Články

V Pakse jsme velmi časně ráno, takže se nám podaří chytnout pěkný pokoj u pana Vonga. Mluví nejen plynně anglicky a francouzsky, ale také polsky. Prý od šedesátého prvního studoval deset let v Polsku a z té doby zná i Prahu. Při snídani rozkládáme trochu po polsky a plánujeme další výlety. Rádi bychom to zkusili po vlastní ose. Organizované výlety jsou na nás trochu drahé a trochu moc organizované. Guest house nabízí půjčování motorek za sedm dolarů na den. Do toho jdeme. Pan Vong vybírá ze svého motoparku dva pěkné modré kousky, které zdobí nápis Zong Shen. Výborně, vyzkoušíme čínskou výrobu. Naštěstí jsou stroje konstruované tak, aby to pochopili i Číňani. Je to poloautomat bez spojky s trochu pofidérním řazením.

Docela dost prší. Okny pokoje je vidět, že cyklisti jezděj i s deštníkem, ale pozor, v Osace na to maj vychytávku – držák deštníku na řídítkách (volná ruka se pak může použít třeba k držení cigára).

Natřásáme se v kabině cisterny, kterou jsme dopoledne stopli, a jedeme po rozmlácené cestě mezi nízkými horami směrem ke kazašské hranici. Jsme rádi, že nás řidič Viktor vzal, protože tudy od rána jinak projelo pouhých pět aut, všechna plná. Máme namířeno do osady Čar-Kuduk, což je poslední vesnice v úplném severovýchodním cípu Kyrgyzstánu, kde v poledne začíná víkendový festival národních tradic.

Největší šance máte určitě při cestování po Asii. Je zde totiž mnoho různých kultur, náboženství a národů a takřka každý slaví svůj vlastní Nový rok. Většina jich připadá na začátek kalendářního roku.

Na Nový rok jsem si zaplatil pravou japonskou novoroční (rozuměj opět opulentní) snídani a i tady v hostelu to byla pastva pro oči, fakt nádhera, ale nebudu zapírat, že s některými částmi jsem měl hodně co dělat (no, taky se mě ptali dvakrát, jestli chci fakt pravou japonskou novoroční snídani), zápasil jsem s tím jídlem snad hodinu, ale všechno se do mě prostě nevešlo a pro každej případ jsem si pak dal ještě studené saké, kterým se ostatně začínalo. A v době, kdy v Čechách kulminovaly novoroční oslavy, jsem se už plavil zcela bez kocoviny trajektem na pevninu, do půlmilionového města Himeji.

V této zprávě vám představíme jen několik krátkých momentek, které nám uvízly v paměti.

Nshima je kaše uvařená z hrubé kukuřičné mouky (zásadně z bílé kukuřice). Je to jednoduché jídlo, ale po třech měsících pobytu v Zambii, když nemáme nshimu dva dny za sebou, jsme celí nesví.

Probudili jsme se do nádhernýho Silvestra – bylo azuro, bezvětří a teplo, čili na místní poměry úplnej zázrak. Paní z recepce nás nasměrovala k zastávce busu, i popadli jsme batoh a rychle vyšli; v plánu jsme měli vyjet busem ke spodní stanici lanovky jezdící na vrchol Kanka-kei a odtud jít pěkně po svejch. Nakonec nám autobus těsně ujel, takže než čekat třičtvrtěhodiny na další, to jsme šli radši pěšky.

San Juan Hlavní město Portorika je rozvinutou moderní metropolí s nádherným pobřežním pásmem udržovaných pláží, je obchodním centrem země, ale zároveň má zachovalou historickou část, která je více než 500 let stará.

Národní park Sundarbans se rozkládá v deltě řek Gangy, Brahmaputry a Meghny v Bengálském zálivu. Jeho polovina leží na území Indie. Má rozlohu 10.000 km2 a nacházejí se v něm největší mangrovníkové porosty na světě. Je domovem mnoha druhů vodních i pozemních zvířat – mimo jiné i ohroženého bengálského tygra.

Město Ghadames (Perla pouště) patří mezi místa uvedená na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Ghadames se nalézá na hranici Libye, Tuniska a Alžíru. Nachází se v oáze, která je obydlená již od Římských dob.

Historické posvátné město Anuradhapura bylo hlavním městem Srí Lanky od 4. stol. př. Kr. až do začátku 11. stol. Po dlouhá léta bylo centrem politického i náboženského života. Ve městě se nachází množství buddhistických klášterů a nejrůznějších pozůstatků starověkých budov, což z něj činí významnou archeologickou lokalitu. Asi nejdůležitějším objektem je posvátný fíkovník (Maha Bodhi Tree), který vyrostl z větve, přinesené sem zakladatelkou řádu buddhistických mnišek, princeznou Sangamittou v roce 236 př. Kr. Anuradhapura je na seznamu světového dědictví UNESCO.  

Polonnaruwa se v 10. století stala hlavním městem dnešní Srí Lanky. Tehdy zde vládla indická dynastie Chola. Největšího rozmachu však město dosáhlo ve 12. století za vlády krále Parakramabaha I. Z té doby se dochovaly ruiny královského paláce a Gal Vihara, skupina obřích soch Buddhy.