HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Jak se pozná Turek

Jak se pozná Turek

„Turecko obývá směsice národů, Řekové, Arméni a Turci. Turci vlastní jazyk mají a vyznávají zákon odporného Mohameda. Jsou to lidé nevzdělaní a hrubí a zdržují se na horách a kopcích podle toho, jak se jim podaří nalézt vyhovující pastviny. Mají velká stáda koní a ovcí. Tamější koně a muly mají velkou cenu. Arméni a Řekové, žijící v té zemi, bydlí ve městech a městečkách. Vyrábějí věhlasně proslulé hedvábné látky.“

turecke deti

Tak popisuje Turky a Turecko Marco Polo ve dvanácté kapitole Miliónu. Od doby, kdy on psal svého „průvodce po Hedvábné stezce“, se však mnohé změnilo. Kromě všeobecně známé pohostinnosti a smyslu pro obchod zde uvádíme devatero zajímavých rysů.

Turci milují čaj

Průměrný Turek vypije přes den až 20 čajů. Poslíčci z čajoven ho často ani nestíhají roznášet. Někde existují k objednávání čaje i speciální chraplavé telefony zavedené na ulicích nebo do větších kanceláří a dílen. Čaj si vždy řádně osladí – do skleničky 2 až 4 kostky. Tvrdí totiž, že čaj má být sladký jako polibek. Na východě (a pak dále v Íránu) se dává kostka cukru přímo do pusy a přes ni se čaj pije. Pozvání na čaj také využívají jako výborný prostředek k navázání komunikace.

Turci kouří jednu za druhou

I když se ve veřejných budovách, bankách a nádražích nesmí kouřit, často poblíž zakazující cedule bývá i (plný) popelník. Kouřit se nesmí samozřejmě ani v autobuse. Tam má ovšem čestnou výjimku řidič, který ji zhusta využívá. Klimatizace se pak postará o rovnoměrnou distribuci kouře. V soukromí Turci typicky napalují jednu od druhé.

Turci nepoužívají nože

Používání nožů při jídle končí někde na Balkáně. Dále na východ už je totiž vše servírované nakrájené na kousky. Jídla s masem mají konzistenci asi jako náš guláš. Nic jako plátek krkovičky rozhodně nedostanete. Oni tvrdí: proč by měl hodující dělat to, co už dávno měl udělat kuchař. V jídelnách tedy vždy dostanete vidličku a lžíci. Jedinou výjimkou je snídaně, kdy je potřeba rozetřít máslo a med.

Turci chodí v polobotkách

Potkat dospělého Turka v něčem jiném než v polobotkách je asi tak častý zjev jako zatmění slunce. Udržují je stále naleštěné, proto je také v Turecku mimořádné množství čističů bot. Není divu, že se pak čističi vrhají s univerzálním krémem i na goretexové pohorky nebo sandály.

Turci nechodí pěšky

Co není dostupné autem, to je pro Turky nedostupné nebo příliš daleko. Za všechny jeden extremní příklad. Stopli jsme kamion s velmi příjemným řidičem, který si chtěl na cestu koupit melouny. Zastavil tedy u stánku s melouny, ale nedohodl se s prodavačem na ceně. Tak sedl zpátky za volant, uvedl do pohybu celý 35 tunový kolos a popojel toliko dvanáct metrů k dalšímu stánku a tam nakoupil.

Turci nepoužívají pásy

Přestože i sedadla většiny autobusů jsou vybavena bezpečnostními pásy, nikdo ve skutečnosti pásy nepoužívá – ani v autě, natož v autobuse. Hodně jsme toho nastopovali a neviděli jsme jediného připoutaného člověka. Pásy novějších aut byly často ještě zabalené v původní folii. Když jsme se sami snažili připoutat, vzbuzovalo to údiv, nepochopení i úsměv.

Turci neumí plavat

U každé pláže, kam ještě nepronikla masová turistika, se vám dostane od místních upozornění, že o kousek dál od břehu je to velmi nebezpečné. Je to jednoduše proto, že už tam člověk nestačí, což je pro ně jakožto neplavce samozřejmě nebezpečné. Například u jezera Egirdir nás kluci zoufale prosili, abychom dál už opravdu neplavali.

Turci žijí fotbalem

V Tatvanu nám hoteliér předváděl pokoj a hned začal zprovozňovat televizi, protože začínal fotbalový zápas Německo-Kostarika. Vůbec nemohl pochopit, proč chceme jít na internet, když už přece konečně začalo MS v Německu. (Mimochodem, v roce 2003 byl tento nejlevnější hotel v Tatvanu pěkný pelech, dnes v roce 2006 jsou v pokojích i televize.)

Každý Turek se hlásí k jednou ze tří fotbalových klubů – Galatasaray, Fenerbahče nebo Bešiktaš – a je jeho skalním fandou.

Turci propadli mobilům

Představte si dva seschlé stařečky v saku, s bílými vousy a muslimskou čepičkou sedící na schodech mešity a debatující o politice. Jeden z nich najednou vytáhne modře blikající mobil a po krátkém hovoru řekne svému starému kamarádovi něco jako: „stará zase votravuje“. Statečně se zvedne a pomalu odchází k domovu.

Nebo chlapec pase stádo ovcí, tak jako to zde kluci dělají už stovky let, ale najednou vytáhne mobil a jde napsat SMS.

Turci na výletě si také všechno fotí zásadně mobilem. Správný turecký muž má u sebe mobil.

Text a foto: Lukáš Synek

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí