Cestopisy a reportáže

Naše cestovatelská vášeň nás zavedla až na jih Íránu do města Bandar Abbas, jehož jedno „předměstí“ tvoří Perský záliv a druhé nekonečná poušť. V některých městech na ulicích vysedávají žebráci, jinde zase prodavači všeho možného i nemožného, ale tady jsme měli tu čest pohlédnout do očí snad nejúchvatněji oděným ženám této země. To jediné, co bylo možno z jejich těla spatřit „obnažené“, byly právě oči.

Budík zvoní ve 4:30, rychle balíme a doufáme, že se do žaludku v tuto časnou hodinu vejde alespoň část snídaně. V 5:30 odjíždíme od hotelu směrem dál na západ k hranicím Alžírska. Na východě se začíná objevovat světlý proužek a my pospícháme, abychom stihli východ slunce nad solným jezerem Chott-el-Djerid.

  Průzračné moře, bělostný písek, štěbetající ptáci, drzé opičky a nedotčený prales. Tak nějak si představujeme Thajsko. Ale co když je realita úplně jiná?

V české kotlině už definitivně odzvonilo i babímu létu, stáž v Anglii je stále v nedohlednu, a touha po dobrodružství je naplněná až po okraj. Nezbývá než ji směle jít v ústrety! Dilema kam vyrazit rozhodly faktory: alespoň trochu exotika, nemusím se bát sama holka, není moc peněz a když to bude „arabárna“ – jedině dobře. A tak za pár minut přistávám v Monastiru – na jednom z třech největších letišť severního Tuniska.

Bhútán je velmi uzavřená země a její obyvatelé žijí dodnes tradičním způsobem života. Ale výdobytky civilizace pronikají dnes všude. Jak dlouho ještě zůstane Země hřmícího draka takovou, jakou je dnes?

Na severozápadě Malajsie je velký ostrov Pulau Pinang, na který se dá jet autem asi po kilometrovém mostě. Celý ostrov jsme projeli za jediný den a k večeru zůstali na divoké pláži. Byla to fantastická zátoka, kde nebyli vůbec žádní turisté.

Krásná i smrtící. Obojí zároveň vystihuje „Horu hor“ – obávanou osmitisícovku K2. Přinášíme rozhovor s Liborem Uhrem, teprve druhým Čechem, kterému Ká dvojka dovolila stanout na svém vrcholu.

  Představte si, jak jdete svou oblíbenou ulicí, kde již několik let žijete a možná jste se v ní i narodili. Ještě včera jste prohodili vtípek se sousedkou nebo s klukem, bydlícím jen pár vchodů od Vás. Teď Vás od nich dělí tři metry vysoká šedivě betonová zeď zakončená smotaným ostnatým drátem. Vznikl mezi Vámi přísně střežený prostor NIKOHO!

Pestrobarevné masky, vodní bitky, spousta zábavy i alkoholu a naprosto nepopsatelná atmosféra. To vše a ještě mnohem více je možné zažít při divokém bolívijském karnevalu.

Filipíny, to jsou pověstné bílé pláže ostrovů Boracay a Panglao, rýžové terasy v horách na Luzonu, jeskyně ostrova Palawan nebo čokoládové kopce ostrova Bohol. Tam všude míří turisté z celého světa. Ale na obávaný ostrov Mindanao nezavítají. Možná proto, že mají strach.

V druhé části našeho miniseriálu o Království hřmícího draka se například dozvíte, kdo vlastně v Bhútánu pracuje, když jsou jeho obyvatelé nad obyčejné věci jako je práce povzneseni.

K našim hostitelům Prue a Markovi jsme dorazili den před Štědrý dnem.

V Aleppe vstávame pred šiestou aby sme všetko bez problémov postíhali. V hoteli sú vchodové dvere zamknuté, tak sa musíme vrátiť na recepciu. Strážnik, ktorý má nočnú smenu tvrdo spí. Na slová nereaguje vôbec a asi až po desiatom štuchnutí sa začína trochu preberať.

„Země hřmícího draka – kde to tak asi může být?“ Netušila jsem, kam mě vlastně tentokrát práce zavede a o Bhútánu jsem měla jen jakýsi mlhavý pocit, že je to bývalý kus Indie. Omyl! Nádherná země uprostřed Himalájí je dodnes opředená mýty a legendami. Pokusím se vám ji trochu přiblížit v následujících dvou článcích.