který je známýnejvětší koncentrací zvířat v Novém Světě.

V mokradu

1.6. (čtvrtek)

Skoro celou noc jsme prospali, i když neklidným spánkem, jak s námi autobus pořád natřásal a zapínal a vypínal klimatizaci. Výjimkou byla asi půl hodina kolem druhé, kdy jsme píchli a řidič autobusu musel vyměnit kolo. Pozorovali jsme přitom hvězdy, které neuvěřitelně jasně zářily. Do Campo Grande jsme přijeli v deset hodin ráno místního času (posun -1 hodina oproti Foz do Iguacu). Ubytovali jsme se za 20 reálů na osobu (bez snídaně), něco pojedli a obrazili čtyři místní agentury, které nabízely výlety do Pantanalu. Právě kvůli Pantanalu jsme do této části Brazílie přicestovali.

Pantanal je největší vnitrozemský mokřad na světě o rozloze jako polovina Francie, který je známý největší koncentrací zvířat v Novém Světě. Nakonec jsme si vybrali výlet v cestovní agentuře Natureza Tours na čtyři dny a tři noci za 310 reálů na opuštěnou Natureza Farm (vše v ceně včetně jídla, dopravy a ubytování na noc po příjezdu nazpátek zdarma). Opět jsme pojedli a každý si vyměnil 200 USD u holiče, který byl místním podomním směnárníkem a nabízel lepší kurz než banka (po chvíli smlouvání 2,225 reálů za 1 USD). Potom jsme zaplatili výlet a až do půl páté oddechovali po dlouhé cestě. V půl páté jsme šli na večeři, na pivo a také na internet. Spát jsme šli kolem půl deváté.

Obyvatel Pantanalu

2.6. (pátek)

Ráno jsme vstali ve čtvrt na sedm, v bufetu na autobusovém nádraží si dali čokoládu a buchtu a zaplatili hotel. Pak nás zástupci Natureza Tours posadili na autobus směr Corumba a v půl osmé jsme se vydali na cestu. Asi za dvě hodiny jsme začali projíždět velmi podmáčenou krajinou a vjeli jsme do vlastního Pantanalu. Za další dvě hodiny jsme zastavili u odbočky na Estrada Parque, jedné ze dvou silnic, které procházejí Pantanalem. Silnice je však v případě Estrada Parque poněkud povznesený název, protože se jedná o prašnou cestu se spoustou rozpadajících se dřevěných můstků, které v bažině překonávají větší jezírka. .

Tady nás měl vyzvednout jistý Hugo – průvodce z Natureza Farm. Museli jsme ale čekat dvě hodiny, než se objevil. Naštěstí tu byl plechový baráček s hospodou, kde se nudili dva vojáci, takže jsme mohli čekat ve stínu. Hugo ještě s jedním klukem jménem Jago, který mluvil anglicky, nás po svém příjezdu naložili na mírně se rozpadající náklaďáček a po Estrada Parque jsme poodjeli asi 5 km k hospodě u pousady do Lontra. Tady nám zaplatili jídlo a pak nám řekli, že ještě musíme počkat na další turisty, kteří přijedou kolem páté. Taky nám nabídli, že se zatím můžeme projít po okolí.

Vyrazili jsme tedy s Jagem dál po Estrada Parque a už ze silnice viděli spoustu zvířat – aligátory v jezírkách kolem cesty, papoušky, a to i ara zelenokřídlé, jestřáby, volavky a mnoho dalších ptáků. Asi v půl páté jsme se vrátili k pousadě do Lontra a Hugo s Jagemodjeli pro další turisty. Dorazili s nimi za půl hodiny – jednalo se o tři kluky a jednu holku, jeden kluk byl Angličan a ostatní Nizozemci. Museli jsme počkat ještě půl hodinu, než se najedí, a pak jsme už za tmy pokračovali na Natureza Farm. Asi půl hodiny jsme jeli po Estrada Parque a pak jsme zabočili přímo do bažiny, protože Natureza Farm byla kus od silnice. Vodu jsme chvílemi měli až po kabinku s cestujícími, neskutečně to házelo a každou chvíli jsme mohli uvíznout v bažině. Nakonec jsme však v pořádku dojeli na farmu. .

Jednalo o pár baráčků na ostrůvku v bažině, zcela odříznutém od okolního světa. V jednom baráčku byly palandy s postelemi, v dalším byla kuchyně, v jiném malá jídelna. To vše bylo osvětleno několika poblikávajícími žárovkami, které napájel dost hlučný generátor. Každý si vybral jednu postel a šli jsme na jídlo, které mezitím uvařila paní domu. Byla ho spousta a bylo moc dobré, hlavně rýže, fazole a omáčka s kousky hovězího. Po jídle jsme se chtěli osprchovat, ale nějak zrovna netekla voda, tak jsme si jenom vyčistili zuby (pitná voda byla zdarma k dispozici) a kolem deváté jsme šli spát.

Brodime se Pantanalem

3.6. (sobota)

Ráno jsem vylezl z postele v tři čtvrtě na sedm – vzbudila mě skupinka arů hyacintových, která se hádala na blízké palmě. Chvilku jsem je pozoroval, oni mě, a pak se sebrali a uletěli. Zcela okouzlen jsem si dal s ostatními snídani, pak jsem všichni nasedli na náklaďáček našich průvodců a za krásného slunečného počasí jsme nejdříve skrz bažinu a pak po Estrada Parque odjeli hlouběji do Pantanalu. Cestou jsme několikrát zastavovali a Hugo s Jagem nám ukazovali zajímavá zvířata. Opět jsme viděli spousty aligátorů, hejna nejrůznějších ptáků, kapibary, pásovce, pštrosy. Celá bažina očividně pulzovala životem. Stále intenzivněji jsem cítil, že takhle nějak musí vypadat přírodovědcův ráj.

Ujeli jsme asi 20 km a zastavili na farmě, kde chovali koně. Několik jsme si jich vypůjčili a projeli se s nimi tam a nazpátek po Estrada Parque. Koně byli klidní, zcela zvyklí na turisty, ale i tak to byl pro mě velký zážitek, protože jsem seděl na koni poprvé v životě a chvilku trvalo, než jsem zjistil, jak se to řídí. Celá projížďka trvala asi hodinu a půl a i po tak krátké době jsem byl dost vytřesený. Docela rád jsem z koně zase sesedl, vyšplhal s ostatními do náklaďáčku a pak jsme se všichni vrátili na oběd a poobědní siestu na Natureza Farm.

Když jsme si oddechli, vydali jsme se s Jagem na pěší výlet po okolí. Procházeli jsme zalesněné ostrůvky poblíž farmy, brodili se bažinou až po pás a přitom jsme se s obavami rozhlíželi po aligátorech a piraňách. Jago nás však uklidnil, že v tomto období, kdy je hodně vody, nejsou aligátoři a piraně nebezpečné. Všude byla spousta ptactva a na jednom ostrůvku jsme narazili na houf nosatých poloopic. Pobíhaly po větvích palmy kousek nad námi a očividně se nás skoro nebály. Když tak na nás poulily oči, vydávaly přitom zvuk, jako když se přidává plyn na motorce.

Na dalším ostrůvku jsme narazili na jaguáří stopy. Vždycky, když jsme se zastavili, vrhla se na nás obrovská mračna komárů, která se nedala odehnat a neplatil na ně žádný repelent. Když jsme se vrátili na farmu, právě zapadalo sluníčko a byl to velmi ohnivý západ. Byli jsme od bláta až za ušima, ale voda stále netekla, tak jsme se opláchli alespoň v barelu s říční vodou, který nám přistavili do sprchy. Pak jsme šli na večeři, chvilku pozorovali hvězdy a kolem deváté šli spát. Ze začátku se nám ale spalo špatně, protože až do půlnoci byl zapnutý generátor.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí