Pozdrav z Esfahánu

Nejkrásnější íránské město

Není cílem tohoto článku popisovat esfahánskou historii ani všechny památky, spíš jen několika snímky ukázat, jakou nádhernou podívanou toto město nabízí.

Esfahán ležel na jižní větvi Hedvábné stezky, která spojovala Středomoří s Indií, resp. s přístavem v dnešním Karáčí. Marco Polo, který Persií procházel roku 1271, o provincii Spaan (Esfahán) píše: „V oněch krajích jsou velmi zlí lidé, rváči, lupiči a vrazi. Mnoho obchodníků přichází rukou lupičů o život, proto musí putovat ozbrojeni a sdruženi ve velké karavany. Ti lidé se hlásí k zákonu politováníhodného Mohameda. Ve městech žijí výborní řemeslníci, kteří velmi obratně zpracovávají zlato, hedvábí a mnoho jiných materiálů. Je tam hojnost bourců, ječmene, prosa, vína a ovoce všeho druhu.“

Svého vrcholu ovšem město dosáhlo až později, za vlády šáha Abbáse I. (1587 – 1629) z dynastie Safíjovců, který sjednotil Persii a přesunul svoje sídlo právě do Esfahánu. Z této doby také pochází většina proslulých památek. Co se architektury týče, je Esfahán určitě íránskou jedničkou, které by mohl konkurovat snad jen Yázd nebo Šíráz. Která místa nás zde tedy nejvíce zaujala?

Imámova mešita

Centrem města je Imámovo náměstí, druhé největší na světě (512 x 164 m), kterému dominují Imámova mešita, mešita šejka Lotfollaha a palác Ali Qapu.

Imámova mešita patří bezpochyby k nejkrásnějším stavbám světa vůbec. Třicet metrů vysokým zdobeným portálem na jižní straně náměstí vcházíme na nádvoří se čtyřmi ajvany (tj. brána do zastřešené části mešity). Vše je úžasně dekorované dlaždičkami s květinovými motivy a kaligrafiemi. Vždyť také trvalo 25 let než byla stavba mešity dokončena. Škoda, že celé nádvoří bylo během naší návštěvy vyplněné lešením a zakryté plachtou. Když pak procházíme pod hlavní kopulí, je slyšet každý krok díky geniální akustice. Řečnit tady musí být radost.

Mešita šejka Lotfollaha

Tato stavba zasazená do dlouhé východní strany náměstí je jednoduše zvláštní. Není nijak monumentální a přitom stále přitahuje pozornost. Je pozoruhodné, že nemá ani nádvoří ani minarety. Sloužila totiž jako soukromá mešita panovníkova dvora.
Portál a interiér má velmi jemnou kachlíčkovou výzdobu v odstínech modré a růžové, zatímco kopule je zvenku do béžová. Jinou podobně světlou kopuli jsme jinde neviděli.

Nejširší nabídku průvodců a map Íránu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Palác Chehel Sotun

Tento palác se vzhledem pavilonu se nachází nedaleko Imámova náměstí obklopen velmi příjemným stinným parkem. Přestože název v překladu znamená Palác čtyřiceti sloupů, napočítáte jich pouze dvacet. Těch druhých dvacet jsou totiž jejich odrazy na hladině okrasné nádrže před ním.

Palác sloužil jako reprezentační rezidence pro přijímání vyslanců, zahraničních delegací a hostů. Stěny jsou uvnitř vyzdobeny překrásnými freskami zobrazujícími významné bitvy Peršanů nebo návštěvy cizích králů. Na jedné scéně jsou dokonce polonahé tanečnice, které se jen zázrakem podařilo správcům paláce uchránit po islámské revoluci před zničením.

Třesoucí se minarety (Manar Jonban)

Hrob derviše jménem Abu Abdollah Garladani by zřejmě upadl v zapomnění, kdyby minarety jeho portálu nevykazovaly jednu zvláštnost. Když se totiž jeden z nich rozkýve, druhý se začne synchronizovaně kývat také. Mechanismus zůstává záhadou. Teorie o písčitém podloží nebo zvětralém stavebním kameni mají svá pro i proti. Faktem je, že žádné jiné minarety se takhle nechovají. Každou celou hodinu tak správce rozhoupává minaret jako když na podzim střásáte jablka…

Páteční mešita (Masjed-e Jameh)

Největší mešita v Íránu je směsicí různých nenásilně propojených stavebních slohů. Na jejím rozšiřování se postupně podíleli seldžučtí Turci, Mongolové, Timur i Safíjovci.

Ajvanem na jihovýchodní straně nádvoří, který směřuje k Mekce, nahlížíme do modlitebního prostoru. Na rozvinutých kobercích se pár muslimů modlí a pár jich tu klidně spí. Fotím vousatého Afgánce jeho foťákem (a pak samozřejmě i svým foťákem). Ještě by si s námi povídal, ale to už s úderem 12 h spustil muezzin a hlídač nás slušně, nicméně velmi důrazně, žádá, abychom mešitu opustili. Přišel hlavní modlitební čas.

Most Si-o-seh

Břehy řeky Zayandeh spojuje několik mostů. Nejdelší z nich se jmenuje Si-o-seh, má délku 300 m a slouží výhradně pro pěší. Jeho 33 oblouků se nádherně zrcadlí na hladině řeky. Teď navečer zde na nábřeží vysedává spousta lidí. Fotografové s Polaroidem nabízejí snímky na památku. Čajovny na obou koncích mostu jsou celé obležené. Lidé si užívají pohledu na vodu, dokud je, protože přes léto řeka obvykle vysychá. Kdyby se směli na veřejnosti svléknout do plavek, určitě by tam i skočili.

Před západem slunce se vracíme na Imámovo náměstí, protože kromě nejkrásnější mešity tam mají i nejlepší zmrzlinu. I když by se atmosféra i architektonické skvosty Esfahánu daly dlouze popisovat, tohle město se musí zažít.

Praktické

Vstupné (červen 2006):
oproti cenám uvedeným v posledním vydání Lonely Planet je vstupné výrazně nižší
Imámova mešita – 5 000 IR
Mešita šejka Lotfollaha – 4 000 IR
Palác Chehel Sotun – 5 000 IR
Třesoucí se minarety (Manar Jonban) – 5 000 IR
Páteční mešita (Masjed-e Jameh) – 5 000 IR
(1 000 IR = 2,6 Kč)

Ubytování:

Doporučovali bychom Hostel Amir Kabir, který má pokoje různého komfortu, rozumné anglicky mluvící recepční a příjemné atrium na posezení. To vše za výbornou cenu 100 000 IR, přičemž lze lehce smlouvat. Rychlý internet hned vedle. Obchod s potravinami pár metrů nad ním. Jídelny pár metrů pod ním, restaurace naproti. Nachází se na křižovatce Takhti naproti dražšímu a známějšímu hotelu Persia.