Thajsko dneška – Iluze a skutečnost (příklad Koh Chang)

Thajsko dneška – Iluze a skutečnost (příklad Koh Chang)

  Průzračné moře, bělostný písek, štěbetající ptáci, drzé opičky a nedotčený prales. Tak nějak si představujeme Thajsko. Ale co když je realita úplně jiná?

Vždy, když někde čtu o Thajsku v souvislosti s nedotčenou džunglí, okamžitě mi v mysli naskočí asociace s ostrovem Koh Chang, druhým největším v Thajsku, který je součástí National Park Mu Koh Chang. Dovolte mi, abych Vás s ním seznámil tak, jak jsem jej zažil začátkem března 2007.

Vraceli jsme se z Kambodže a řekli jsme si, že nám zůstává týden do odletu z Bangkoku a mohli bychom strávit pár dní na blízkém ostrově. Mirka už tam byla (před pěti lety) a tak jsme vyrazili najisto do přístavního města Laem Ngop. Odtud je to na avizovaný, civilizací nejméně narušený ostrov  v Thajském zálivu, necelá hodinka trajektem. „Je to moje první setkání s Jihočínským mořem a tak má fantazie podporovaná tunami článků o „Ráji na zemi“ pracuje naplno.“

Představy vs. skutečnost

A ejhle, moře nějak není modrozeleně průzračné…ono není průzračné vůbec. Pro představu ostatních bych jej barvou a čistotou  přirovnal k Vltavě v Praze.

Přirážíme k molu na ostrově a klasické místní hromadné taxíky nabírají pasažéry k rozvozu. My volíme Chai Chet Resort. Výborné bungalovy za velmi dobré ceny. Zakrátko už neseme batohy do našeho dočasného příbytku, rychle vybalit a na pláž.

Já opět čekám ty nádherné palmy naklánějící se k moři na sněhobílém písku.“  No, palmy sice jsou, ale jak vypadají a to co je kolem nich mi vyráží dech! Zničené stromy, po pár metrech od pláže ostnatý drát a jakési doutnající smetiště. Mezi tím vším spokojeně se opalující turisté, povětšinou Němci a Rusové.

Tak tohle je ono, ta vysněná země s nedotčenou přírodou„. Znaveni po dlouhém cestování se jdeme najíst do nedaleké restaurace. Kuřecí rizoto nikdy nezklamalo a také dnes je na thajský kari způsob výtečné.

Odpadky a vodopád bez vody

Ráno nás budí nečekaný zápach. Jdu se podívat ven a pátrám po tom, které „hovado“ pálí PET lahve přímo v resortu. Po pár krocích to mám. Místo plánovaného bazénu tady místní gastarbajtři vykopanou jámu používají jako skládku veškerého odpadu. Tu pak zapálí a bezostyšně ji nechají hořet celý den.

Tak tohle teda ne! Máme zaplaceno na tři dny dopředu, ale půjčujeme si skútr a vyrážíme na prohlídku ostrova najít něco, bez tun odpadků.

Cestou stále vidíme cedulky, které nabízejí romantickou a dobrodružnou cestu „Jungle Way“ slibující nevšední dobrodružství a cestu k idylickému vodopádu Nang Yom. www.jungleway.com

Tak zkusíme ten vodopád, podle mapy vede cesta dost blízko k němu. Po čtvrthodince jízdy se asfaltka mění v prašnou cestu a objevují se piktogramy vodopádu vzdáleného asi 4 kilometry. Sjízdná cesta končí u malé osady, kde je obchůdek pro turisty. Hmm…něco nehraje, kde vlastně ti turisti jsou? Zatím jsme nepotkali ani jednoho. Že by byla cesta džunglí opravdu tak nedotčená?

Z omylu nás brzy vyvádí žena z obchůdku, která už z dálky křičí „Waterfall no water!“ To nás ale nemůže vyvést z míry a vyrážíme dál po svých na trek. Chodník se za osadou stáčí do kopce a procházíme nízkou vegetací na palouk. Palouk to je ale až teď. Před pár lety, než nastal ten obrovský turistický boom, to byl prales. Dnes domorodci ve snaze co největších výdělků původní rostlinstvo vykáceli a začali sázet banánovníky. U každé sazeničky i vzrostlejší palmy je natažena zavlažovací modrá plastová trubka. Jdeme dále a scéna se stále opakuje

Jen pár osamělých velikánů smutně připomíná původní pralesní porost, ale i ti, už mají sprejové označení – k likvidaci.

Po dvaceti minutách chůze už cedulky ukazují, že jsem blízko cíli. Waterfall – 500 m. Náhle zdálky slyšíme podivný zvuk, který do „džungle“ nějak nepatří. Zní to jako motorový člun. Za další mýtinou přicházíme k téměř vyschlému řečišti potoka. V tu chvíli vidíme původce ono podivného brumlání a nestačíme se divit.

NAFTOVÉ ČERPADLO, které cucá vodu z  betonovou zdí vytvořené přehrady na malém jezírku  pod vodopádem.

Teď už alespoň víme jak a čím zavlažují ty banánovníky dole. Síť plastových trubek leží na zemi po celém kopci. Tak tohle byl vodopád v džungli Národního parku.

Příroda bez zvířat

Na ostrově je ještě jeden vodopád Namtok Klong Plu. Po zkušenostech z předchozího jsme už ostražití v velkohubým cedulím slibujících divoké zážitky. Po dojezdu k turistickému check-pointu, který byl obsypán tisíci stánkařů s potravinami a tretkami, sháníme informace o cestě k vodopádu. Místní průvodci se nás snaží nalákat fotografiemi z „dobrodružného“ treku. Podle mapy zjišťujeme, že cesta je značená a proudí tudy davy  lidí jako na Václaváku. Po pár desítkách metrů okolo řeky, která obsypána šíleným množstvím odpadků a smrdí jako bolavá noha, upouštíme od našeho záměru „Dobytí vodopádu“ a vracíme se docela zdrceni do bungalovu.

Celý ostrov každý den čím dál více podléhá gigantickému rozvoji turismu, se všemi jeho důsledky. Znečištění vodních zdrojů, masivní eroze půdy v důsledku kutání dále a dále do srdce ostrova kvůli výstavbě dalších a dalších hotelů. Hromadění odpadu, znečištěné ovzduší v důsledku pálení úplně všeho. Kdo by se taky zatěžoval nějakým odvozem odpadu, natož jeho recyklací.

Objeli jsme celý ostrov na skútru třikrát, byli jsme na všech plážích ale viděl jsem jen čtyři ryby. Tři z nich mrtvé, vznášející se břichem nahoru u pláže a jednu v akváriu v restauraci.

Mirka tvrdila, že tady před lety  volně pobíhaly opice. My neviděli už ani jednu. Po dotazech místním jsme dostávali vždycky stejnou odpověď: „Monkey school!“

Jasně co by z toho Thajci měli, kdyby tady běhaly jen tak zadarmo pro potěchu turistů. No a tak je všechny pochytali a ukazují je za peníze v opičích školách.

A co ptáci? Před pár lety tady bylo možné vidět spoustu exotických ptáků jako jsou například Tukani. Vypadáme jako blázni, když chceme vidět ptáky v džungli zadarmo. Všechny je vychytali ptáčníci a rozprodali do ZOO jako je Nong-Nooch v Pattayi a dále pašeráci do zahraničí.

Díky Thajsko za tuhle lekci divočiny.

Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Zkušenosti čtenářů

Ivan Brezina

Byl jsem na Ko Changu na jare 1994. Tehdy to jeste byla opravdu divocina: vnitrozemi osrtova zarostle dzungli, vodopady s vodou, na celem ostrove jen asi 3 resorty s malymi chatkami z bambusu… Smirme se s tim, ze svet kolem nas jde rychle do prdele (omlouvam se za vulgarismus, ale myslim, ze je v tomto pripade docela funkcni)

Ilona
Ivan Brezina:

Byli jsme s manželem v Thajsku v dubnu 2007.Je mi líto,že autor článku měl takové špatné zkušenosti,my si stěžovat nemůžeme.Stále se ještě dají najít ostrovy,kde je nádherná příroda.Nám se to podařilo.Je pravda,že od naší minulé návštěvy se toho hodně změnilo,ale Thajsko je stále země,kam se rádi vracíme a přístup Thajců nás prozatím nikdy nezklamal.

Reny
Ivan Brezina:

Prosím někoho z Vás o info.bratr je v současné době v Bangkoku a má vícevstupní vizum udělané v Praze na dobu 2měsíců.Ted mu bude končit a potřebuje prodloužit vizum ..nevíš zda je nutné překročit hranice nebo stačí dojít na imigrační úřad.Nikdo není v současné době v Thajsku bratrovi poradit já sním komunikuji snažím se mu pomoci na Thajském velvyslanectví mě tel nikdo nebere.Na netu jsem našla ,že je nějaká novi- nka co se týká viza do Thajska.Děkuji moc za případnou radu …hledám info kde se dá.Děkuji Reny případné info. můžeš i na maila [email protected]

marase
Reny:

alespon co si pamatuju, tak bude muset vycestovat. z cech ma vizum na dva vstupy si myslim, na vic to v 2006 nedavali. a jestli si dobre pamatuju, co mi rikali cizinci, co tam treba zili, tak museli vyjizdet, ale nerucim za to.thajsko ok, ale v okoli je toho spousta si myslim lepsiho, tak bych doporucil tak jako tak vycestovat

machinechrome
Reny:

JO MUSI OPUSTIT ZEMI POKUD VIM AK NA TRI DNY.VRATIL SEM SE ODTUD PRED TYDNEM A TENHLE POSTUP NAM TAM VZSVETLOVAL JEDEN FRANCOUZ CO TAM JE UZ DLOUHOU DOBU PRAVE NA TOHLE SME SE HO PTALI JAK TO MUSI DELAT

Michael Hulva
Ivan Brezina:

Děkuji všem za příspěvky. Cílem mého příspěvku nebylo zjitření emocí, ale jen "nalití si čistého vína" ve vztahu ke konkrétní destinaci, oblíbené českými turisty a cestovateli.
M.H.

Livie
Michael Hulva:

Koh Chang jsme navstivili tusim leden 2006, take kdyz jsme se vraceli z Kambodze a nemelo to tam chybku, pruzracne more, liduprazdne ciste plaze, jungle nas nezajimala, te jsme si uzili po tech dvou mesicich jinde az az, ale i tak se zdala cista. Mam spoustu fotek a rozhodne nevypadaji jako ty vasem asi jsme kazdy byl na jinem Koh Changu:-)).

Gábina
Ivan Brezina:

Ahojte lidičky, já jsem měla to štěstí a navštívila Thajsko před 6lety. Mužu se ještě těšít z překrásných zážitků. Jen jsem chtěla doporučit ostrov na jihu malý, ale tehdy naprosto nedotčený jmenuje se KO LANTA. Jsou kolem přírodní parky a nádherné jeskyně s plážemi. Rozhodně stojí zato vidět Thaj celé. Už kvuli olišnosti a všednosti u nás v Eropě. Krásné zážitky.

Zdenek
Ivan Brezina:

Potřeboval bych poradit jestli někdo nevíte zda funguje ten online rezervační systém jízdenek na thajské železnice, zaregistrovat se tam dá, slibují zaslat jízdenku v pdf, ale docela rád bych si ověřil, že to funguje, budu jich totiž platit docela hodně. A ještě jeden dotaz, kam v půli května k moři, je mijasné že bude pršet všude, ale uvítám jakýkoli tip. Nám zatím nejlépe vychází lanta

Kitty

Obsah článku vypovídá v mnohém nejen o Thajsku, ale i o většina dalších zemí v regionu.

JEN POZOR NA VŠEOBECNĚNÍ: Thajsko má od jihu k severu přes 2000 km, je to obrovská země a JSOU tam místa, která jsou nedotčená a krásná. Jen je třeba vědět, kam jet. Kdo Thajsko trochu zná, ví že Ko Chang mezi taková hezká místa nepatří. Pattaya, Phuket, Ko Samui a Ko Chang o Thajsku vypovídají asi tolik jako o České republice Hlavní nádraží a E55 (a to možná ani nepřeháním).

banan
Kitty:

Letos jsem byla v Thajsku po seste a hodne me zklamalo,a to jsme se az na vyjimky pohybovali v oblastech kde neni tolik turistu (ostrov Ko Mook napriklad),chapu vyvoj krajiny a zastavovani plantazi bungalovy,ale co nas zklamalo byli lide!Hlavne lide co pracuji v cestovnim ruchu,ruzni dopravci treba byli neustale opili a drzi a stalo se nam tam hodne neprijemnosti.Vsichni nam davali najevo ze jsme turiste tak musime platit a byli dost neprijemni.Celkove mi prisli lide dost zkazeni.Kam se podel povestny usmev? Byli jsme tam mesic a tezko rict,zda slo o nejake nahody,ale thajsko nas zklamalo a uz tam nepojedeme.

David G
banan:

V Thajsku jsem žil rok a půl a byl tam i předtím mnohokrát. Nepříjemné lidi jsem zažil jen tam, kde byli turisté, jinak jsou Thajci velmi milí. Záleží pochopitelně i na tom, jak se k nim chováte, co máte na sobě, zda se hádáte atd.

Je ale dobré si uvědomit, že v Thajsku už dnes asi nenajdete ostrov bez turistů, ostrov který by vypadal jako tropický ráj. Takové ostrovy tam prostě už nejsou.

Kdo ale chce hledat parádní národní parky, ten je v Thajsku najde, ovšem ne na Ko Changu!! Thajsko má jedny z nejlepších a největších národních parků v celé JV Asii!!

Monika
banan:

My jsme byli s přáteli celý únor v Thajsku. Oni tam byli počtvrté mi poprvé. říkali že se to tam hodně změnilo, ale my jsme byli maximálně spokojení s lidma a s životem. Potkali jsme tam jen 2 Thajce kteří byli trochu nepříjemní, jinak byli všichni neuvěřitelně milí a ochotní. Nic nebyl problém. Češi by tam měli jezdit na školu slušného chování. P.S: vůbec se nám nechtělo domů a kdyby jsme tu neměli syna tak tam zůstanem. Určitě se tam ještě vrátíme.

David G
Kitty:

turistické vizum by mělo být možné prodloužit na imigračním úřadě; ať se zeptá na české ambasádě v Bangkoku anebo by mu to měli říct v jakékoliv cestovce kolem Sukhumvit nebo na Kao San Road – to je přece běžná věc

tr
David G:

davide, thajci jsou obecne mili, ale pouze k nekomu. jiste vis, ze rasismus je v thajsku pomerne silny (ne, ze by v cesku, ci jinde, nebyl) a to jak vuci thajcum samotnym (smisene, thajsko – farangske, pary maji obvykle radu pribehu o ucte vuci bilemu, ovsem uz mensi vuci tomu druhemu), tak zejmena vuci lidem z hor. ten je mnohdy velmi brutalni. mno, a ze se nekdy (v mistech navstevovanych turisty) chovaji neprilis mile, je neprekvapujicim vyustenim turistickeho produktu. potesilo me tve zamysleni nad detskou praci. z asie zdravi tomas ryska

David G
Kitty:

turistické vizum by mělo být možné prodloužit na imigračním úřadě; ať se zeptá na české ambasádě v Bangkoku anebo by mu to měli říct v jakékoliv cestovce kolem Sukhumvit nebo na Kao San Road – to je přece běžná věc

Janina
Kitty:

na Koh Changu jsme byli s pritelem leden 2007, nasli jsme misto s par bambusovyma chatkama na druhe strane ostrova, bylo tam dohromady tak 20lidi a z nich sem pres den videla tak 5, el.proud sel jen od 6vecer do 12.raj na zemi

Michael Hulva
Janina:

To Janina a Honza : Jo holka, pokud chceš najit místečko, pár týdnů jen tak "lazy" hulit trávičku, tak pak je ten resort na jihovýchodě Koh-Changu (bordel tam není, protože to má pod palcem Němka)Tvůj.

Takových mániček jako Janina a Honza tam bylo dost. Bohužel nikdy se nedostali do reálného povědomí o Národním parku a vědí jen o svém rizotu a pivu Chang.

Honza
Michael Hulva:

pane Hulva nevím jak jste přišel ,na to,že jsem mánička a že hulím trávu ,můžete mě to nějak vysvětlit ??? Připadá mě ,že jste neustál moji kritiku na váš diletanský a zavádějící článek který nám čtenářům měl přiblížit n.p. Ko-Chang a zatím nám jen řekl něc málo o hlavním ostrově n.p. Znovu se budu opakovat lidičky nenechte se odradit a jedte sem ,hlavní ostrov berte jako velkou přestupní stanici do dalších mist n.p. Zde pan Hulva podle mě vůbec nebyl jinak by se nám určitě pochlubil !?! (ale jinak realne povědomí o Národnim parku podle svych slov MÁ !!!)

Michael Hulva
Honza:

Mily pane Honzo, souhlasim s tim, ze muj clanek je diletantsky (odvozeno z francouzstiny, kde diletant = amater). Ano, nebyl jsem za nej zaplacen a tudiz je jen diletantsky, stejne jako Tvoje komentare.

Tim bych to asi ukoncil, neb psano uz bylo vse podstatne a pokud jsi nepochopil, ze to nebylo o celem NP ale jen jeho konkretni casti, tezko to uz napravit.

turista
Michael Hulva:

tak uz jenom pro poradek dodejme, ze tukani se nikdy na Ko Changu ani v Thajsku nevyskytovali

jerrik
Kitty:

Po třetí, vždy zhruba tříměsíční návštěvě Thajska a procestování i několika okolních zemí včetně Indie se pokládám za znalce – amatéra. Myslím, že pravdu tady mají všichni. Ti co se vracejí nadšeni, mají důvod. Thajsko je pro Evropana, zejména toho, která zatím moc necestoval, země velmi exotická. Nevyhnutelně bude nadšený mořem, pohádkovými plážemi, džunglí, paláci, waty, lidmi, jídlem … Prostě vše je úplně jiné. Teprve po několikáté návštěvě, kdy nadšení exotikou opadlo, začne vidět mnohá negativa. A o nich je tenhle článek „Iluze a skutečnost“. Právě jsem se z Thajska vrátil. Znechucený jsem právě „tropickými ráji“, které by člověk hledal například na malinkých „Robinsonových ostrovech“ jako Ko Kradan a Ko Hai, kterými jsem byl před šesti lety uchvácen. A dnes? Překrásné pláže poseté vrstvou petlahví, umělohmotnými dózami od kosmetiky, střepy, uraženými dny od pivních lahví, malými i velikými, ale všudypřítomnými kusy polystyrénu. Překrásné korály jsou ještě na svém místě, ale barevné rybičky se prohánějí mezi záplavou malých i větších igelitových pytlíků od pověstných thajských omáček prodávaných na všech tržištích. Jsem si jist, že 99,9% toho všidypřítomného svinstva, ležícího na plážích nepochází od turistů. Na Ko Phi Phi stavební dělníci vesele pálí petlahve a zbytky asfaltu, takže ten pohádkový ostrov je zahalený štiplavým černým dýmem, ve kterém se dusí turisté.
Ceny v Thajsku zůstávají na směšné úrovni. Nikoli však ceny služeb pro turisty. Cloumá se mnou vztek, když v téhle levné zemi často za něco platím cenu stejnou nebo vyšší než v Česku. Ovšem ztučnělí západoevropští rekreanti na plážích Phuketu si dosud chválí láci. Mimochodem, pláže Phuketu, Ko Samui i Pattaya jsou už léta kouzla zbaveny, ale nenajde se na nich jediná petlahev ani polystyren.
Nejsem dnešní a tak vím, že kdekdo už byl oloupen při noční jízdě dálkovým „VIP“ busem, kdy pomocníci řidiče mají celou noc a moře místa v obřích kufrech busu na důkladné prohledání a opětné pečlivé zabalení batohů cestujících. Po mnohaměsíčních cestách, jsem už neměl sílu dnem i nocí a dokonce i ve sprše mít peníze, kreditku a pas stále na těle pod prádlem v „bederním pásu“. Tak jsem si občas vorazil – opatrně, jen když jsem měl jistotu. Jak myslíte, že to dopadlo? Oloupili mne. Ne v nočním busu, nýbrž v denním, nízkém, bez kufrů, když bágly byly přímo v buse. V Thajsku neexistuje povolání řidič busu. 100% řidičů jsou středověcí silniční loupežníci, kteří autobus řídí jenom jako vedlejšák a s pověstným thajským úsměvem turistu oloupí i za bílého dne.

jerrik
jerrik:

Jak přesně k oloupení mne, zcestovalého „mazáka“ došlo? (Doplněk k mému příspěvku z 24. 12. 2008) Pokud vás to zajímá, zde je podrobný popis. Během denní, nicméně dlouhé cesty VIP busem z Phuketu do Surat Thani, dva dny před tím, vykradli batohy, tedy hlavně peníze našim náhodným přátelům. Podivil jsem se nad jejich nezkušeností a lehkomyslností, že si nechali peníze v zavazadlech v kufru autobusu. Vždyť přeci každý ví, že oloupení je téměř jisté. Ostatně technologie takové loupeže je popsána v každém dobrém průvodci. Pod dojmem těchto nových důkazů drzosti thajských silničních lupičů jsme si předsevzali, že budeme ještě ostražitější než dosud. O dva dny později jsme vyjížděli z Lamai Beach na ostrově Ko Samui na cestu do Bangkoku. Bylo nám řečeno, že pojedeme místním taxíkem do přístavu Na Thon, tam přesedneme na loď plující asi 1,5 hodiny do přístavu Don Sak a odtud autobusem do Surat Thani na autobusové nádraží, kde budeme 2 hodiny čekat na noční, dálkový VIP bus do Bangkoku. Unaveni několikatýdenním cestováním po Thajsku a thajských ostrovech, kdy člověk nesmí ani na chvilku slevit z ostražitosti a mít své peníze stále na těle pod prádlem v „bederním pásu“, jsme tentokrát pás nechali v baťohu. Vždyť budeme mít baťoh i během plavby lodí neustále u sebe až do večera. Teprve večer, před nástupem do nočního dálkového autobusu si pásy s penězi vezmeme k sobě. Jenomže chybička se vloudila. Autobus nečekal až v přístavu Don Sak, nýbrž už před naloděním v přístavu Na Thon a najížděl s námi na loď. Nu což, v těch místních autobusech si každý bere zavazadla k sobě do busu a sám si je hlídá. Jenomže řidič nám baťohy uložil v autobuse, který neměl kufry, sice přímo uvnitř, takže jsme je měli pod kontrolou, ale na hromadu do zadní těžko přístupné části, ze které je při odchodu z busu na palubu nešlo vyndat. Už nám bylo trapné dělat zmatky a nutit řidiče hromadu přerovnávat a batohy nám vydat. Naše batohy byly úplně vespodu hromady a tak tam tu hodinku během plavby vydrží. Po přistání vyjel autobus z lodi, lidé sestoupili z paluby, naskákali ve spěchu do busu a jelo se. Nikdo nekontroloval, zda si někdo třeba neodskočil, nebo se nezdržel v davu vystupujícím z lodi, ač jinde vás za takové situace přepočítají raději třikrát. V Surat Thani jsme nejeli na autobusové nádraží, nýbrž nás opět ve spěchu a zmatku vyložili na pustém předměstí u jakési „cestovní kanceláře-garáže“. Poslední cestující ještě ani nevyskočil a autobus se už rozjížděl k odjezdu. Okamžitě rozbaluji batoh a s ulehčením zjišťuji, že můj bederní pás i s cestovním pasem a kreditní kartou je v pořádku na svém místě. Ani jsem se nemusel dívat dovnitř, jen jsem si jej připnul kolem pasu pod prádlo. V „garáži“ na pustém předměstí jsme čekali 1,5 hodiny, aby nás všechny, asi 20 lidí, tuk tuky převezli do jiné garáže. Po dalších třiceti minutách čekání nás naložili do mikrobusů a jeli jsme k „big bus“. Myslíte, že na autobusové nádraží? Nikoli! Jeli jsme někam na výpadovku, kde na kraji čehosi připomínajícího frekventovanou dálnici jsme ve tmě a zmatku, honem, honem, naskákali do VIP busu a už se při promítání stupidních filmů ujíždí do Bangkoku. V půl šesté ráno, rozespalí, opět ve chvatu a zmatku, vystupujeme v Bangkoku ve frekventované ulici Phra Arthit nedaleko Khao San. Během dvaceti minut jsme ubytováni v našem oblíbeném hotýlku, otevírám svůj bederní pás s cestovním pasem a penězi a … Cestovní pas je na svém místě, igelitový pytlíček s gumičkou, ve kterém byla uložena karta do bankomatu je také na svém místě, ale karta zmizela. Spolu s kartou zmizelo 150 dolarů, 50 EUR a 300 českých korun. Lupiči pracují s neuvěřitelnou pečlivostí a rafinovaností. V prostorných kufrech dálkového autobusu, nebo v našem případě během cesty na lodi, opatrně zavazadla rozbalí, prohlédnou, vezmou peníze a vše zabalí a uloží přesně tak, jak to bylo. Okradený na loupež přijde, až když potřebuje uložené rezervní peníze a to může být za mnoho dnů. Pro jistotu se nastupuje a vystupuje ve chvatu a zmatku na nejpodivnějších místech na silnici za městem, přičemž autobus přijíždí neznámo odkud a odjíždí neznámo kam, aby náhodou někoho nenapadlo, ihned po vystoupení zkontrolovat zavazadla a objevit loupež. Pokud to udělá, autobus je stejně už dávno pryč. Namítnete, že přeci vím, která společnost mne vezla. Omyl. Nevím to. Cestu zahrnující všechno to přestupování, postrkování, převážení tuk tuky a mikrobusy z garáže do garáže zaplatíte jako celek v některé cestovní kanceláři na ostrově. Obdržíte voucher, případně nějaké lodní nebo autobusové lístky. Ty Vám ovšem na konci personál, tedy řidič nebo jeho pomocníci velmi pečlivě odebere, přeci už jsme na konci, cesta proběhla bezvadně, lístky nepotřebujete, zatímco oni je potřebují snad k nějaké evidenci? Nebo je to účelové? V jiné zemi jiný mrav, jiný jazyk, těžko jim organizovat jejich systém.
Rozhodl jsem se to nenechat lupičům tak beztrestně. Odlétáme až za tři dny a proto mám dost času zajít na místní cizineckou policii. Ignoruji skeptické úsměvy jiných baťůžkářů. Na policii už cosi sepisují dvě uplakané, mladé blonďaté Švédky. Okradli je o všechny peníze. Hned po mně přichází okradený mladík z Izraele. Sděluji policistům, že žádám o zápis o mém okradení. Požaduji zápis v angličtině? Samozřejmě. „Tak to nám zaplatíte 800 bahtů za tlumočníka“, sděluje mi policista. „Ale já jsem přišel nahlásit loupež všech peněz a kreditní karty, z čeho mám zaplatit?“ Policista sepíše kraťoučkou ručně psanou zprávu v thajštině, opatří ji třemi kulatými razítky a vyzve mne k podpisu. Absurdní! Na moji otázku, co s tím budou dál dělat, se jenom smějí a vtipkují. Vždyť jsem přeci pojištěn.

Pavel
jerrik:

No jerriku, tvuj pribeh je sice smutny, ale kde se nekrade a kde se nedeji podivne veci ??? O Thajsku to moc nevypovida. Mi behem jednoho roku vykradli v Ostrave 6x auto, behem 4mes. pobytu v Londyne se v okoli par km stalo temer 10 vrazd , o nejakych kradezich ani nemluvim. Ja loni stravil v Thajsku 7 mesicu pracovne. Svuj laptop nebo mobil jsem si bezne nechaval na baru, kdyz jsem si potreboval odskocit. Nikdy se nic nestalo. V Cechach by to zmizlo do par minut v 8 barech z 10. Po absolvovani 48 zemi mam Thajce za jedny z nejuzasnejsich lidi na svete.

livie
Pavel:

Kazdy, koho okradnou si za to muze predevsim sam (tedy pokud nejde o loupezne prepadeni).

„V prostorných kufrech dálkového autobusu, nebo v našem případě během cesty na lodi, opatrně zavazadla rozbalí, prohlédnou, vezmou peníze a vše zabalí a uloží přesně tak, jak to bylo. Okradený na loupež přijde, až když potřebuje uložené rezervní peníze a to může být za mnoho dnů.“

S nicim takovym jsme se na nasich cestach JV asii nesetkali a spis mi prijde hodne usmevne, balit si penize do zavazadloveho prostoru, promin.

zuzik
Pavel:

No Pavel, súhlasím s Tebou, a to úplne. Chodím do Thajska každý rok, a nikdy mi nič nezmizlo. A to som si na začiatku pobytu kupila rubinový prsten a ten som vždy nechávala v hotel. izbách počas mojej 3 týždnovej cesty. Mýlila som si bankovky a vždy za mnou maserka, alebo predavač zakričal, že som mu dala veľa a bežal mi vydať. Neviem, kade chodia tí ľudia, čo tak špinia na Thajcov, ale pre mňa sú najúžasnejší ľudia na svete.
Čo potom povedať na Arabov v Maroku, Egypte, čo sa na Vás na ulici nalepia, núkajú, núkajú, obťažujú a nakoniec okradnú. Tam som si vždy musela prerátať výdavok a veru nikdy nesedel. O dva mesiace znovu odchádzame celá parta 10 ľudí a za všetkých môžem povedať, že sa už Thajska nemôžeme dočkať!!!

tomas
jerrik:

jerrik
na ko samui ci pattaya sa na plazi  nenajde petflasa?? Ak by ste mi dal za kazdu najdenu lahev 1 korunu, zo zarobenych penazi si kupim rocnu  cestu okolo sveta
asi tak.

tomas
jerrik:

jerrik
na ko samui ci pattaya sa na plazi  nenajde petflasa?? Ak by ste mi dal za kazdu najdenu lahev 1 korunu, zo zarobenych penazi si kupim rocnu  cestu okolo sveta
asi tak.

Radka

Tohle je druhá strana mince při cestování do exotických krajů. Bohužel, podobných fotek mám taky spoustu. Ti lidé žijí jinak a nám nezbývá než se s tím smířit :-((

David G
Radka:

A ještě dodatek: dneska jsem sjížděl Úpu a včera Metuji a bordel kolem řeky byl strašlivý – sáčky, pet láhve, hadry a dokonce i sušák na prádlo

Honza

Když jsem loni navštívil Ko-chang po 8 letech ,nestačil jsem se divit jak se to tam změnilo ,ale zdá se mě ,že to dost autor přehání ,to že nebyla voda na vodopadu za to spíše může ,že tam nebyl v období deštů ,bordel a pálení odpadu je v asii všude a že jsi projel cely ostrov 3x možná jo? ale asi jsi vynechal jihovychodní část ! Lidi nenechte se odradit a navštivte n.p. ko-chang leží v něm spoustu dalších ostrůvků jako ko-wai,ko-mak,ko-kood a ty opravdu stojí zato !!! jinak co se týče článku naprosto neobjektivní a zaměren jen jedním směrem a o samotném n.p. nám neřekl vůbec nic !!!

Livie

Koh Chang jsme navstivili tusim leden 2006, take kdyz jsme se vraceli z Kambodze a nemelo to tam chybku, pruzracne more, liduprazdne ciste plaze, jungle nas nezajimala, te jsme si uzili po tech dvou mesicich jinde az az, ale i tak se zdala cista. Mame spoustu fotek a rozhodne nevypadaji jako ty vasem asi jsme kazdy byl na jinem Koh Changu:-)).

Eva
Livie:

Jsme momentalne na Koh Changu uz mesic (rok 2015) a zatim jsme nastesti nemeli tu zkusenost jak pan Hulva. Jako by nepsal o ostrove, nebo si na nem vybiral jen to negativni. Kdyz se chce, tak se vsude najde neco. My jsme tady naopak velmi spokojeni. Nadherna bila piscita plaz, teple a ciste more, krasne ubytovani primo na plazi, vyborne thajske jidlo, neni zde moc turistu, velmi ochotni a slusni mistni lide. No proste nadhera. Jsme zde na ostrove poprve a opravdu jsme nadseni. Urcite se sem jeste vratime. Zanedlouho budeme pokracovat do Pattaye, kde uz budeme po pate. Tam uz je to trochu horsi, hodne turistu, ne moc ciste more, ale jsme tam taky radi, protoze muzeme pozorovat domorodce a dovidame se neco vic o jejich zivote. Kazda oblast ma neco do sebe, proste Thajsko je uzasna zeme, kde se pro milovniky tepla da prijemne preckat zima u nas. Pokazde odtud odjizdime smutni, ale tesime se, ze znovu prijedeme.

MP

Tak Ko Chang jsem navštívil už hodně dávno. Bylo to tuším v roce 2001. Resorty kolem břehu byly po západní straně. Východní stranu jsem neviděl. Bydleli jsme na jihozápadním konci ostrova, tuším se to jenovalo BaoBang bao., nebo tak nějak..
Pokusil jsem se vydat přes prales napříč ostrovem. Cestičky tam byly jenom částečně kus do lesa. Vnitrozemí ostrova byl normální prales, kde jsem byl asi jediný debil kdo tam kdy šel. Daleko jsem se nedostal. Přešel jsem hřeben a musel jsem přespat nad vodopádem. Ten jsem slezl na druhý den ráno. Na tu hrůzu si pamatuju eště teď. Ani sem nefotil jakej jsem měl strach. Kdybych slítnul, tak mě nikdo nikdy nenajde. Takže jsem vyměknul a tím řečištěm jsem došel během dne na ten samý kraj ostrova odkud jsem vyšel. No pěkně jsme to oslavili..
Tak nevím.. jak vypdá vnitrozemí ostrova teď? Podle mě se to moc změnit nemohlo. Kterej debil by chodil do takovejch srázů.

Jindřich Pěnek

Momentálně píšu přímo odsud – z ostrova Koh Chang,četl jsem příspěvek pana Hulvy,než jsem sem jel,je to má první cesta do Thajska a tak jsem se trochu bál,co mě čeká.Avšak obavy se rozplynuly téměř hned po příjezdu,nádherné pláže s jemným,bílým pískem a krásně čistá voda a k tomu fakt,že se na nich nachází vždy poměrně málo turistů mě utvrdil v tom,co jsem o ostrově četl v jiných příspěvcích.Hned první den mě u cesty přivítala skupinka opic,které lezly po elektrickém vedení.Následovala vyjížďka lodí na sousední ostrovy (jména už nevím) a bylo to,jak z nějakého filmu – prostě nádhera.Na ostrově je možná dlouhá řada aktivit,já vyzkoušel vyjížďku na slonech a stálo to za to…!Samozřejmě,u silnice potkáte i hromadu odpadků,ale to je prostě Thajsko…S článkem pana Hulvy se opravdu nemohu ztotožnit,myslím,že ostrov Koh Chang je daleko lepší volbou než ostatní ostrovy,jako je Phuket,Ko Samui,Pattaya,atd…Já sem rozhodně příští rok jedu znovu….

Martin Řeháček

Píší také přímo z  Koh Chang. Bydleli jsme na 3 místech na ostrově, konkrétně také ve zmiňovaném  Chai  Chet  resortu. Všude čisto, resort patří v okolí k tomu nej v okolí. žádné drátěné ploty, plastové lahve, zničené stromy… Projeli jsme téměř od severu na jih, leželi jsme na plno plážích, ale nikde, to co píše p.Hulva, jsme neviděli. Nedělám reklamu,nedotčený ráj to není, vadí mi Rusové, co jich tu je spousta, týrání slonů, co tu jsou jako atrakce, nic zde není nedotčené masovým turismem. Ale po celém ostrově, máte téměř na dosah džungli, na plážích i i na ulicích máte čisto a místní Vám  nedávají tak najevo, že jste pro ně, jen zdroj příjmu, třeba jako ve Vietnamu.

Robin
Martin Řeháček:

já teda nevím, ale ve Vietnamu, přeevším na severu turismus skoro není, lidé tam jsou nejmilejší, co jsem mohl poznat..

Robin:

Haha, to je nejvetsi blbost, co jsem tu za posledni mesice cetl. Mozna tak v nekterych pohranicnich oblastech Vietnamu neni turismus. Lidi jsou tam asi nejhorsi (ve smyslu jak pise Martin) z cele JV Asie.

ahoj

Ilona
Byli jsme s manželem v Thajsku v dubnu 2007.Je mi líto,že autor článku měl takové špatné zkušenosti,my si stěžovat nemůžeme.Stále se ještě dají najít ostrovy,kde je nádherná příroda.Nám se to podařilo.Je pravda,že od naší minulé návštěvy se toho hodně změnilo,ale Thajsko je stále země,kam se rádi vracíme a přístup Thajců nás prozatím nikdy nezklamal.

Helena

Vrátili jsme se s partnerem z Thajska před měsícem. Jeli jsme na 16 dni a cestovali po vlastní ose. Několik dní Bangkok, nàsledně národni park Khao Sok, Krabi, Phuket a Phi Phi. Dopravovali jsme se mezi lokalitami po Thajsku tamní hromadnou dopravou( autobusy, vlaky, vnitrostátním letadlem) . Mohu říci, že to byla nejkrásnější dovolená v mém životě. Lidé neuvěřitelně milí. Dovolenou jsme si naplánovali tak, abychom byli spokojení. Žádná závislost na cestovní kanceláři..Nic nebylo problémem. Ještě dnes čerpáme z nádherných 14 dní, které jsme tam prožili. Nejkrásnější zážitek byl národní park Khao Sok a neuvěřitelně příjemný zážitek v zařízení, ve kterém jsme byli ubytováni přímo u džungle. Přiznám, že když jsme odjížděli, měla jsem slzy v očích. Tak milí personál, prostředí, prostě celé…. Nedá se ani vylíčit. Ubytování jsme si vždy vybrali dle recenzí a vůbec si nemůžeme stěžovat naopak, vždy jsme byli velice spokojeni. Myslím si, že důležité je, jak člověk cestuje, pokud je to s cestovkou, nemá na místě na výběr, uděláte – li si dovolenou po vlastní ose, je to to nej co může být. My to udělali prvně a už nikdy jinak…

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí