Při otevřeném okně jsme spali dobře a odpočatí procitáme do pondělního rána. Kromě řetězového štěkotu psů za svítání nás nic nevyrušilo.
Volný den zahajujeme čajem v hotelové zahradě. Mimo meruňky a jablka objevuji ještě slívy. Vše pilně sklízím, je to výslovně dovoleno. Pak jdu se Zdeňkem do města.
Ladakh Festival
Podle plánku procházíme blízkou Library Road. Zavedla nás až k Instyle Germany Bakery, oblíbenému místu déle pobývajících cizinců. Tady se dá posedět a pojíst u stolků ve stínu rozložitého stromu. Chutný toast se zapečenými rajčaty a sýrem zapíjím voňavým masala čajem. Platím pětatřicet rupií.
Čas pokročil. Máme v úmyslu se podívat na lidové tance. Představení je součástí tradičního čtrnáctidenního folklorního Ladakh Festival a koná se od deseti hodin na nádvoří pod královským palácem. Zdeněk se vrací do hotelu pro fotoaparát. Já ho mám u sebe, jdu tedy na průzkum. Chvíli bloumám po městě a kupuji si malou tubu zubní pasty, která mi dochází. Pak obcházím zleva kopec, na němž stojí palác. Posléze po chodníčku vystupuji k monastýru Namgyal Tsemo Gompa, postavenému nad královským palácem. Je odtud krásný výhled na město. Vidím i do nádvoří, na němž již probíhá představení. Slyším pronikavou doprovodnou hudbu.
Královský palác
Královský palác na kopci nad městem je jeho výraznou dominantou. Pochází ze 17. století a je považován za miniaturní kopii dalajlámovy Potaly ve Lhase. Poslední ladácký král jej opustil v roce 1830, když po obsazení území generálem Zorawarem Singhem byla královská rodina vykázána do nedalekého Stocku. V roce 1846 byl Ladakh připojen pod přímou správu mahárádži státu Jammu&Kashmir. V současné době probíhají v paláci restaurační práce, ovšem jejich rozsah a tempo nejsou nijak přesvědčivé.
Po ostrém skalním žebru zahajuji sestup k paláci. Je tu vyšlapána spleť pěšinek. Jenže ne lidmi, ale místními psy, jak záhy zjišťuji. Hafanů je tu požehnaně. Sdruženi v malé smečky polehávají ve stínu skal. Stezky jsou stále méně schůdné. Moje trekové sandály také nejsou tou nejvhodnější obuví pro lezení po skále, a tak mi nakonec nezbývá než sestoupit, bývalé královské sídlo obejít spodem a potupně dojít k nádvoří uličkami a schodišti z města. Sleduji vystoupení několika maskovaných tanečníků, reprezentujících vždy některou vesnici. Je to zajímavé, ale přespříliš mě to neoslovuje.
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Mazaný pošťák
V poledne se uzoučkými klikatými uličkami vracím dolů do centra. Na tržišti kupuji ve Wine Shopu za sedmdesát rupií menší láhev whisky. Pak při Coca Cole píšu pozdravy domů a odebírám se na Post Office. Dopisy a pohlednice se tady totiž musí nosit na poštu, poštovní schránka je zde věcí neznámou.
Kam se hrabe pošta z Divokého západu! V suterénu nejzchátralejšího domu na Main Bazar Road jsou dvě malá okénka. Přistupuje se zvenku ze sníženého chodníku, obehnaného dřevěným lešením a drátěným pletivem. Před každým okénkem se tlačí několik lidí. Uvnitř v tmavém sklepení se rozvážně pohybuje nepočetný personál. Nakonec mi úředník podává poštovní známky. Olizuji je a nalepuji. Poté sipošťák bere ode mne ty dvě pohlednice,důležitě je razítkuje a odkládá na hromádku jiných dopisnic.
Protože mám dost času, vydávám se na nákup suvenýrů. Kupuji náhrdelník z přírodního materiálu, ručně dělanou šperkovnici, Tibetský masážní olej a Tibetský bylinkový čaj. Poté tvrdošíjně sháním pohlednici s Khardung La anebo Tso Moriri. Nakonec jsem zčásti úspěšný, na jedné pohlednici je pohled zdola ke Khardung La.
To mi pomohlo zabít čas do patnácté hodiny. Nyní sedím v Tibetské restauraci. Napsal jsem pozdrav do cykloservisu a doplnil deník. Už by mi konečně to mutton momo mohli přinést, jinak nestihnu poštu, má otevřeno jen do čtyř!
Nakonec jsem přišel včas, ale úředník již nemá známky. Až prý zítra, a tak mu dávám osm rupií za slib, že pohlednici určitě zítra opatří známkou a pošle. Uvěřil jsem, pozdrav nikdy nedošel. Užij si hochu ty peníze ve zdraví!
Do Nubra Valley
V hotelu se věnuji kolu. Čeká ho výlet do Nubra Valley s dvojnásobným přejezdem známého průsmyku Khardung La, který o hodně převyšuje pět tisíc metrů.
Večeříme společně v poměrně drahé tibetské restauraci. Obsluha je velmi liknavá a ani jídlo mě kvalitou zrovna neoslnilo. Francouzská cibulačka, vegetable mixed salad a soda s citronem mě dohromady stály devadesát rupií.
Odcházím před desátou hodinou. Chci se v klidu připravit na zítra. Za čtyři dny se vrátíme, takže zbytné věci necháme v hotelu. Těším se na další zážitky.
