HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Národní park Yala a rozloučení s Cejlonem

Národní park Yala a rozloučení s Cejlonem

16. 3. 2004 Ráno jsme šli v půl deváté v Land’s Endu na snídani a pak jsme si cestou na pláž v jedné místní cestovní kanceláři objednali na následující dva dny výlet do národního parku Yala a pak do hor, aby máma s babičkou taky něco viděly. Potom jsme byli asi do dvou hodin na pláži. Ve dvě jsme se šli do Land’s Endu osprchovat a ve čtyři jsme tuk-tukem vyrazili na výlet do Galle. Tam jsme dvě hodiny chodili po obchodech a nakoupili spoustu dárků domů do Čech. Pak jsme si stopli dalšího tuk-tuka a jeli nazpátek. Po příjezdu jsme šli na večeři a já si ještě stahoval obrázky z foťáku. Do postele jsme se dostali kolem desáté.

Deti

17. 3. 2004

Ráno jsme vstávali ve tři hodiny a jeli minibusem na výlet. Nejdříve do národního parku Yala. Kolem šesté hodiny ranní jsme dorazili do městečka Tissamaharama, kde jsme přesedli do jeepu a jeli na safari. Yala je trochu jiná, než Uda Walawe. Převažujícím porostem jsou tu trnité stromy a keře, které tvoří poměrně hustý porost. Mezi tím jsou volnější plochy kolem malých jezírek. Během safari jsme viděli spoustu druhů zvířat, mimo jiné pávy, divoké kohouty, marabu a spoustu dalších ptáků, krokodýli, buvoli, jeleny, divoká prasata a suchozemské želvy. Pouze sloni se nám neustále schovávali v hustém křoví. Na volnu jsme viděli jenom jednoho, jak se v dálce cáká u jezera. Ke konci safari se nám porouchal jeep, takže jsme se trochu zdrželi opravou, ale kolem poledního už jsme byli nazpátek v Tissamaharamě.

Ošplouchli jsme se tu v jednom hotýlku na toaletách, dali si něco studeného k pití a vyrazili do Elly. Cestou jsme měli naplánována několik zastávek. Nejdříve těsně před tím, než jsme začali stoupat do hor v místě zvaném Buduruwagala, kde jsou do skal vytesány veliké sochy Budhy a jeho žáků. Výše v horách jsme poté navštívili dva krásné vodopády Diyaluma Falls and Ravanella Falls vysoké téměř 200 m. Kolem páté hodiny jsme dorazili do Elly.

Yala

Tam nastaly nějaké problémy s ubytováním, které se vzápětí podařilo vyřešit s tím, že máma s babičkou přespí v jednom pokoji v jednom hotelu a já s naším řidičem v druhém pokoji v druhém hotelu, který je hned vedle. Zatímco máma s babičkou odpočívaly, náš řidič mě ještě vzal autem na místo, odkud je vidět hora nazývaná pro svůj charakteristický homolovitý tvar malý Adam’s peak. Nazpátek do hotelu jsme se vrátili kolem sedmé. Dali jsme si objednanou večeři a kolem deváté šli spát.

18. 3. 2004

Ráno jsme se v osm hodin nasnídali a vyjeli jsme přes Bandarawelu do Haputale. Projížděli jsme krásnou horskou krajinou a když jsme se blížili k Haputalu, byly už zase všude kolem čajové plantáže. V Haputale jsem našeho řidiče poprosil, aby nás zavezl k továrně na výrobu čaje, kterou jsme tu navštívili s Ivou a Vojtou během našeho pobytu, aby se máma s babičkou mohly pokochat krásnými výhledy do kraje a nekonečnými čajovými plantážemi. Potom jsme se vydali dolů do podhůří a před druhou hodinou dorazili do Ratnapury, kde jsme si dali oběd v resortu s pěknou tropickou zahradou.

Z Ratnapury jsme vyrazili k pobřeží, podél kterého jsme pokračovali až na Unawatunu, kam jsme dorazili v půl osmé večer. Rozloučili jsme se s naším řidičem, a pak jsem se setkal s Ivou a Vojtou, kteří už tu na mě čekali (den před tím jsem jim tu nechal vzkaz, kdy se asi vrátíme z výletu). Šli jsme spolu na jídlo do blízké hospůdky, já jim vyprávěl o našem výletě a oni co dělali ty tři dny.

Ještě jeden den zůstali na Mirisse, pak přejeli na Unawatunu, ubytovali se poblíž Land’s Endu a jeli na výlet do Galle. Další den se koupali na Unawatuně, kde mimo jiné pozorovali veliké želvy, jak se na mělčině krmí na porostu řas. Z hospůdky jsme šli ke guesthousu, kde Iva s Vojtou bydleli a asi do jedenácti jsme si tu v tropické zahradě pod hvězdnatou oblohou povídali o všem možném. Mimo jiné jsme se domluvili, že zítra odjedou do Colomba a pozítří se všichni ráno setkáme na letišti, odkud nám v půl deváté odlétá letadlo nazpátek do Čech.

19. 3. 2004

Ráno jsem se rozloučil s Vojtou a Ivou a pak jsem šel s mámou a babičkou na snídani. Když jsme dojedli, vzal jsem si šnorchl a, stejně jako den před tím moji kamarádi, pozoroval na Unawatuně nádherné želvy, jak se krmí na řasách. Pak dorazily na pláž i máma s babičkou a paní Smolová s dětmi. Na pláži jsme zůstali až do čtyř a užívali jsme si poslední den na Srí Lance co to šlo. Kolem čtvrté jsme se vydali nazpátek do Land’s Endu balit a když jsme to zvládli, šli jsme na večeři. Po večeři jsme se loučili s ostatními, co tu ještě zůstávali a kolem půlnoci jsme šli do postele.

20. 3. 2004

Vstali jsme ve dvě hodiny a dobalili. Vzápětí začala veliká bouřka, ale do tří hodin, kdy přijel náš odvoz na letiště, pomalu přestalo pršet, takže jsme při nakládání našich zavazadel ani moc nezmokli. Ještě jednou jsme se rozloučili a kolem půl čtvrté vyjeli. Na letiště jsme dorazili v šest hodin a při odbavování se setkali s Ivou a Vojtou. Vojta byl trochu skleslý, protože mu cestou ve vlaku ukradli baťůžek s foťákem a dárky, které nakoupil v Colombu. V pořádku jsme prošli všemi formalitami a přesně na čas jsme vzlétli a zamířili do Dubaje. Při mezipřistání v Dubaji si Vojta koupil digitální foťák, což mu trochu zvedlo náladu a pak už jsme zamířili do Prahy. Let celkem trval 10 hodin. Vyletěli jsme v osm čtyřicet srí lanského času, v Dubaji čekali hodinu a půl a do Prahy dorazili v půl čtvrté našeho času.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí