Naše cestovatelská vášeň nás zavedla až na jih Íránu do města Bandar Abbas, jehož jedno „předměstí“ tvoří Perský záliv a druhé nekonečná poušť. V některých městech na ulicích vysedávají žebráci, jinde zase prodavači všeho možného i nemožného, ale tady jsme měli tu čest pohlédnout do očí snad nejúchvatněji oděným ženám této země. To jediné, co bylo možno z jejich těla spatřit „obnažené“, byly právě oči.
Burka jako suvenýr
Jinak byly celé zahaleny do černého čádoru, burky (pro tuto oblast tradiční maska na obličej), na rukách nosily rukavice a na nohou ponožky. Zpočátku jsme se pohledům na ně vyhýbali, pocit strachu, který v nás vyvolávaly takto maskované ženy (nebo možná i muži?), nebyl nikterak příjemný, ale protože se strachem šla ruku v ruce zvědavost, nakonec zvítězila.
V městě Minab se již odnepaměti každý čtvrtek koná tradiční trh a my jsme doufali, že tam takto oblečených žen potkáme víc než v samotném Bandaru. Ještě před odjezdem do Minabu jsme se na internetu dočetli, že ženy s burkami nestrpí fotografy, a dokonce po nich házejí kameny…
Trh jsme v Minabu našli bez problémů, hned jsme se vmísili do davu korzujících „místňáků“. Dávno už jsme si zvykli na zvědavé pohledy, jako modroocí a můj přítel blonďák (já jsem měla vlasy schované pod povinným šátkem) jsme působili jako lidé z Marsu. Trh se nelišil od stovky předešlých bazarů, kromě orlích žen, jež byly doslova na každém rohu. Osmělila jsem se do té míry, že jsem si k jedné z nich šla koupit burku jako suvenýr. Nějakou náhodou se k našemu obchodu nachomýtly dvě mladé dívky, který byly samy ozdobeny touto maskou, a když viděly, jak mě chce prodavačka „natáhnout“, donutily ji, aby mi suvenýr prodala za běžnou cenu, bez turistické přirážky. Dívky se mě pak snažily posunky přesvědčit, abych si burku nasadila a nosila ji, bezmocně jsem pokrčila rameny, že nevím, jak na to. Hned si mne tedy vzaly do parády, převázaly mi šátek a na obličej pomocí barevných tkaných šňůrek připevnily burku. Jakmile jsem byla namaskovaná jako na maškarní bál, dívky a ostatní přihlížející vyjádřili svou radost z toho, jak se jim dílo zdařilo, a zmizeli v davu. Přiznám se, že jsem s touto ozdobou na hlavě vydržela pět minut. Pod maskou se mi začal nesnesitelně potit obličej a otvory pro oči byly příliš úzké. Znovu mě takto získané poznatky nutily k úvahám, proč je některé ženy nosí, i když nemusí.
Nejširší nabídku průvodců a map Íránu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Zaostřeno na islám
Burky mi nedaly spát ani doma, půjčila jsem si několik publikací o islámském náboženství a snažila se najít odpověď. V knize „Zaostřeno na islám“ od Hammudaha Abdalatiho jsem objevila toto zajímavé vysvětlení: „V oblasti oblečení a zdobení bere islám vážně v potaz zásady slušnosti, skromnosti, cudnosti a mužnosti. Rada o odívání je obsažena v těchto koránských verších: Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví – to je pro ně čistší, vždyť Bůh dobře je zpraven o všem, co konají. A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejich ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen …NĚCO CHYBÍ…. A nechť nedupou nohama, aby lidé postřehli ozdoby, které skrývají. A konejte všichni pokání před Bohem, ó věřící, snad budete blažení! Islám neukládá žádná omezení na neškodné nebo správné prvky oblékání a ozdob. Ve skutečnosti nazývá Korán takové věci krásnými dary Božími a vyčítá těm, kteří na ně pohlížejí jako na zakázané.“ U nás se ženy zdobí zlatými šperky a drahým oblečením a je více než zajímavé navštívit místa, kde ženám na zvláštní výzdobu postačí pouhá barevná maska. Pracuje se s jednoduchými kontrasty černého čádoru a rudé masky, které působí velmi efektně. Na druhou stranu, při návštěvě Íránu jsem si celkem bez problémů zvykla na nošení šátku, ale kdybych musela mít na obličeji ještě burku, nevím, zda by mě průvodce dokázal přesvědčit o krásách země, které je „nutné“ vidět.
Článek poskytl časopis Cestopisy
