Takže Vás dnes opět zdravíme z Longyearbyenu, kde jsme dnešní dopoledne strávili vyřizováním papírování v kanceláři guvernéra a místní policie, přičemž tito nám znovu potvrdili, že naše včerejší rozhodnutí bylo správné. Poté jsme navštívili místní knihovnu, kde jsme v rychlosti pročetli diskusní příspěvky na našem webu. Byli jsme příjemně překvapeni jejich množstvím a i vesměs pozitivními ohlasy, i když nás samozřejmě trochu mrzí (přesto, že jsme to čekali), že některé komentáře jsou výsměšné až vulgární, ale to už asi k takovému podniku patří.
Uličkou kolem mého hotelu nosí mrtvé. U spalovacího ghátu se jich někdy tvoří celá fronta, mezi hromadami dřeva všude kolem. Lidé připravují pohřební hranice a spalují jedno tělo za druhým. Oheň nikdy nevyhasne, dnem i nocí hoří další a další hranice, oheň se pouze přenáší, nikdy se nezapaluje nový. Kdo má to štěstí a zemře zde, vymaní se okamžitě z koloběhu životů, z pozemského utrpení.
Vzhledem k tomu, že se naše očekávání v lepší počasí nenaplnila, přes noc vítr ještě zesílil a více se ochladilo, se moje funkce omezuje na občasnou kontrolu a podrbání Zana (tedy poté, co se vykope ze svého sněhového pelechu), na úpravu jeho obydlí, které je neustále zasypáváno sněhem, a na jeho krmení, což kvituje s největším povděkem. Zima mu evidentně není, proti větru je chráněný a mráz mu nevadí. Akorát se určitě hrozně nudí, ale to my ostatně také.
Pantanal je největší vnitrozemský mokřad na světě o rozloze jako polovina Francie, který je známý největší koncentrací zvířat v Novém Světě.
Den po úspěšném atentátu na předáka Hizballáhu Ghaliba Avalího jsem si ustlal pod čtyřmi vzrostlými eukalypty. Netušil jsem, že spím v těsné blízkosti vsi, ze které pocházel.
„Z vědeckého hlediska je kvantitativní míra pachu mnohem významnější, než kvalitativní popis, jako silný, sladký, štiplavý apod. Páchnoucí emise lze kvantifikovat několika způsoby…“ (Vědecká práce o znečištění…)
Dnes je dobrá příležitost začít citátem z knížky Roberta Edwina Pearyho Dobytí severní točny: „Obtíže a nebezpečí, jež hrozí arktické výpravě, jsou téměř nesčetné a nelze jich vypsáti jen v několika řádcích. Vedle zmíněných ledových trhlin je tu ještě hrůzný vichr, vánice, při níž na krok není viděti, krutá zima…“ Včera v noci totiž vítr zesílil tak, že podle našeho odhadu dosahoval síly vichřice, jelikož venku měl člověk co dělat, aby se udržel na nohou.
Cestovatel, etnograf a antropolog Pavel Šebesta věnoval život studiu nejmenších lidí světa. Během doby strávené mezi nimi získal výmluvnou přezdívku Otec Pygmejů. Na dnešek připadá 120. výročí jeho narození.
Navečer rychle všichni obyvatelé Ulánbátaru zavírají okna. Teplota rychle klesá a obyvatelé tisíců gerů (mongolských jurt) kolem města právě zatopili v kamnech. Až do rána město nebude moci dýchat.
Esfahán Je chladné ráno. Taxík se řítí po Čahár Bágh Abbásí, několik kilometrů dlouhé ulici, kterou projektoval prý sám šáh Abbás Veliký v 16. století. Rozespalé miminko mi opět odložilo hlavičku na rameno a usíná. Noční přejezd autobusem zmohl malé i velké. Zařekla jsem se, že už žádný další noční přejezd autobusem s miminkem nepodniknu. Sestra má také dosud v živé paměti, jak na ni žuchlo v noci ze sedačky padající mimino.
Expedice Špicberky 2007 se koná v rámci přípravy borců ze sdružení Cesty na sever na první českou expedici k severnímu magnetickému pólu. Sledujte jejich cestu zmrzlými Špicberky!
Posíláme Vám mnoho srdečných pozdravů od moře. Akorát Vám asi nepřejeme, abyste tu s námi teď byli – přestože je to tu na pohled krásné, na pohmat je tady všude docela zima. Jsme luxusně ubytováni v lehkých stanech na pláži, akorát nevíme, zda-li je písčitá, jelikož jsme nenarazili na vzorek půdy ani poté, co jsme zkušebně vykopali ve sněhu přes metr hlubokou díru při hloubení zákopu proti větru.
Během dvou hodin jsme dojeli do druhého největšího města Kalifornie, San Diega. Je to pěkné město nedaleko mexických hranic. Před příjezdem do města jsme byli překvapeni hustou mlhou, která se táhla v dálce několika kilometrů kolem moře. Prý jsou tam vojenské základny a mlha je umělá.