Mera Peak: Výzva pro každého

Mera Peak: Výzva pro každého

Mera Peak je jedním z nejsnadnějších himalájských vrcholů. Místní šerpové ho běhají v trepkách a pro běžného turistu je přiměřenou výzvou. Sledujte výstup v naší fotoreportáži.

Kudy ostatní nechodí

Naše pětičlenná partička, která se dala dohromady v CK Rajbas, si tentokrát vybírá poměrně známý trekkingový vrchol Mera Peak  6461 m, ale volíme k němu netradiční cestu z vesnice Tumlingtar, na místo obvyklé Lukly. Hlavní kouzlo tkví v tom, že naše trasa vede turisticky téměř nepoznamenanou oblast, kde první turisty a horolezce potkáváme až desátý den pochodu. Tumlingtar leží v idylické krajině v nadmořské výšce kolem 400 m. Krajina je tvořena převážně rýžovými políčky, kde banány rostou snad u každého stavení, vodní buvoli rozvážně přežvykují a děti dělají blbiny jako všude na světě. Zkrátka, ráj na zemi. Sem ekonomická krize rozhodně nedosáhne.

Mera Peak je nejvyšším „trekovým“ vrcholem Nepálu. Kromě asi 100m obtížnějšího terénu vede výstupová cesta po sněhových pláních. Nahoře se přitom otevírá jeden z nejlepších pohledů – Kanchenjunga a Makalu na východě, Everest, jižní stěna Lhotse a Nuptse na severu, Ama Dablam a Cho Oyu na západě.

Dal Bát, čapátí a pivo

Ani s jídlem nemáme žádné starosti, všude nám rádi uvaří dal bát (rýže s luštěninovou kaší a trochou zeleniny), nebo brambory na loupačku, čínskou polévku či upečou čapátí. Na místo sporáku, mikrovlnek a varných konvic se tu vaří na peci splácané z hlíny a vrchol modernizace a pohodlí je vynález zvaný ,,Papinův hrnec“. Pivo se dá díky silným a obchodně prozíravým nosičům koupit už i zde.  Není sice vychlazené na naši teplotu sedmého schodu, ale i tak chutná výtečně. Elektřinu tu mají maximálně ze solárních článků a ledničku tu opravdu nenajdeme.

Nejširší nabídku průvodců a map Nepálu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Údolím řeky Hinku Khola

Doprovází nás Padam – nepálský průvodce, který nás bezpečně s jistotou vede údolími i přes sedla. Cest je tu mnoho a orientovat se v množství nabízejících se místních stezek by nebylo bez Padama jednoduché. Usnadňuje nám také skvěle komunikaci s místními obyvateli, kteří anglicky až na výjimky nemluví.

Rýžová políčka a deštné pralesy se s nadmořskou výškou mění v rododendronový porost obřích stromových rozměrů, jenž musí být působivé zejména v květu na jaře. Desátý den pochodu stoupáme údolím řeky Hinku Khola, zde se napojujeme na obvyklou výstupovou trasu na Mera Peak, která vede z Lukly. V osadě Tangnag jsou už postaveny desítky stanů a pohybují se tu stovky nosičů. Téměř všichni mají za cíl, tak jako my, Mera Peak, nebo vrchol Baruntse 7 152 m. Jeho základní tábor je od Mera Peak base campu vzdálen tři dny pochodu. Všichni se nejméně na jednu noc zastavují v Kare. Je to poslední komfortní místo s lodžemi, kde lze objednat teplou sprchu, nebo kde je možné posedět večer ve vytopené místnosti. Také tu je možné levně půjčit horolezecké vybavení dostačující kvality – mačky, cepín, úvazky, lana a duplexové boty snad všech velikostí.

Mera peak za jediný den

V Kare si dáváme odpočinkový den a na lehko absolvujeme fotografickou odpočinkovou vycházku. Další den stoupáme do sedla Mera La 5 413 m. Těsně před ním potkáváme nosiče s širokým úsměvem, jenž kráčí sněhem po ledovci – bez ponožek,  jen v trepkách!  Pravda, na slunci to na ledovci pěkně pálí, ale přece jen je jeho obuv na sněhu poněkud neobvyklá.

Z Mera La máme v plánu vystoupit na Mera Peak za jeden den. Budíček máme ve 3 h, odcházíme ve 4. Hvězdy svítí na cestu a po hodině se rozednívá. Mráz odhadujeme na -15°C, ale nefouká, a tak jsou podmínky téměř ideální. Trochu nám dělá starost oblačnost stoupající z údolí. Nakonec se projevuje jako výhoda, protože slunce na nás tolik nepálí. Výstup, i když technicky nenáročný, nám dal pěkně zabrat. Všechny nás se stoupající výškou bolí hlava, jako po několika litrech nekvalitního vína. Po sedmi hodinách stoupání jsme šťastně na vrcholu a obdivujeme neskutečné panorama, jemuž dominují vrcholy Mt. Everestu, Makalu a Kančenčongy.

Sestup je jednoduchý, takže se nakonec ukáže jako největší problém odletět v horšícím se počasí domů. Letiště v Lukle patí k nejnebezpečnějším letištím na světě.  Přistávací dráha tu má sklon 12° a končí strmým srázem.

Zkušenosti čtenářů

jan

Jo, tam je to fakt skvělý, taky jsme tam vylezli. Náš Guid byl spolehlivej a vše bylo ok.

jan

můžu také doporučit stránky http://www.donepalu.org

Jitka

Opravdu povedená trasa. Z rýžových polí až po vrchol Mera Peaku. Také jsem tam byla s Rajbasem, doporučuji –
http://www.rajbas.eu/zajezdy/154-nepal-trek-zajezd-vystup-mera-peak.html

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí