Města

Maroko je pro nás Evropany asi nejdostupnější africkou islámskou zemí vhodnou pro nezávislé cestování.

Meknes se nám ze všech tří královských měst (Fés, Marakeš, Meknes) líbil asi nejvíce a jeho návštěvu doporučuji, zejména medinu, která je velikostně srovnatelná s medinou Fesu, ale je klidnější a celkově je to příjemné místo pro bloudění úzkými uličkami.

Casablanca se nám moc nelíbila, je to veliké špinavé město evropského ražení, navíc plné lidí. Koloniální architektura je však krásná a odsvěcený křesťanský kostel nedaleko velkého francouzského parku stojí za návštěvu.

Vstávala jsem brzy ráno. Když jsem se podívala z okna, naskytl se mi neuvěřitelný pohled. Všude mrtvo, nikde ani jediný človíček a po včerejších zácpách ani stopy. Večer jsem dostala od majitele hotelu lísteček, na kterém bylo arabsky napsáno, kam jedu, pro případ, že bych si nevěděla rady. Tentokrát jsem se rozhodla navštívit druhou největší perlu Jordánska, město Jerash.

Budík mi zazvonil velmi brzo, protože jsem se do Ammanu chtěla dostat co nejdřív. Majitel hotelu mě neustále přemlouval, abych zůstala déle. Ale i kdybych chtěla sebevíc, další den jsem se musela vrátit do Izraele a času jsem tudíž neměla nazbyt. Jedna noc v Ammanu a hurá zpět do Země zaslíbené, která byla momentálně už rok na pokraji války (jak se všude psalo).

Naši cestu začínáme stylově již ve Frankfurtu. Let do Bangkoku máme totiž s Thai Airways. Křídlo našeho Jumba je ozdobené fialovým znakem orchideje a sympatické letušky, které nás celou cestu ládují a napájejí, jsou také ve fialových úborech.

Po mnoha výletech do Egypta pořádaných cestovní kanceláří jsem se jednou rozhodla, že nebude na škodu věci zkusit to na vlastní pěst. Nějaké zkušenosti se sólo cestováním jsem už měla, několik dobrých známých v Egyptě také, takže zbývalo jen sehnat partu lidiček, kteří se nebojí trochy dobrodružství…

Sme v Amerike. Na sedem týždňov, s plánmi ako na desať. Dve noci nespíme na tom istom mieste, nezdržia nás problémy zdravotné ani bezpečnostné – meníme plány a cestujeme sami – výsledná spomienka je rozsiahla a delikátna – viac sa toho ozaj stihnúť nedalo.

Nejvhodnějším obdobím pro návštěvu hlavního města Portugalska je prý podzim. V úzkých uličkách starého města vlaje ve slunci čerstvě vyprané prádlo jak plachty lodí naložených zbožím z kolonií, díky nimž kdysi Lisabon býval bezstarostným městem luxusu.

Oblastí dnešního města Mashhad na severovýchodě Íránu procházela Hedvábná stezka, mnoho památek však zde na ní nezbilo. Mashhad je dnes se svými třemi milióny obyvatel druhým největším íránským městem ale hlavně nejposvátnějším poutním místem v Íránu. Každoročně sem přicházejí milióny a milióny šíitských poutníků.

Do Jakarty jsme se dostali 40tihodinovým přejezdem Sumatry nonstop autobusovou linkou. Probouzíme se do horkého dne, i když ne tak horkého, jak jsme na Jakartu čekali.

První dny v našem novém domově Bandungu se nesly v duchu neurčitosti a zařizování. Ačkoli nás Ondrovi čeští spolužáci z ČVUT ochotně vzali do jejich 15miliónového domu na „bělošském“ předměstí, bylo nutno si brzy najít vlastní obydlí. Spát na dlaždičkách v hale na posteli provizorně seskládané z neustále se rozjíždějících podušek sedací soupravy se dlouho nedá…

Eilat je jediným izraelským městem u Rudého moře. Izrael při svém vzniku získal pouze 12 km pobřeží. Leží na konci Akabského zálivu, vklíněn mezi Egypt a Jordánsko. Eilat začíná přímo u egyptské hranice, z egyptské strany se na izraelské území dívá hotel Hilton, který byl v roce 2004 obětí terotistického atentátu.