Články

Trčím v Bhatindě a čekám na noční vlak do Bikanéru a mám tedy konečně čas sednout k internetu, k jedinému co jsem ve městě našel. Nedá mi to a napíši raději aktuální zážitky, ke starším se ještě vrátím (však mě znáte 🙂 ).

Proste nejsem blazen, abych pokracoval v akci, kde je jasne, ze za stavajicich podminek nemam cas dojit, kam potrebuju. Uz takhle jsem mel pocit, ze si celkem zahravame, kdyz jsme se v naprostem whiteoutu (podminky, kdy si nevidite malem ani na spicky vlastnich lyzi) snazili projit udolim, na jehoz obou stranach visely ze skal obrovske navate snehove previsy a oba svahy mely vsechny podminky byt idealnim mistem, odkud padaji laviny.

V Turecku jí říkají nargile, v Egyptě šíša (to ze slova hašiš), Libanonci boura nebo argila. V anglickém slovníku ji najdete pod názvem hookah. Znáte i vy vodní dýmku?

Pár dní po tsunami jsem odjel na Srí Lanku pomoct sám i zprostředkováním pomoci jiných. Jednu věc jsem ale nestihl a ta mě tak trochu pronásleduje doteď. Mám proto na vás malou prosbu …

Toto je deník z cesty do Brazílie, kterou jsme podnikli s kamarádem Luďkem Erbenem od 19. května do 12. června 2006.

„V Yokohamě v přístavu, kde den se valí tmou, loučil se tam námořník se svou dívenkou…“, zpívá se ve starý trampský písničce. Yokohama je další ideální jednodenní výlet z Tokia, vlakem slabou hodinu. Zmiňovaný přístav sehrál v dějinách města, potažmo Japonska, důležitou roli, protože se v roce 1859 otevřel jako první v zemi zahraničnímu obchodu.

Do Parati jsme dorazili ve čtyři a po chvíli jsme se ubytovali v pousadě do Careka.

Do Foz do Iguacu jsme přijeli kolem deváté hodiny ráno. Dorazili jsme na autobusové nádraží dálkových autobusů, kde jsme se nejdříve informovali, v kolik jezdí autobus do Campo Grande, kam jsme chtěli za dva dny pokračovat.

Další část deníku Jana Kovandy z cest Brazílií a pobytu na tamější farmě. O nočním pozorování zvěře, mravencích a cestě do Cuiaby.

Ráno jsme vstali v půl osmé, nasnídali se a pak autobusem přes centrum Cuiaby odjeli k místnímu akváriu.

Ostrov Sulawesi je jeden z nejpestřejších ostrovů Indonésie. V jeho centru narazíte nejenom na krásnou a nezničenou přírodu, ale také na fascinující kulturu kmene Toraja (čti Toradža). Jejich zvyky a architektura překvapí každého.

Jazd Kam se vypravíme dál? V Teheránu je v listopadu zima, tak se jede do pouští. Alespoň podle naší představy by tam i v listopadu mělo být teplo. Tedy do města Jazdu. Jede tam vlak a noční přejezd vlakem by neměl být problémem ani s miminkem. Íránské vlaky jsou čisté, každý po výjezdu vlaku dostane čisté povlečení, každý  vagón má svého stevarda, který prodává velmi levný čaj a sušenky či donese večeři.