Jan Kovanda

Poreferovali jsme, jak jsme pátrali v Tajšetu po hrobu generála Wojčechovského.

Vydali jsme se tedy k blízkému útesu a cestou jsme prošli místním hřbitovem, kde byly ohrádky kolem jednotlivých hrobů pestře natřené, takže působil docela vesele. Věk, ve kterém místní umírají, však byl hrozivě nízký, průměrně tak 50 let. Vyšplhali jsme na útes a obdivovali Bajkal.

Pan Netopil byl členem českého legionářského spolku, který už mnohokrát oblast Bajkalu navštívil, a měl tam řadu přátel aktivních v mezinárodním legionářském hnutí. Jedním z jeho cílů bylo vykopat a obnovit památník původně vztyčený v 20. letech  minulého století na počest českým legionářům, jehož zbytky během své předchozí návštěvy objevil. My jsme se chystali, že mu s tím pomůžeme.

7. 3. (úterý) Ráno jsme vstali po osmé hodině, nasnídali se a udělali rychlé rozhodnutí, že ten samý den přejedeme na Krabi. Na desátou jsme si tedy objednali převoz na hlavní pláž, odkud nás v jedenáct převezla loď do Pak Bary.

Pantanal je největší vnitrozemský mokřad na světě o rozloze jako polovina Francie, který je známý největší koncentrací zvířat v Novém Světě.

12. 3. 2004 Ráno jsme se v půl osmé nasnídali a vyrazili jsme na autobusové nádraží, kde jsme v devět hodin chytli přímý spoj do Embilipitije. Jelo se výtřaskou, ne autobusem, protože cesta byla moc příkrá, vedla více méně přímo z hor dolů do údolí. V jedenáct jsme dorazili do Embilipitije, ubytovali jsme se v Sarathchandra Rest, kde jsme si hned objednali výlet do národního parku Uda Walawe za 1750 rupií na osobu. Chvilku jsme oddychovali a ve čtvrt na tři už jsme měli přistavěný jeep. Do vlastního parku jsme docestovali ve tři hodiny.

Výlet na Srí Lanku (20. 2. 2004 – 21. 3. 2004) Tento výlet by se dal nazvat jako kombinovaný. Z Prahy jsem odlétal s mámou a babičkou, které spolu strávily měsíc v hotelu Land’s End na jihu Srí Lanky. Původně tu s nimi měla být i jejich kamarádka Eva, ale ta nakonec neodcestovala z Prahy. Já jsem s mámou a babičkou pobyl tři dny a pak z Prahy přijeli moji kamarádi Iva a Vojta, se kterými jsem tři týdny s baťohem na zádech cestoval po Srí Lance. Poslední čtyři dny jsem opět strávil s mámou a babičkou. Do Prahy jsme odlétali všichni společně – já s rodinou i moji kamarádi.