Thajsko dneška – Iluze a skutečnost (příklad Koh Chang)

Vždy, když někde čtu o Thajsku v souvislosti s nedotčenou džunglí, okamžitě mi v mysli naskočí asociace s ostrovem Koh Chang, druhým největším v Thajsku, který je součástí National Park Mu Koh Chang. Dovolte mi, abych Vás s ním seznámil tak, jak jsem jej zažil začátkem března 2007.

Vraceli jsme se z Kambodže a řekli jsme si, že nám zůstává týden do odletu z Bangkoku a mohli bychom strávit pár dní na blízkém ostrově. Mirka už tam byla (před pěti lety) a tak jsme vyrazili najisto do přístavního města Laem Ngop. Odtud je to na avizovaný, civilizací nejméně narušený ostrov  v Thajském zálivu, necelá hodinka trajektem. „Je to moje první setkání s Jihočínským mořem a tak má fantazie podporovaná tunami článků o „Ráji na zemi“ pracuje naplno.“

Představy vs. skutečnost

A ejhle, moře nějak není modrozeleně průzračné…ono není průzračné vůbec. Pro představu ostatních bych jej barvou a čistotou  přirovnal k Vltavě v Praze.

Přirážíme k molu na ostrově a klasické místní hromadné taxíky nabírají pasažéry k rozvozu. My volíme Chai Chet Resort. Výborné bungalovy za velmi dobré ceny. Zakrátko už neseme batohy do našeho dočasného příbytku, rychle vybalit a na pláž.

„Já opět čekám ty nádherné palmy naklánějící se k moři na sněhobílém písku.“  No, palmy sice jsou, ale jak vypadají a to co je kolem nich mi vyráží dech! Zničené stromy, po pár metrech od pláže ostnatý drát a jakési doutnající smetiště. Mezi tím vším spokojeně se opalující turisté, povětšinou Němci a Rusové.

„Tak tohle je ono, ta vysněná země s nedotčenou přírodou„. Znaveni po dlouhém cestování se jdeme najíst do nedaleké restaurace. Kuřecí rizoto nikdy nezklamalo a také dnes je na thajský kari způsob výtečné.

Odpadky a vodopád bez vody

Ráno nás budí nečekaný zápach. Jdu se podívat ven a pátrám po tom, které „hovado“ pálí PET lahve přímo v resortu. Po pár krocích to mám. Místo plánovaného bazénu tady místní gastarbajtři vykopanou jámu používají jako skládku veškerého odpadu. Tu pak zapálí a bezostyšně ji nechají hořet celý den.

Tak tohle teda ne! Máme zaplaceno na tři dny dopředu, ale půjčujeme si skútr a vyrážíme na prohlídku ostrova najít něco, bez tun odpadků.

Cestou stále vidíme cedulky, které nabízejí romantickou a dobrodružnou cestu „Jungle Way“ slibující nevšední dobrodružství a cestu k idylickému vodopádu Nang Yom. www.jungleway.com

Tak zkusíme ten vodopád, podle mapy vede cesta dost blízko k němu. Po čtvrthodince jízdy se asfaltka mění v prašnou cestu a objevují se piktogramy vodopádu vzdáleného asi 4 kilometry. Sjízdná cesta končí u malé osady, kde je obchůdek pro turisty. Hmm…něco nehraje, kde vlastně ti turisti jsou? Zatím jsme nepotkali ani jednoho. Že by byla cesta džunglí opravdu tak nedotčená?

Z omylu nás brzy vyvádí žena z obchůdku, která už z dálky křičí „Waterfall no water!“ To nás ale nemůže vyvést z míry a vyrážíme dál po svých na trek. Chodník se za osadou stáčí do kopce a procházíme nízkou vegetací na palouk. Palouk to je ale až teď. Před pár lety, než nastal ten obrovský turistický boom, to byl prales. Dnes domorodci ve snaze co největších výdělků původní rostlinstvo vykáceli a začali sázet banánovníky. U každé sazeničky i vzrostlejší palmy je natažena zavlažovací modrá plastová trubka. Jdeme dále a scéna se stále opakuje

Jen pár osamělých velikánů smutně připomíná původní pralesní porost, ale i ti, už mají sprejové označení – k likvidaci.

Po dvaceti minutách chůze už cedulky ukazují, že jsem blízko cíli. Waterfall – 500 m. Náhle zdálky slyšíme podivný zvuk, který do „džungle“ nějak nepatří. Zní to jako motorový člun. Za další mýtinou přicházíme k téměř vyschlému řečišti potoka. V tu chvíli vidíme původce ono podivného brumlání a nestačíme se divit.

NAFTOVÉ ČERPADLO, které cucá vodu z  betonovou zdí vytvořené přehrady na malém jezírku  pod vodopádem.

Teď už alespoň víme jak a čím zavlažují ty banánovníky dole. Síť plastových trubek leží na zemi po celém kopci. Tak tohle byl vodopád v džungli Národního parku.

Příroda bez zvířat

Na ostrově je ještě jeden vodopád Namtok Klong Plu. Po zkušenostech z předchozího jsme už ostražití v velkohubým cedulím slibujících divoké zážitky. Po dojezdu k turistickému check-pointu, který byl obsypán tisíci stánkařů s potravinami a tretkami, sháníme informace o cestě k vodopádu. Místní průvodci se nás snaží nalákat fotografiemi z „dobrodružného“ treku. Podle mapy zjišťujeme, že cesta je značená a proudí tudy davy  lidí jako na Václaváku. Po pár desítkách metrů okolo řeky, která obsypána šíleným množstvím odpadků a smrdí jako bolavá noha, upouštíme od našeho záměru „Dobytí vodopádu“ a vracíme se docela zdrceni do bungalovu.

Celý ostrov každý den čím dál více podléhá gigantickému rozvoji turismu, se všemi jeho důsledky. Znečištění vodních zdrojů, masivní eroze půdy v důsledku kutání dále a dále do srdce ostrova kvůli výstavbě dalších a dalších hotelů. Hromadění odpadu, znečištěné ovzduší v důsledku pálení úplně všeho. Kdo by se taky zatěžoval nějakým odvozem odpadu, natož jeho recyklací.

Objeli jsme celý ostrov na skútru třikrát, byli jsme na všech plážích ale viděl jsem jen čtyři ryby. Tři z nich mrtvé, vznášející se břichem nahoru u pláže a jednu v akváriu v restauraci.

Mirka tvrdila, že tady před lety  volně pobíhaly opice. My neviděli už ani jednu. Po dotazech místním jsme dostávali vždycky stejnou odpověď: „Monkey school!“

Jasně co by z toho Thajci měli, kdyby tady běhaly jen tak zadarmo pro potěchu turistů. No a tak je všechny pochytali a ukazují je za peníze v opičích školách.

A co ptáci? Před pár lety tady bylo možné vidět spoustu exotických ptáků jako jsou například Tukani. Vypadáme jako blázni, když chceme vidět ptáky v džungli zadarmo. Všechny je vychytali ptáčníci a rozprodali do ZOO jako je Nong-Nooch v Pattayi a dále pašeráci do zahraničí.

Díky Thajsko za tuhle lekci divočiny.

Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz