Cestopisy a reportáže

Třicet kilometrů dlouhá vápencová bariéra pohoří Serra del Cadí byla pro mne vždy nedostižnou výzvou. Spatřil jsem je mnohokrát při svých toulkách v Pyrenejích – osamělé, vzdálené a tak trochu tajemné hory.

EVEREST: Už měsíc živě na web kameře. Podívejte se taky.

Dnešní čínská kultura nás může uvítat spoustou tváří. Ne všechny se usmívají, ale všeobecně lze říct, že přijedete-li jako turisté, budou vás Číňané milovat. Proč?

Trujillo je na první pohled úplně jiné než většina velkých měst v Peru. Centrum je plné krásně opravených různěbarevných koloniálních budov, dokonce je tu i dlouhá pěší zóna, která končí v příjemném parčíku. Po chvíli ale idylka končí a objevují se peruánské nešvary v plné parádě.

Severní stěna Zugspitze Oblast: Německo / Rakousko – Wetterstein

„Posaďte se,“ ukazuje vrásčitý bača na deku. Čerstvě upečený chléb, jogurt z ovčího žaludku a játrový šašlik plní hodovní „stůl“. Okolo něj sedíme my i oni. Naše cesty se sešly a se stejnou kočovnou samozřejmostí se zítra zase navždy rozejdou.

Mera Peak je jedním z nejsnadnějších himalájských vrcholů. Místní šerpové ho běhají v trepkách a pro běžného turistu je přiměřenou výzvou. Sledujte výstup v naší fotoreportáži.

Peníze anebo odškodnění za to, co bývalí dětští vojáci museli prožít, jsou dodnes utopií. Je vůbec možné přežít v drsné a suché Ugandě s postižením?

Téměř na rok a den přesně se vracím do Afriky. A v posledním ze čtyř týdnů se chystám na výlet za velmi zvláštními přáteli. Mají už věk – asi 3,5 miliónu let.

Říká se, že být na NZ a nevidět Milford Sound nebo majestátné sopky je jako nevidět NZ. Ale což takhle vidět novozélandský symbol – ptáka kiwi – ve volné přírodě?

Reklama říká, že jsou nejkrásnější. A protože každý chce vidět to nejkrásnější, návaly lidí způsobily, že dnes už si placené treky „Great Walks“ musíte zamlouvat a platit daleko dopředu. Osobně patřím k brblavé většině lidí, co tvrdí, že příroda Nového Zélandu je všude stejně krásná a tudíž není nutno za jeden kopec s krtincem platit a druhý ne.

Jižní ostrov Nového Zélandu nabízí řadu krásných výletů. Tento vás zavede do minulosti, kde se snoubí divoká příroda s pozůstatky bývalé pily. Vrcholným zážitkem je nejvyšší dřevěný most na světě.

Už nějakou dobu přemýšlíme, jestli se máme pustit na Milford Track. Je to snad nejznámější track na Zélandě, ovšem taky nejdražší: na začátek se dostanete z Te Anaupouze lodí, stejně jako pak na konci do Milford Sound. Sice bychom nemuseli platit za chaty (mimo sezonu můžeme uplatnit naše Backcountry Hut Passy, ale transport by každého stál skoro 100 dolarů.

Na tento track nás upozornilo hned několik lidí. Není údajně nijak náročný a člověk se může vykoupat v termálních jezírkách hned u první chaty. Doufáme, že nápory „velikonočních“ turistů pominuly, přesto si na doporučení DoC bereme s sebou karimatky pro případ, že by bylo plno. Taky si po „zájezdových“ výletech u palačinkových skal a ledovců připadáme trochu nesví. Balíme lehké batohy na třídenní výlet a trochu pozdě vyrážíme na údajně sedm hodin dlouhý pochod k Welcome Flat Hut.

Možná bychom se na tento track vůbec nevypravili, kdybychom na něj nedostali tip. Další tři dny strávené v horách se nám dobře hodily, abychom do Queenstownu dorazili až uprostřed týdne a ne o víkendu, kdy se nedá nic zařídit. Potřebovali jsme totiž nakoupit spoustu potřebných věcí.