Mission impossible I aneb zapomenutá hranice Zambie-Tanzánie

Mission impossible I aneb zapomenutá hranice Zambie-Tanzánie

Na cestu jsme se vydali brzy rano z vesnice Mpulungu, ktera lezi na brehu Tanganiky v Zambii. Mysleli jsme si, ze se dostaneme nekam k mestu Sumbawanga, ktere uz lezi v Tanzanii. Celkem rychle jsme sehnali auto do Mbali odkud jsme chteli pokracovat na hranici, ale tim to skoncilo.

Tobi, Magda a Ilona v kabine nakladaku

Na cestu jsme se vydali brzy rano z vesnice Mpulungu, ktera lezi na brehu Tanganiky v Zambii. Mysleli jsme si, ze se dostaneme nekam k mestu Sumbawanga, ktere uz lezi v Tanzanii. Celkem rychle jsme sehnali auto do Mbali odkud jsme chteli pokracovat na hranici, ale tim to skoncilo.

V ramci obdobi destu zacal nekdy behem dopoledne lijak. Z hlavni ulice v Mbali se stalo bahniste a my cekali spolu s dalsimi lidmi schovani na krytem zaprazi jednoho z domu. Smer Tanzanie jezdi z Mbali velke nakladaky. Do mesta vozi kukurici, Zambijci zas tu svou vozi do Konga, kde pro konflikty nemaji cas na zemedelstvi. Zpet do Tanzanie jedou nakladaky vetsinou prazdne. Nejdriv to vypadalo, ze dnes nepojede vubec nic, ale preci jen jsme jedno auto nasli. Meli nas nalozit az vylozi kukurici. Ridici ale bud zapomeli nebo jsme se nasi chabou svahilstinou spatne domluvili a po petihodinovem cekani projel nas nakladak kolem a zmizel v desti. To uz jsme ztraceli veskerou nadeji na postup, protoze frekvence byla 2 auta za den smer hranice.

Nakonec se Tobimu podarilo domluvit velky nakladak s navesem, ktery prave privezl kukurici a mel se jeste ten den vracet zpatky. Statni cernosi nam hodili batohy nekam dozadu pod plachtu a my se s penezi, doklady a fotaky nasoukali do kabiny. Jeste jsme cosi zarizovali na jinem miste v Mbale a ja byla nervozni co se deje s batohy, protoze jsme dozadu vubec nevideli. Jako zatim vzdy se me obavy ukazaly zcela neopodstatnene a behem dalsich mnoha hodin jsme zjistili, jak jsou ridici skveli chlapici.

Jeste v Mbale jsme zasli na jidlo. Koupili jsme ridicum na znameni kamaradstvi masovou kapsu, ale ukazalo se, ze jsou muslimove a z kapsy maji strach, aby tam nebylo veprove. Na cestu jsme vyrazili nekdy kolem ctvrte. Zadna zbesile rychla jizda se ale nekonala, protoze asfalt na ceste Mbala-Sumbawanga konci hned za Mbalou. Prave sice prestalo prset, ale to uz silnici po celodennim lijaku nezachranilo.

Asi hodinu jsme celkem slusnou rychlosti postupovali kupredu. V kabine byli krome hlavniho ridice jeste tri dalsi (dva cernosi a dva indove), pak mi tri a jeste jedna cernoska, ktera jela za sestrou do Sumbawangy. Vsechno kolem bylo zelene a obcas jsme predjizdeli nejakeho cyklistu nebo vesnicany vracejici se z pole. Pak se na silnici pred nami objevil shluk aut. Prijeli jsme az k nim a nasi ridici sli omrknout situaci. Rozbahnena silnice byla uprostred vicemene pouzitelna, problemy nastaly, kdyz se dve auta jedouci opacnym smerem musela minout. Presne k tomu pred nasimi zraky melo dojit. Plne nalozeny nakladak se uhnul co nejvic doprava na jeste slusne silnici a dve prazdna auta z naseho smeru se ho snazila minout rozbahnenym levym krajem. Zustali tam obe. Vsichni zucastneni ridici (asi 20 chlapiku) se dali do vyprostovani – lopaty byly 4, takze se stridali u kopani a ti co nekopali radili. Chvilku jsme se bavili focenim situace z auta a pak jsme sli ven pozorovat vyvoj. Vzdycky me zaskoci, jak rychle se v Africe setmi. Stejne tak tomu bylo i tentokrat a tma padla driv, nez jsme si stacili vzpomenout, ze baterky mame nekde v batozich na korbe. Jeden z nasich ridicu nam sel se svym chabym svetylkem pomoci. Vyhrabat se na korbu pod plachtu padlo na me, protoze Tobi byl zaneprazdnen pri vyprostovani. Krome celovky se mi podarilo najit i susenky a ty jsme si pak i s ostatnimi rozebrali, cimz jsme si ziskali prizen vsech zucastnenych.

Podle zaznamu v mem deniku, zaclo vyprostovani asi v 17.30. Po strucnem popisu situace nasleduje dalsi zapis: „20.30 jsme stale na stejnem miste, vetsina aut uz se rozfrcala a ted vykopavaji nas.“ Rozfrcala znamenalo, ze jedno ze dvou aut bylo z prikopu vyprosteno, druhe tam asi na trvalo zustalo, my jsme najeli do brazdy za tim vyprostenym a nalozeny nakladak i dalsi nahromadeni za nim mohli projet. Takze ted nas nakladak i s privesem trcel povazlive naklonen v bahne a totalne zabahneni cernosi se ho v chabem svetle nekolika baterek snazili dostat ven. Nevim presne kdy, ale vzdali to. Auta, ktera mohla odjet, odjela a my jsme zacli resit jak prespime. Obavy uz jsem nemela zadne, protoze pri tech hodinach kopani, jsme se vsichni spratelili. Nejdriv to vypadalo, ze budeme spat vsichni v kabine, ale mi jsme rekli, ze pujdeme dozadu na korbu. Na rozlozenou plachtu od stanu jsme si naskladali nejake veci misto karimatky, nastrikali se repelentem a byla to nejlepsi noc – nebylo nam konecne jednou vedro a v noci zacalo zase prset, lijak bubnoval na plachtu a z buse se ozyvaly hlasy zvirat.

Rano nas probudili hlasy ridicu. Tobi sel pomahat pri kopani, ja s Magdou jsme rozdaly druhe susenky a kdyz se situaci nijak nelepsila, sly jsme na obhlidku aut (ocividne taky zapadlych) asi 300m dal po silnici. Plne auto s navesem bylo temer napric silnici a bezmocne hrabalo koly. Daly jsme se do posunkove reci s nekolika vesnicankami, ktere prave vyrazely s motikami kamsi na pole. Ptaly jsme se na nejake jidlo a vysledkem bylo, ze jeden z okounejcich kluku prinesl odnekud z buse okolo plody na pohled podobne svetskam. Rozdeli jsme si je s nasimi ridici.

Nekdo nam rekl, ze hranice je uz kousek a my potrebovali vyridit tanzanska viza, tak jsme vzali batohy a sli. S ridici jsme byli domluveni na 5000Ths, ale protoze jsme rekli, ze pockame na hranici, nic jsme jeste neplatili. Proste se tu normalne domluvite a vetsinou nehrozi, ze by vas chtel nekdo podvest nebo okrast.

Cestou na hranici jsme potkali chameleona a kluka, co prodaval smazenky. Celnik povolany nam dat vystupni razitko byl momentalne nepritomen, tak nas jeho kolega pozval k sobe na caj. Bylo okolo devate a caj s mlekem a smazenkami byl vynikajici snidani. Svitilo slunicko a vse se v dobre obratilo, razitko jsme ziskali, nase auto nejakym zazrakem vyvazlo a prijelo a bez problemu jsme ziskali viza na protejsi celnici. Nasi ridici nas (uz v Tanzanii) pozvali na chapati a caj ya maziwa (caj s mlekem a korenim masala) a pak jsme vyrazili do Sumbawangy. Cesta trvala jeste cely den, staveli jsme ve vesnici kvuli nejake zavade, znova zacalo prset, stavovali jsme se na obed – ryzi a fazole… Chvili jsme zavodili s dalsim nakladakem a take jsme zcela propadli pratelstvi v kabine a poruznu na sobe pospavali. Kdyz nas pak mijeli kamaradi nasich ridicu, chytil me Bambo za nohu a maval s mim bilym kotnikem aby predvedl, co zajimaveho nalozili v Zambii.

hlavni ridic

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí