Články

Chiva má v současné době 50.000 obyvatel, zůstalo zde však nejzachovalejší staré město. Vnitřní město, tzv. Ichan Kala, je se svými hradbami, bránami, věžemi, paláci, domy a veřejnými stavbami jediným dochovaným příkladem opevněného středověkého města v celé střední Asii.

Cesta z Chivy do Buchary je dlouhá 460 kilometrů a vede z větší části pouští Kyzylkum. Poušť Kyzylkum zabírá plochu 200.000 km2, slovo „kyzylkum“ doslova znamená „červený písek“.

Sitorai Makhi Khosa, známý spíše jako Letní palác emíra, leží několik kilometrů severně od Buchary. Tento „palác měsíce a hvězd“, jak zní překlad jeho názvu, dali vybudovat v roce 1911 Rusové pro posledního bucharského emíra Saida Alimchána. Ten jej obýval do roku 1920, kdy utekl do Afghánistánu.

Shachrisabz leží 80 kilometrů jižně od Samarkandu v provincii Kashkadarja a cesta do něj vede přes výběžek Zaravshanského pohoří, tvořícího jedno z předhůří Pamiru.

Taškent leží na místě, které bylo významným obchodním střediskem již ve 2. tisíciletí př.n.l., dějiny města však oficiálně začínají až v 19. století, kdy se osamostatnil jeden z úředníků kokandského chána a založil Taškent v dnešní podobě. Taškent doslova znamená „kamenné město“.

Moskva byla založena v roce 1147, kdy dal suzdalský kníže Jurij Dolgorukij postavit u řeky Moskvy první pevnost, rusky kreml. Původní dřevěná stavba byla v 15. století nahrazena kamennou. V téže době také Ivan Hrozný rozšiřuje původní malé knížectví ve velkou říši.

Od rána to nevypadalo dobře. Sice už nefoukal tak silný vítr, zato hustě sněžilo, a co bylo nejhorší, vše bylo nekompromisně zahaleno pořádně hustou mlhou, tzv. whiteoutem.

Jsem rád, že jsem zdravý a v pohodě dorazil domů. A že jsem neuspěl? Čert to vem.

„Kuřata by neměly běhat,“ uzavřel Honza zoufalé snahy ulovit v Yogyakartě něco k večeři. Tuhé vysportované kuře a slepenou rýži žvýkal tak dlouho, až ji musel jednoduše spolknout naráz.

Nedávno vyšla kniha s titulem Idioti na plavbě kolem světa. Její autor patří mezi největší dobrodruhy současnosti. Stavba lodi trvala čtyři roky a plavba kolem světa celých pět let.

Hedvábná stezka kdysi obcházela ohromnou poušť Taklamakan, ležící v dnešní západní Číně, po jejím severním i jižním okraji. Když se karavany vydaly severní cestou podél úpatí pohoří Ťan-Šan, procházely i úrodnou Turfanskou oázou, jednou z důležitých zastávek na Hedvábné stezce. Dodnes se zde řada památek na slavnou historii zachovala. A jak se v takovém ostrově života v rozpálené poušti žije dnes?

Během cestování se musíme vždy trošku uskrovnit a vzdát se komfortu, které si užíváme doma. Zvláště když máme své dny, nemáme to jednoduché. Možným řešením může být právě kalíšek.

Hm, tohle byl teda zážitek… Akci pořádalo JASSO, neboli Japan Student Services Organization. A protože, jak říkal v žertu už nevímkdo (Gorbačov a myslel to vážně?), je Japonsko nejlépe fungující socialistickou zemí na světě, byl zájezd díky různým dotacím a slevám velmi levný, i když už hned na začátku musím říct, že se nesl ve velmi chaotickém duchu.

Trčím v Bhatindě a čekám na noční vlak do Bikanéru a mám tedy konečně čas sednout k internetu, k jedinému co jsem ve městě našel. Nedá mi to a napíši raději aktuální zážitky, ke starším se ještě vrátím (však mě znáte 🙂 ).

Proste nejsem blazen, abych pokracoval v akci, kde je jasne, ze za stavajicich podminek nemam cas dojit, kam potrebuju. Uz takhle jsem mel pocit, ze si celkem zahravame, kdyz jsme se v naprostem whiteoutu (podminky, kdy si nevidite malem ani na spicky vlastnich lyzi) snazili projit udolim, na jehoz obou stranach visely ze skal obrovske navate snehove previsy a oba svahy mely vsechny podminky byt idealnim mistem, odkud padaji laviny.