Nara

Nara

Docela dost prší. Okny pokoje je vidět, že cyklisti jezděj i s deštníkem, ale pozor, v Osace na to maj vychytávku – držák deštníku na řídítkách (volná ruka se pak může použít třeba k držení cigára).

Válení těsta v ulicích Nary

Se vší bagáží jedem na nádraží Namba a odtud lokálním vlakem na východ do Nary. (Poznámka: lokální vlaky zřejmě vůbec nemaj záchod, v JR z Hirošimy byl alespoň jeden v zadním vagónu, tady nic.) Vlak věčně staví; těch 50 km jede skoro hodinu, ale na druhou stranu stojí jen 780 jenů, což je v porovnání s metrem pakatel. Cestou vede trať podél nepatrné říčky, ale s obrovským korytem a zpevněnými břehy (že by tady byly povodně?).

Nepřestává pršet ani v Naře (záběry s barevnejma deštníkama jsou ale vlastně taky zajímavý) a když se ptám slečny v informacích, kde že najdu box pro úschovu batohu, ochotně vybíhá jen tak nalehko do deště, aby mi ukázala kde box je (ochota veškerého personálu je neuvěřitelná).

Nara byla prvním hlavním městem Japonska a se svými osmi památkami zapsanými v UNESCO šlape tak trochu na paty nedalekému Kjótu. Atrakcí je tady plno, ale tou „nej“ je určitě chrám Todaiji, zejména pak Daibutsu-den Hall (neboli Great Budha Hall), největší dřevěná stavba na světě. Bohužel ani téhle stavbě se nevyhnul požár, takže současná podoba z éry Edo představuje „pouze“ dvě třetiny původní velikosti, ale i ty dvě třetiny budí respekt: výška 49 m, šířka 57 m a délka 50 m jsou těžko představitelná čísla takhle na papíru a i z fotky to tak nepůsobí. To místo je nutný navštívit, pak teprv člověk zůstává stát s otevřenou pusou.

A pochopitelně překvapení je i uvnitř – jak jinak než Budha (zde sedící), jedna z největších bronzových soch na světě a největší v Japonsku, opět si dovolím ocitovat pár čísel: výška těla 15 m, hlava vysoká přes 5 m, ale zajímavá je třeba i velikost oka lehce přes 1 m. Nejenom pro děti je v hale veselá atrakce; v jednom ze sloupů je u země díra o průměru Budhovy nosní dírky. Kdo se touhle dírou ve sloupu protáhne, bude zaručeně osvícen. Kromě dětí se do téhle dírky snaží nacpat nejeden dospělý a autoři Lonely Planet si pokládají řečnickou otázku, kolikrát sem asi tak musí přijet na pomoc hasiči…

Další zaznamenáníhodnou atrakcí po celém parku s chrámy jsou všudepřítomné srny, tedy něco jako bylo na ostrově Miyajima s tím rozdílem, že tady je vysoká vzrostlejší a o něco drzejší. Je tu nespočet trhovců a mezi nimi pak prodejci speciálních sušenek (balíček po 150 jenech) pro krmení těchto srn. Kdo jim začne sušenky nabízet, k tomu se seběhnou a takový člověk má pak kapsy bundy uslintané od dorážejících a mls hledajících srních tlam. V případě menších dětí ale tohle žebrání hraničí leckdy vizuálně až s útokem.

Cestou k vlaku dělám pár zajímavých záběrů z dětské pachinko-herny, interesantní je např. slečna v kimonu střílející pistolí na virtuálního vetřelce, nebo bubnovací karaoke.

Už v Osace: dneska spíme v nejdražším hostelu (4500 JPY za jednoho), kde nefunguje ani sleva pro členy YH. Hostel je v atypické budově v 11 patře, opět jsme vyčerpaní, opět si připlácíme za dvojlůžák. Kde budeme spát zítra večer nevíme, dneškem skončily naše rezervace.

Veronika volá z automatu na ulici do hostelu v Koyasanu, kam máme namířeno zítra, ale hostel o kapacitě 13 míst je plnej. Volá tedy do hostelu včerejšího a zamlouvá tam nocleh ve společný místnosti na další den.

Galerii fotografií Vojty Peřiny naleznete také ZDE>>

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí