Články

Provincie Ratanakiri je skoro na konci světa. Ve špatně dostupném severovýchodním cípu Kambodži dostane cestovatel dávku dobrodružství a romantiky najednou. Počínaje doly na drahokamy a konče křišťálovým jezírkem vulkanického původu Yeak Laom.

Cukr mezi zuby, usrkavat caj a pak se natahnout pro vodni dymku. Uz se mi trochu toci hlava, tak si udelat pohodli a pozorovat ostani v cajovne. Jsou to vetsinou mladici, prichazi, vzdy trochu zpozorni, kdyz uvidi cizince, ale jen co zabafaji z vodni dymky, hned se smeji a chteji se bavit. „Odkud jste?“ je nejcastejsi dotaz v anglictine. „Cesi…? Aaa, Nedved!!“ A hned by se bavili o fotbale. Tak to je ted nas prvni vecer v Iranu. Nejsme sice jeste v tom „pravem“ Iranu, zatim jen kousek od Turecka, vlastne ted spise bliz Azerbajdzanu, a tady to dokonce driv Azerbahdzanu patrilo, takze je to tady riznute mnoha narody a kulturami.

Jsou chvíle, na které často vzpomínáme a které bychom rádi vrátili. Nebo alespoň zastavili hodiny a mohli vstoupit do času setkání s usměvavými přáteli. Vítejte v grónském království ledu u malých Inuitů.

Úspešně jsem dokončil letošní cestu „Přes Litvu na Ukrajinu“ na jízdním kole s brašnami – „natěžko“. Jel jsem samostatně, spaní především v přírodě, vše potřebné s sebou. Kolo s věcmi při odjezdu vážilo 54 kg, i se mnou dohromady 136 kg.

Do „království“ Turkmenbašiho nebylo nikdy úplně snadné se dostat kvůli drahým obtížně získatelným vízům. Vízová politika se ještě více zpřísnila v roce 2002 po neúspěšném atentátu na Turkmenbašiho. Protože jsme nyní chtěli projet po Hedvábné stezce, jejíž hlavní trasa kdysi vedla právě přes turkmenský Merv, řešili jsme problém, jak získat vízum snadno a levně. Zde tedy popisujeme situaci z června 2006.

V Bibli se píše, že člověk žil původně v ráji a později byl vyhnán. Vědci zase tvrdí, že člověk pochází z Afriky, odkud se naši předkové rozešli na další místa Zeměkoule. Je tedy Afrika oním rájem? Jakmile ji jednou navštívíte, začnete si myslet, že ano…

První myšlenky o návštěvě východoafrické Keni nás přepadly už rok před cestou. Největší lákadla byla jasná – asi nejznámější africká safari spolu s nejvyššími pohořími Mount Kenya a Kilimanjaro v sousední Tanzanii se staly okamžitě naším cílem.

Dítě = konec cestování? Vůbec ne. Cestování s malými dětmi v exotických zemích (na vlastní pěst, bez CK) je sice dražší a časově náročnější, ale přesto dobře možné.

Samota, ticho, nekonečná láva mnoha tvarů a barev, to jsou nejsilnější dojmy z výstupu na nejmasivnější horu světa, Mauna Loa,  měřící 18 480 m (ode dna oceánu).

„Turecko obývá směsice národů, Řekové, Arméni a Turci. Turci vlastní jazyk mají a vyznávají zákon odporného Mohameda. Jsou to lidé nevzdělaní a hrubí a zdržují se na horách a kopcích podle toho, jak se jim podaří nalézt vyhovující pastviny. Mají velká stáda koní a ovcí. Tamější koně a muly mají velkou cenu. Arméni a Řekové, žijící v té zemi, bydlí ve městech a městečkách. Vyrábějí věhlasně proslulé hedvábné látky.“

Začátkem podzimu roku 2004 vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že bychom před sebou měli cestu do Latinské Ameriky. Přišla ale akce GTS a my neodolali letenkám za pakatel. Následovaly 3 měsíce horečného plánování, zjišťování informací, mailování a organizování. 12.února večer jsme se odlepili od přistávací dráhy ruzyňského letiště a vyrazili směr Buenos Aires.

Vtíravý pocit, že mne někdo sleduje – rychlé otočení – nic, jsem přece v pokoji sám. A přece se klid nedostavuje. Pohled na stěnu na mapy světa, neklid roste a najednou to mám – milovaný bike v rohu mizí s němou výčitkou pod nánosem prachu. Dostavil se onen velmi dobře známý přetlak, který lze ventilovat pouze pořádnou adrenalinovou dávkou, na kterou je běžná vyjížďka jen slabým lékem.

Perlou Afriky častoval Ugandu Winston Churchill a moc dobře věděl proč. Lidé v Ugandě zase o své zemi říkají, že byla darována přírodou, a rozhodně taky vědí proč.

O Kambodže jsem toho moc nevěděl (kromě úžasných fotek starobylých chrámů a genocidy Pol Pota a Rudých Khmérů), přesto mě tato země něčím přitahovala (např. víc než Laos, Barma či Vietnam). A tak se stalo, že jsem si našel pár informací, zabookoval vše potřebné a vyrazil.

Rostlina nebo spíše keř qát neodmyslitelně patří ke každodennímu životu Jemenu. Málokde se ale dočtete, jak qát správně žvýkat, jaká úskalí při tom můžete čekat a jaké má účinky. O tom všem se dočtete v našem „průvodci žvýkáním qátu“.