Cestopisy a reportáže

Bali, malý indonéský ostrov, je jedním z nejvyhledávanějších míst k prožití letní dovolené. Díky poloze v tropickém podnebí mají návštěvníci záruku stále teplého počasí a navíc se na ostrově nachází bezpočet kulturních památek, chrámů a památných míst. Každý si zde může přijít na své.

Pokud patříte mezi ty, kteří mají rádi exotiku a současně se nechtějí vzdát evropských zvyklostí, tak jsou pro vás karibské ostrovy Guadeloupe a Martinik tou pravou volbou. Bílé pláže a potápění či šnorchlování se tady dá jednoduše kombinovat s aktivní turistikou v podobě prozkoumávání pralesa ve vnitrozemí, kde se nacházejí divoké řeky a vodopády. Tyto ostrovy jsou zárukou aktivní dovolené.

Údolí Langtang byla roky oblíbená treková destinace. Oblast v blízkosti tibetské hranice byla každou sezonu cílem tisíců turistů, pro desítky místních lidí z etnika Tamang znamenalo výrazné zlepšení životního stylu. Mnoho turistů tu místním sponzorovalo děti na soukromých školách, údolí Langtang bylo údolím radosti a štěstí. 25.4. 2015 však přišel smrtící úder, zemětřesení, které po 80. letech postihlo Nepál, uvolnilo ohromnou masu zeminy z šesti a půltisícového Langtang 2 čnějícího nad vesnicí Langtang a údolí radosti se během minuty změnilo v údolí smrti.

Soči, opuštěné dějiště zimních olympijských her se stává městem duchů. Obří areály sportovišt, hotelové kompelxy i promenády zejí prázdnotou. I tak však stojí toto město, směsice ruského a západního stylu života, určitě za návštěvu.

Znám jen málo cestovatelů, pro které by cesta Transsibiřskou magistrálou nebyla splněným snem. Nejdelší část této železniční tratě, a zároveň „ta pravá Transsibiřská magistrála“ vede mezi Moskvou a Vladivostokem a měří 9 288 km. Souběžně s ní se pak od Irkutské oblasti táhne Bajkalsko-Amurská magistrála.

Spletité uličky, cinkání žluté tramvaje číslo 28, teskné písně fado, zápach ryb a pokřikování místních z otevřených balkonů. To všechno můžete zažít a cítit v nejstarší čtvrti Lisabonu – Alfamě. Táhne se od řeky Tejo až na kopec ke hradu Sao Jorge a rozhodně stojí za návštěvu!

Vojta s Mirkou se rozhodli splnit si svůj sen, trochu pošetřili, dali výpověď v práci a vyrazili na svých motorkách vstříc novým dobrodružstvím na cestu kolem světa. Přečtěte si reportáž o tom, co všechno takové cestě předchází a co museli zařídit. Třeba se to bude hodit i vám.

Chcete cestovat a nevíte kam? Celá Jihovýchodní Asie se v posledním desetiletí stala rájem pro baťůžkáře. Kterou z deseti zemí regionu si ale vybrat, pokud se do těchto končin vydáváte poprvé, podruhé či podesáté? Ač to prstem na mapě nevypadá, každá z nich je úplně jiná, takže zaleží hlavně na tom, za čím jedete, kolik máte času, co chcete zažít a kolik do toho investovat.

Ano, Thajsko je vážně plné turistů. Ale naprostá většina z nich sem jezdí právě kvůli tomu, že země má opravdu co nabídnout – například také možnost všem těm turistům uniknout a Thajsko si užít v naprosté samotě, kterou nenaruší ani davy lidí v podstatě kousek od vás.

Základy města byly položeny již kolem 5. století př. n. l. Stejně jako v dobách slávy Hedvábné stezky je i dnes Taškent městem s otevřenou náručí pro cestovatele ze všech koutů světa. Město, které několikrát změnilo své jméno, bylo dobito Čingischánem, zničeno zemětřesením a bylo dlouholetou součástí Sovětského Svazu, je dodnes místem stále nepoznamenaným masovým turismem.

Pohádky tisíce a jedné noci, mozaikové výzdoby monumentálních medres i do dálky se rozkládající roviny pouště Kyzylkum. To ihned napadne většinu cestovatelů, kteří přívětivý a romantický Uzbekistán už navštívili. Okolí přehrady Charvak vám ale nabídne ještě víc. Připravte se na poněkud jiný, hornatý a divoký Uzbekistán.

V posledních týdnech jsem měl několik setkání s Íránci i českými obchodníky, obě strany by rády navázaly na úspěšnou kulturní i obchodní minulost včetně spolupráce na větších projektech při modernizaci Íránu. Bohužel tomu brání proces s vízy a další technické a politické překážky, vše se ale zlepšuje, co dnes není, zítra může být… Pojďme se ale podívat do nedávné minulosti, kdy obě země spolu úzce spolupracovaly a z které pochází dodnes dobrý zvuk českých firem i náklonost k nám.

Třebaže se s přibývajícím množstvím procestovaných kilometrů čím dál více ztotožňuji s heslem, které praví, že nejlepší cestovatel je ten, který příliš neplánuje, věřím, že do určité míry se plánovat vyplatí. Sama jsem se o tom přesvědčila dík invenci a snaze si alespoň v hrubých rysech načrtnout své putování Kalifornií. V opačném případě bych totiž propásla možnost navštívit ojedinělý národní park zvaný Channel Islands.

Uf, to byla dřina. Domluvit si řidiče skútru na CELÝ den, to znamená do západu slunce v osm. Nerozumím tomu – je tu tolik řidičů, ale žádný se mnou za žádnou cenu nechce jet. Až později jsem zjistila, že slaví svátek, a na obřad (půdžu) v chrámu nesmí chybět. To se rozumí samo sebou, ale oni mají svátek obden:-)

Před očima mám kužel černé sopky Batur s viditelným kráterem, v úpatí modravé jezero  – a v jeho vodách se odráží – asi pro jistotu, sopka ještě jednou. Stojíme na kraji frekventované silnice, a nadšeně hledíme na nádherný výhled. Vedle nás staví turistický autobus, o kus dál několik aut – všichni se chtějí kochat výhledem. Proč taky ne, jsme v Penelokanu, což v překladu znamená „Vyhlídkové místo“.