HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Život na ostrově Camiguin přezdívaném filipínská Havaj plyne poklidným tempem

Život na ostrově Camiguin přezdívaném filipínská Havaj plyne poklidným tempem

Sotva jsme dorovnali letovou hladinu po vzlétnutí z ostrova Cebu, pilot hlásí, že se máme připravit na přistání a začne s malým vrtulovým letadlem dělat divoké manévry. V ranním rozbřesku omámeně koukáme na malý ostrůvek pod námi, ze kterého se k nebi tyčí sedm sopek. Kolem jedné prolétáváme až nepříjemně blízko a letadlo kodrcavě dosedne na kratičkou přistávací dráhu.

Během pár minut nám zaměstnanci letiště přinesou kufry, protože do příletové haly o velikosti tělocvičny se letištní pás nevejde a jsme připraveni objevovat filipínskou Havaj, jak se Camiguinu pro jeho sopky přezdívá.

Jak se na ostrov dostat, jak se tu pohybovat a kde se ubytovat

Camiguin dokonale splňuje nároky na filipínský ostrov, který není zahlcen turisty, ale přitom na něm najdete fungující služby, místní obyvatelé jsou bezprostřední a nesnaží se z nás vyždímat každé peso. Život na ostrově plyne velmi poklidným tempem, na někoho možná až moc, protože jak po šesté hodině padne tma, tak zde takzvaně chcípl pes.

Na ostrov se dá dostat buď letecky z Cebu nebo trajektem z boholského přístavu Jagna, přičemž oba dopravní prostředky jezdí jen párkrát do týdne. Na ostrově se dá přepravovat tricykly nebo v jeepny, ale my si hned po příletu půjčíme skútry a za 350PHP/den si ostrov můžeme projet křížem krážem. Bez zastávek ostrov obkroužíte zhruba za tři hodiny.

Na své si přijdou především baťůžkáři a nenároční cestovatelé, kteří se spokojí se skromnějšími pokoji v některém z malých resortů na pláži. Spousta z nich provozuje i vlastní dive shop a vezmou vás na některý z dvanácti dive sitů, které se kolem ostrova nacházejí. Na ostrově funguje i pár luxusnějších resortů, ale nabídka je omezená a pokoje jsou rychle probrané.

Po pár dnech trmácení se na camigiunských silnicích přijde vhod masáž horkými lávovými kameny (cca 500 peso/osobu) v některém z masérských studií ve větších městečkách, nebo luxusnějších resortech (pustí vás, i když nejste v resortu ubytovaní).

Ta pravá Havaj

Camiguin oplývá termálními prameny, z nichž nejznámější a největší jsou Ardent Hot Spring vyhřívané sopkou Hibok-Hibok. Tvoří je několik nevelkých přírodních bazénků a v tom nejteplejším voda dosahuje teploty 40 °C. Pokud patříte k akčnějším cestovatelům a na půldenní túru na sopku Hibok-Hibok se vydáte, termální prameny při zpáteční cestě rozhodně oceníte. Při okružní jízdě kolem ostrova není možné minout veřejné koupaliště Bura Soda Water Swimming Pool. Vstupné do obou míst je symbolické v řádu desítek peso a zázemí je poměrně omšelé.

Ze severního pobřeží je to zhruba deset minut jízdy lodí na sand bar White Island. Pokud výlet nenabízí přímo resort, ve kterém se ubytujete, domluvte si odvoz ve vesnici Yumbing. O ceně budete muset nejspíš trochu smlouvat a pokud budete úspěšní, podaří se vám dostat na 500 peso. Na ostrůvku ve tvaru bumerangu nenajdete stromy ani přístřešek a místní podnikatelé vám za 50 peso pronajmou slunečník. Na White Island není žádný stánek s občerstvením a dostatek zásob na půldenní lenošení na pláži je třeba nakoupit předem. Okolo ostrůvku je možné šnorchlovat, ale krásnější šnorchlování si vychutnáte na ostrůvku Mantigue. Loď si můžete pronajmout ve vesnici San Roque a cena by se měla pohybovat okolo 550 peso.

Konečně se na Filipínách začínají zajímat o životní prostředí

Na nás z celého ostrova nejvíc zapůsobila Giant Clam Sanctuary. Pravda, dostat se k ní není jednoduché, protože cesta k ní není dobře značená, ale s pomocí chytrých telefonů a místních jsme to nakonec po pár špatných odbočeních našli. Pokud jde o ochranu životního prostředí, mají Filipínci hodně co dohánět a bylo fajn vidět, že někde už se místní snaží přírodu chránit. Prováděl nás mladý sympaťák. Na pláži nám ukázal nádrže, kde chovají malé zhruba 10cm zévičky, které, když dorostou do příslušné velikosti, přesunou do podmořské zahrádky. Obyvatelé Camiguinu dle informací největšího žijícího mlže málem všechen snědli a podařilo se ho zachránit na poslední chvíli. I sám průvodce zévu jako dítě párkrát jedl, ale prý to žádná velká delikatesa není. Po exkurzi na pláži následuje zhruba hodinová podmořská prohlídka, při které máme možnost obdivovat kromě desítek zév úhledně zarovnaných do řad korálové útesy a nechybí ani sasanky se svým kultovním obyvatelem Nemem. Prohlídka i s půjčením šnorchlu vyjde 180PHP/osobu a zabere okolo dvou hodin.

Sopečný ráj a matka rodu

Během třídenního objevování ostrova s mohutným funěním zdoláme křížovou cestu Walkway the Old Volcano v kopci (vstupné 5 peso), ze které se otevírají nádherné výhledy na ostrov a na kříž v moři označující hřbitov, který v roce 1870 smetla do moře láva. Co čtvrt hodinky zastavujeme, abychom pořídili tisící záběr třpytivě zelených rýžových políček a učaruje nám 70 metrů vysoký vodopád Katibawasan ve vnitrozemí ostrova. Při cestě k němu má člověk uprostřed pralesa pocit, že se ocitl na natáčení Jurského parku a prach z filipínských cest ze sebe může smýt ve studeném jezírku pod vodopádem.

Jak je tomu bohužel na Filipínách často, s jídlem to na Camiguinu není žádná sláva. Filipínské pokrmy je možné vyzkoušet v „hrncárnách“ u cesty, ale jelikož měl jeden člen naší výpravy po těchto dobrotách otravu z jídla, víckrát to nepokoušíme. Na ostrově se usadilo několik Italů, kteří si otevřeli pár italských restaurací a pizzerií a do jedné z nich – Paradiso, se během našeho pobytu uchýlíme hned několikrát. Restaurace je v kopcích, z pobřeží se k ní na motorce jede zhruba dvacet minut a vracíme se sem kvůli nádhernému výhledu na Camiguin a White Island, který se neomrzí. Podniky jsou na ostrově skromné a atmosféra je v nich uvolněná, žádný fine dining si od cesty neslibujte.

Poslední večer jsme se ukodrcaní po tmě vraceli do resortu, když jsme si s hrůzou uvědomili, že nikde poblíž není restaurace ani sari sari obchůdek, kde bychom si koupili aspoň sušenky, rum a colu. Těsně před odbočkou k resortu u silnice sedělo u plastových stolečků pár Filipínců a jedna paní grilovala čerstvé ryby. Zastavili jsme s nadějí, že by nám aspoň jednu mohla prodat. Paní bez mrknutí oka mrskla na gril tři ryby a simultánně začala vydávat rozkazy. Jeden chlapík zalezl do džungle, druhý do baráku a třetí zmizel kdesi ve tmě. První z nich se vrátil s banánovými listy, aby nám to paní domu měla na čem naservírovat. Druhý nesl plastový stůl a židle. Třetí nesl slunečník, jehož funkce nám s ohledem na zapadlé slunce nebyla zcela zřejmá do chvíle, kdy do něj začal bubnovat tropický slejvák. Doufám, že lidi budou ještě dlouho líní na Camiguin cestovat a do pár let nebude na pobřeží ostrova jeden grill bar vedle druhého.

Klára Nekvindová si během vysokoškolských studií vyzkoušela roční Erasmus v Itálii a po návratu do ČR zjistila, že jak člověk jednou žije v zahraničí, už není cesty zpět. Momentálně žije třetím rokem v Manile, odkud se vydává na cesty po Filipínách, jihovýchodní Asii a Novém Zélandu. Párkrát do roka se na několik týdnů vrací do Evropy, kde si dopřává jedno espresso a nakládaný hermelín za druhým. O životě na Filipínách a zážitcích z cest píše na blogu www.expatovamanzelka.com.

UniqaZa ošetření zlomeného kotníku s následnou hospitalizací uhradila UNIQA pojišťovna 90 000,- Kč.

NERISKUJTE A POJISTĚTE SE NA CESTY s unikátním slevovým kódem STEZKA20 * na www.uniqa.cz/cestovni-pojisteni

*Uvedený slevový kód je platný pouze na online cestovní pojištění na www.uniqa.cz do 01. 05. 2020.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: