Filipíny

Praha mi od mládí byla malá. Než jsem se rozhodla na dobro odstěhovat z Evropy, zkusila jsem nějaký čas strávit na Erasmu ve Španělsku a moc se mi to zalíbilo. Vystoupit z komfortní zóny a vrhnout se po hlavě do neznáma. Ten pocit, když se ocitnete v neznámém prostředí a hltáte všechny nové vjemy, je k nezaplacení.

Sotva jsme dorovnali letovou hladinu po vzlétnutí z ostrova Cebu, pilot hlásí, že se máme připravit na přistání a začne s malým vrtulovým letadlem dělat divoké manévry. V ranním rozbřesku omámeně koukáme na malý ostrůvek pod námi, ze kterého se k nebi tyčí sedm sopek. Kolem jedné prolétáváme až nepříjemně blízko a letadlo kodrcavě dosedne na kratičkou přistávací dráhu.

Je neděle, pravé poledne. Filipínský ostrov Sibuyan se připravuje na odpolední siestu v parném dni. Po ulici projíždí jen několik motorových tříkolek „haba-haba“ hledajících pasažéry.

Když jsem vybírala, které ostrovy bych během čtyřtýdenní cesty po Filipínách navštívila, zařadila jsem do programu i malé souostroví Camotes Islands. A rozhodně to za to stálo.

Podzemí je obvykle část planety země, kam se obyčejný člověk často nedostane. Občas to možné ale je, a návštěva vždy stojí za to. Tajemné obrovské dómy i podzemní řeky provokují naši fantaziji i zvědavost.

Selfie s Budhou. V plavkách do supermarketu. Nevhodná hlučnost. To jsou jen některé z prohřešků, které na cestách občas nechtěně provede lecjaký cestovatel. Jak se jich vyvarovat?