Zkušenost s tibetskou medicínou Amchi

Po půlročním spřádání plánů, pročítání průvodců a zhlédnutí tisíců fotek jsme konečně vyrazili. Naším cílem byl indický Ladakh. Z hlediska úspory času jsme zvolili let Praha – Vídeň – Dillí – Leh. Zhruba po čtyřiadvacetihodinové cestě jsme vystoupili na letišti v Lehu a nadmořská výška dostala první šanci zapůsobit na naše nebohá těla zvyklá na těch asi 200 m n. m.

Nadmořská výška je prevít

Jak jsme posléze zjistili, předchozí aklimatizační výlet do rakouských Alp nebyl zcela dostačující přípravou. Výška na nás zapůsobila plnou silou. První tři dny pobytu jsme cítili lehké pobolívání hlavy, nechuť k jídlu, Miloš se dokonce trošku pomotával. Na nějaké delší výlety nebylo ani pomyšlení, ale pomalu jsme se seznamovali s Lehem.

Po třech dnech nejistý pocit zmizel stejnou rychlostí, jako se objevil, a my byli konečně aklimatizováni a připraveni vyjet vstříc nekonečným horám, buddhistické kultuře a novým zážitkům. Ale co čert nechtěl…

Potíže s kašlem

Už z Čech jsem odjížděla s drobnými problémy s kašlem a ve zdejším vysokohorském vyprahlém klimatu se mé potíže rapidně zhoršily. A to je jeden z důvodů, proč vás mohu informovat o zdravotní pomoci v centru Himálají. Jelikož kašel byl opravdu urputný a několikrát se mi vrátil bez ohledu na to, že jsem spolykala dvě dávky antibiotik a že naše chuť cestovat byla veliká, dvakrát jsme navštívili místního lékaře a jednou kliniku tradiční tibetské medicíny Amchi.

Lékařských klinik je v Lehu několik. My jsme si našeho lékaře našli v boční uličce hned u Main Bazaru. Ordinoval každý den od 16:00 do 19:00 hodin. Museli jsme vystát nezbytnou asi dvouhodinovou frontu a potom už jsem se dostala do malé skromné ordinace. Lékař působil velice důvěryhodně, důsledně mě poslechl a jelikož jsem měla zásobu antibiotik z domova a potřebovala vlastně jen radu, která budou nejvhodnější, pouze vybral ta pravá.

Neúčtoval si ani rupku, to by se u nás asi nestalo, kdyby za mojí „obvoďačkou“ zamířil Ind na cestách. Ještě mi předepsal sirup na kašel, který jsem si již za poplatek vyzvedla v lékárně. Přidali jsme i teploměr, protože ten náš z domova vypověděl službu. Po této návštěvě se mé potíže zmenšily, ovšem jen na pár dní.

Následovalo tedy další hledání. Řekla jsem si, že když už musím v Indii dvakrát k lékaři, vyzkouším alespoň pokaždé jinou ordinaci. Tentokrát jsme zamířili na lékařskou kliniku přímo na Main Bazaru, konkrétně zhruba uprostřed ulice po pravé straně směrem od mešity. Lékař ordinoval od 9:00 do 11:00 hodin a odpoledne od 17:00 do 19:00. Vyšetření proběhlo obdobně jako poprvé, jen výběr antibiotik byl jiný, zvítězil Augmentin a my jsme zaplatili 30 Rp za prohlídku.

Je třeba vyzkoušet i tu tibetskou medicínu!

Když už jsme byli v tom marodění a prozkoumávání tajů místní medicíny, rozhodli jsme se, že náš zážitek by nebyl úplný bez návštěvy jedné z klinik tradiční tibetské medicíny Amchi. Pro upřesnění, když popisuji „kliniku“, nepředstavujte si nějaké rozlehlé zařízení. V našem případě šlo vždy o malou ordinaci s ještě menší čekárnou a pultem s léky.

Na klinice Amchi jsme byli hned přijati a ujala se mě místní specialistka. Sdělila jsem jí své potíže a ona mi během velice krátkého vyšetření koukla do krku a pohmatem změřila puls. To bylo celé. Následně jsem dostala tři sáčky s prapodivně vypadajícími kuličkami. Jeden byl na ráno, druhý na poledne a třetí na večer. Každý den jsem měla střídat různé velikosti těch po hřebíčku vonících hnědých bobulí. Jednou menší velikost, podruhé větší. V této klinice jsem za prohlídku a za léčebnou kúru asi na deset dní zaplatila 90 Rp.

Nakonec jsme se rozhodli nasadit druhá antibiotika a mé obtíže konečně po několika dnech ustaly. Tibetskou medicínu jsme si tak jako zajímavý suvenýr odvezli domů do Čech. Třeba ještě nastane příležitost, kdy ji vyzkoušíme.

Lucie Furchová, Miloš Lammr