Články

Zatímco Kalda stále odpočíval, my s Jirkou vedli živou konverzaci. Chvílemi bylo možné pozorovat hnědou Amazonku vlnící se zeleným pralesem. Přistání v Limě jsem bez obav prospala. Nasedli jsme do taxíku za třicet solů a nechali se dovézt k terminálu, odkud měly jezdit autobusy do Arequipy

V klidku jsme se povalovali s ostatnimi cestujicimi na palube lodi na jezere Tanganika, kdyz nastal povyk okolo nove se nalodujicich lidi. Byli jsme u vesnice za Ikolou, tedy nekde uprostred vychodniho brehu. Na palubu se nejakym zbusobem dostalo kreslo s mladou holkou, neslo ho asi sest chlapku. Rozehnali zenske v jedne rade lavic a kreslo tam umistili. Vsichni byli zvedavi, ptali se, ale ze svahilstiny jsem nic nepochopila. Zeptala jsem se tedy jednoho mile vypadajiciho muze, co s divkou neni v poradku.

  Nedávné mistrovství světa v hokeji se konalo v lotyšské Rize. Riga, to je nejen město hokeji zaslíbené,ale bezesporu jedno z nejzajímavějších měst Evropy. Největší město Pobaltí, hlavní město Lotyšska, díky své poloze u ústí řeky Daugavy do Rižského zálivu byla už od pravěku osídleným místem, obchodní a dopravní křižovatkou cest mezi východem a západem, jihem a severem.  

Slavnost Seijin no hi – národní svátek blížící se dospělosti, pořádán každé druhé lednové pondělí v roce. Týká se všech mladých, kteří v konkrétním roce dosáhnou věku 20 let.

Kdysi v době francouzské Indočíny se Laosu říkalo „Země milionu slonů.“ Později během války ve Vietnamu zase „Země milionu bezejmenných.“ Dneska by se tomuto koutu světa mělo říkat „Země milionu usměvavých.“

Na cestu jsme se vydali brzy rano z vesnice Mpulungu, ktera lezi na brehu Tanganiky v Zambii. Mysleli jsme si, ze se dostaneme nekam k mestu Sumbawanga, ktere uz lezi v Tanzanii. Celkem rychle jsme sehnali auto do Mbali odkud jsme chteli pokracovat na hranici, ale tim to skoncilo.

„…Z voru byly nad hladinou jen naše bágly a my jsme si připadali jak 3 idioti z Čech odevzdaní napospas bolívijskému šílencovi. Vor byl takřka neovladatelný…“. Peligro kaskada! Peligro kajman! Peligro Maykl!

Souostroví nazývané jako Si Phan Don (Čtyři tisíce ostrovů) leží na středním toku Mekongu, téměř u hranic s Kambodžou. Jestli jich jsou opravdu čtyři tisíce jsme nezjišťovali, nicméně jejich počet během roku kolísá, podle toho jak vysoká je hladina řeky.

Ráno se na nás cestou z recepce tak trochu nalepil Nor Egil, samotář, už asi měsíc na cestách. Povídal nám o Myanmaru, kde jel v noci autobusem, kterýmu nesvítila světla, pročež nějaký malý dítě prej sedělo na kapotě a svítilo na silnici baterkou. Taky byl v Severní Koreji a zdá se, že komunistickej režim začal větřit možnost dobrýho výdělku přes turisty lačný návštěvy tohodle panoptika, všechno je tam (pro turisty) dost drahý. Nakonec nám ještě sdělil, že u nich doma je v zimě světlo jen čtyři hodiny denně a v létě pak zase světlo furt, což je blbý, protože když jde v noci z hospody, tak už svítá a on pak nemůže spát. Nakonec nám dal vizitku i s odkazem na jeho cestovatelský web, rozloučili jsme se a každej šel po svejch.

Na jihu Vietnamu v deltě řeky Mekong můžete proplouvat mezi malými ostrůvky a odkrývat tajemství Vietnamské války schované v podzemní síti drobných tunelů.

„Bharát se mi otevírá. Mám před sebou tři měsíce života na jiné planetě, zvané Indie.“ Zveme Vás na pokračování 11ti měsíčního výletu Katky Mandulové po Asii.

Zpětně vzato, hostel v tomhle atypickým paneláku vlastně aspiroval na to být svým životem skutečně prvním pořádným hostelem na naší cestě: amplion nás včera svolal na společný čaj do společenské místnosti. Tam byla v rohu dokonce i kytara a představoval jsem si, co by se asi tak stalo, kdybych jim tam zahrál třeba kousek Frankyho dlouhána.