Články

Nubra Valley je oblast, kudy vedla stará karavanní stezka do čínského Yar­kandu a Kashgaru. Díky územním sporům s Pákistánem a Čínou se ve druhé po­lo­vině dvacátého století území stalo izolovanou enklávou, kde je dnes více vojáků než civilního obyvatelstva. V tomto odlehlém zá­pad­ním koutě Indie se spojují údolí dvou řek, Nubry a Shyoku. Region ohraničuje Karakoram Range na zá­padě, ledovce Siachen a Rimo na se­ve­ru, nekonečné tibetské pláně na východě a severový­chodě a vysoký Ladakh Ran­ge na jihu.

Při otevře­ném okně jsme spali dobře a odpočatí procitáme do pondělního rá­na. Kromě řetězového štěkotu psů za svítání nás nic nevyrušilo.

Ráno vstáváme až před půl osmou. Mám šíleně sucho v krku. Po vzoru domo­rodců vyhledávám skryté místečko u potoka pro vykonání potřeby. Myji a holím se opět s po­tížemi. O proud vody z hadice je neobyčejný zájem ze strany míst­ního obyvatelstva. Zřejmě sem chodí pro vodu celá ves.

Dnes je sobota, poslední srpnový den. Na sklonku noci přišlo několik dešťo­vých přeháněk, což mělo sice zajímavý, nicméně nepříjemný efekt. Vzbudila mne jemná vodní sprška do obličeje. Zpuchřelou plachtovinou totiž pronikají drobné ka­pič­ky. Většími dírami pak stékají čůrky vody na můj žďárák (jak prozře­tel­né, že jsem si jej přetáhl přes spacák!) a do tašky s věcmi. Tu dávám stranou a zakrývám ji bun­dou. Přehrnuji si límec vaku přes obličej a pokračuji ve spánku.

Spal jsem dobře, jen ve čtyři hodiny někde vedle neodbytně zvonil budík. V pět mě vzbudil Zdeněk. Jdu k řece, která zde supluje koupelnu a její travnaté bře­hy i WC. Vracím se do ruchem kypícího tábora. Plynové vařiče ve všech stanech syčí na­plno. Nastal všeobecný shon, autobusy se pomalu připravují k odjezdu. Zával byl odstraněn kolem půlnoci, vojáci to tedy zvládli.

V pátek 23. srpna 2002 vstávám ve čtyři hodiny ráno. Před pátou nastupuji do me­tra, které naštěstí na území jihozápadního města neutrpělo záplavami a mezi Novými Butovicemi a Zličínem funguje. Na konečné nasedám na autobus číslo 100 a v 5:40 hodin vystupuji na ruzyňském letišti.

Země vysokých průsmyků, Malý Tibet, Měsíční země, poslední Shangri La – to vše jsou synonyma pro Ladakh. Území je součástí indického státu Jammu&Kash­mir. Obvykle se o Ladakhu hovoří v souvislosti se sousední oblastí Zanskar.

Po návštěvě přívětivého, vegetací oplývajícího Sikkimu, kdy mi nevyšel záměr alespoň letmo se dotknout Tibetu, jsem se rozhodl pro cestu do západního indického Himaláje. Tedy abych si nevymýšlel. Jirka, t.č. ředitel c.k. Penguin, součásti zná­mé pražské cestovní agen­tury Adventura, přišel s ná­pa­dem uspořádat cyklistickou expedici do Ladakhu, zvaného někdy „Malý Tibet“. Tamní silnice překoná­vají řa­du sedel, je­jichž výška osciluje okolo pěti tisíc metrů.

Houpání v hammace pod kokosovou palmou, Lion Beer na dosah a slunce v nadhlavníku! Takto by se daly charakterizovat naše závěrečné dny na Srí Lance. Střeva se díky poněkud pestřejšímu jídelníčku a Ercefuralu na pobřeží uklidnila, a tak naše snaha sníst či nejvíce krevet se stala poměrně úspěšnou. Samozřejmě jsme ale dny nestrávili jen lenošením, ale i poznáváním blízkého okolí. Když uschlo vyprané oblečení a my měli v čem vyrazit, naše cesta vedla na sever do 40 kilometrů vzdáleného Galle.

Jste-li v Ladakhu a máte kašel či jiné zdravotní potíže, vyzkoušejte tradiční medicínu Amchi, která možná zabere rychleji než klasické přípravky.

Velikonoce jsou časem náboženských rituálů, procesí a oslav. V každém koutě světa se odehrávají jinak, podle místního kontextu. Přinášíme snímky Heleny Grycové z letošních oslav na Filipínách.

Hanami je oslava spojená s krásou právě rozkvetlých třešní (mezi třešni a sakuru se tady klade rovnítko) a v menší míře pak speciálních japonských švestek zvaných ume, původem z Číny.

Dneska o jednom trochu bizarním svátku. Kanamara Matsuri, neboli svátek ocelového falusu, je šintoistický svátek každoročně pořádaný chrámem Kanamara ve městě Kawasaki, nedaleko od Tokia. Festival se datuje od začátku 17. století, kdy se v chrámu modlily prostitutky za dobrý kšefty a proti pohlavním nemocem. Legenda praví, že do mladé dívky se usídlil démon, který během svatební noci vykastroval dva mladíky. Démona se pak z dívky podařilo vyhnat až díky kovářovi, který zhotovil speciální falus železný, na kterém si démon vylámal zuby… V dnešní době jde hlavně o svátek plodnosti, který se nese ve veselém duchu a o jarmark, ze kterého se používá část výtěžku pro výzkum HIV.

Ráno v Kandy. Spíme na okraji džungle a tak východ slunce i zvuky rána jsou famózní. Večer jsme se dohodli na dalším programu. Dle plánu se dva z nás měli právě zde oddělit a pokračovat vlakem do Colomba a následně pak do Negomba a odtud do Čech. Další dva se měli oddělit a pokusit se vylézt na posvátnou horu Adam´s Peak a pak přejet na jih pobřeží, kde se připojí k posledním dvěma, kteří odsud z Kandy pojedou už dnes rovnou zpět do Mirissy.

7. 3. (úterý) Ráno jsme vstali po osmé hodině, nasnídali se a udělali rychlé rozhodnutí, že ten samý den přejedeme na Krabi. Na desátou jsme si tedy objednali převoz na hlavní pláž, odkud nás v jedenáct převezla loď do Pak Bary.