Tomáš Adamů

Tomáš Adamů

portretTA
 

Jméno a příjmení (a přezdívka)
  • Tomáš Adamů (Foma) 
Na kolik se cítím
  • Jak kdy, ale normálně na 27

Oblíbené země

  • Sýrie, Jordánsko, Irán, Pakistán – hlavně kvůli přátelským a v každém ohledu nápomocným místním obyvatelům, a kvůli kultuře, která mě vždy fascinovala. Samozřejmě mám oblíbené i další země, ale tam již jde spíše o dílčí místa v těchto zemí, kdežto uvedené mám rád jako celek.
Na kterých místech se mi hodně líbilo
  • Palmyra (Sýrie), NP Sasan Gir v Gujaratu (Indie), Sangla (vesnička v indických Himalájích), ostrůvek Diu (Indie), Lofoty a Vesterály (Norsko), NP Durmitor (Černá Hora), Yazd (Írán) a spousta dalších často i bezejmenných míst při našich putováních, která byla zajímavá právě pro daný okamžik, ve kterém jsme se tam vyskytli. 

Cesta, které si nejvíce vážím

  • Po zemi do Indie, zvláště cesta přes Pakistán na člověku zanechá hluboké stopy J  

Nejdelší cesta

  • Po zemi do Indie (téměř 4 měsíce)
Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?
  • Na každé cestě je pro mne důležité „poznání“, které se samozřejmě cestu od cesty liší. Důležité je stále poznávat nové skutečnosti, které pak člověku utvářejí celkový pohled na svět, i na věci s cestováním zdánlivě nesouvisejícími. Cestování chápu i jako celkový životní styl, filosofii i pohled na svět. A co mi cestování vzalo? Iluze.
Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel
  • Klasická cestovatelská dvojice Hanzelka a Zikmund. Jejich knihy jsem četl již v dětství a vždy mě fascinovala pečlivost s jakou vše plánovali a poté také všechny materiály pečlivě zaznamenávali a shromaždovali. Tuto pečlivost já nemám J. A pak také to, že se vydali před téměř 60-ti lety napříč Afrikou a Jižní Amerikou s využitím tehdejší techniky. Byť byla jejich první Tatra 87 paradoxně podstatně méně poruchová než vozy použité při pozdější cestě do Asie.  

Cestovatelské Curriculum Vitae

  • Jako malý prcek s rodiči po tehdy „dostupných“ zemích. Na střední škole prakticky po celé Evropě. Během VŠ již delší cesty a expedice (Balkán, Skandinávie, Blízký východ) a na přelomu let 2004-2005 zatím poslední a zároveň nejdelší a asi nejnáročnější cesta-po zemi do Indie.

Navštívené země

  • Evropa kromě Islandu, Portugalska, Řecka, Albánie, Ruska, Běloruska, Ukrajiny, Moldávie a Pobaltí. Dále Turecko, Sýrie, Jordánsko, Libanon, Írán, Pakistán, Indie-severní polovina.
Cestovatelské sny a plány
  • Plánů mám spoustu. Ty nejbližší-v prosinci 2006 odjezd do Thajska, Kambodžy a Laosu. Dále mě láká subsaharská Afrika a jižní Amerika. Ta je však podmíněna alespoň částečnou znalostí španělštiny, kterou však zatím postrádám. No a taky bych se rád vrátil na Blízký a Střední východ.
Zvláštní záliby během cestování
  • Pochopitelně fotografování, kterým se snažím zachytit realitu všedních dní obyvatel navštívené oblasti. Jako vystudovaného geografa mě baví podrobné plánování našich cest podle map a dalších podkladů.
Oblíbená historka z cest
  • Jak jsme přejeli dědka aneb v Indii se člověk práva nedovolá
Při cestování místní dopravou po Indii si člověk zvykne téměř na vše. I my jsme si to mysleli. Po více jak měsíci stráveném v Himálajích sjíždíme do nížiny a jako staří mazáci si myslíme, že nás už nic nepřekvapí. V Chandigarhu naskakujeme do autobusu směr Haridwar. Řidičem je nám tradiční indický blbo-šílenec. Skoro bych se nedivil, kdyby ani neměl řidičák. Hustota provozu je asi jako na pražské magistrále ve špičce, avšak jede se podstatně rychleji. My jako vážení cizinci vyfasujeme místa hned vedle řidiče, abychom se po případné srážce s náklaďákem příliš netrápili.  Náš řidič nasazuje systém plyn až na podlahu a zdařile kličkuje mezi motorkami, auty, volskými povozy, cyklisty a lidmi. Celkem se mu to daří až na to, že při jednom uhýbacím manévru urazí zrcátko o právě míjející nákladní automobil, nicméně si z toho skutečně mnoho nedělá. To již začínáme být mírně nervózní. Vjíždíme do jednoho z mnoha bezejmenných městeček, uprostřed něho přeplněný kruhový objezd. Při nájezdu na něj se najednou ozve brutální řev a řidič začne (asi) sprostě nadávat. Zastavuje a jde obhlídnout situaci. Na zemi leží stařík a má minimálně přeražené obě nohy a otřes mozku, okolo něj samozřejmě moře čumilů, kteří se zájmem sledují „divadlo“. I kde se vzal, tu se vzal, je tu policajt. Začnou se s naším řidičem dohadovat a hulákat na sebe. Po chvíli řidič vytáhne několik bankovek a odchází. Policista to akceptuje. Odjíždíme. A stařík? Inu těžko říct, ale nikdo se nehnal k tomu, aby mu nějak pomohl. Podle indických pravidel je chodec (po zvířatech) nejníže v hierarchii dopravního provozu. 


Významné expedice a projekty
  • Zatím jsem se ničeho tak významného nezúčastnil. Jednou snad..
 Autor
  • Články zatím pouze pro Hedvábnou stezku, občas diashow, avšak zatím pouze pro více či méně známé a kamarády.

Sasan gir

 

Zkušenosti čtenářů

sýkora zdeněk

prosím,každý rok jsme v indii a rádi bysme navštívili DIU,můžete nám poslat nějaké informace ?,díky

Ivan Brezina

Zdravim,

kontakt na Vas jsem nasel na webu v souvislosti s pozemni cestou do Indie. Pripravuju treti vydani pruvodce Cesta na vychod, kde bude tato trasa podrobne popsana. Napadlo mne ciste popisny text prolozit drobnymi pribehy, prihodami a zazitky, ktere se na tehle trase lidem staly. Nevzpomenete si na neco? Nekoho zajimaveho jste potkali, resili neco neobvykleho, byli jste okradeni nebo naopak kralovsky pohosteni… Proste cokoli, co vam utkvelo v hlave. Staci kdyz mi napisete ze vas neco napadlo – zavolal bych vam a vyptal se po telefonu…

Diky, Ivan Brezina (737 345 104)

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: