Camotes Islands: opravdu přátelské filipínské ostrovy ležící na pomezí turistického zájmu

Ostrovy jsem si zvolila jednak proto, že se nacházejí nedaleko ostrova Cebu a je velmi snadné se na ně dostat, a jednak i kvůli tomu, že nepatří mezi ta turisticky nejvyhledávanější filipínská místa. Neočekávala jsem ale, že by mě měl pobyt na Camotes Islands nějak zvlášť nadchnout.

V itineráři jsem měla mnohem zajímavější místa a aktivity. Camotes Islands mě ale příjemně překvapily a na ty necelé tři dny strávené projížďkami na skútru a procházkami po dvou hlavních ostrovech Pacijan a Poro nostalgicky vzpomínám jako na jedny z nejlepších z celé mé filipínské cesty.

Kromě ostrovů Pacijan (mnohdy nazývaný i jako San Francisco podle správního městečka) a Poro, které jsou spojené hrází obklopenou mangrovníky, spadá do souostroví i ostrov Ponson a malinkatý Tulang. Ostrovy dostaly název po batátách (z mexického výrazu camotes), které se zde prý pěstovaly již před objevením ostrovů španělskými mořeplavci v roce 1521. Camotes Islands spadají do správní oblasti Visayas a leží severovýchodně od ostrova Cebu. Na oba hlavní ostrovy jezdí ze Cebu pravidelné trajekty. Plavba zabere okolo dvou hodin.

Santiago Bay jako základna pro výlety

Na ostrově Pacijan jsem se nechala odvézt na jih ostrova do vesničky u pláže Santiago Bay. Zde jsem měla v jednom z guesthousů zamluvené ubytování. Guesthouse stál v první linii kousek od kostela a z okna pokoje jsem viděla na pláž. Písečná pláž táhnoucí se celou zátokou je lemovaná z obou stran vápencovými skalami, ve kterých se na mnoha místech ukrývají jeskyňky. Ty si lze prohlédnout za odlivu nebo z kajaku.

Voda během odlivu dosahuje pod kolena. Zvláště magická je tato procházka v podvečer, kdy se slunce pomalu blíží k obzoru. Na malé pláži totiž stojí starý hřbitov jakoby z jiných časů. Za hřbitovem je pak další, mnohem hezčí pláž lemovaná palmami. Vesnička v Santiago Bay si žije poklidným životem a to i o víkendech, kdy sem míří Filipínci ze Cebu. Přímo na pláži je několik rodinných restaurací, kde večer grilují čerstvé ryby a mořské plody. Ceny jsou zde opravdu nízké v porovnání s turisticky vyhledávanými ostrovy. V neděli jakoby vesnička ožije. Místní si užívají procházky a piknik na pláži a na hřišti před kostelem hrají muži volejbal.

Nejlepší je užít si ostrovy na motorce

Nejlepším způsobem, jak prozkoumat ostrovy, je na skútru. Veřejná doprava zde totiž moc nefunguje a na skútru se lze dostat snad všude. Majitel motorky po mě nechtěl ani podepsat smlouvu, ani pas jako zálohu, prostě jsem mu zaplatila domluvenou cenu a dostala klíčky. A na dotaz, jak je to s helmou, mi bylo řečeno, že tady helmu nikdo nepoužívá a policajti to ani neřeší.

Nutno podotknout, že jsem na Camotes Islands byla jednou z mála zahraničních turistek. Naprostou většinu návštěvníků tvořili Filipínci ze Cebu City, kteří si na ostrov zajeli na víkend. Hlavní sezona je na ostrovech totiž až v květnu. Na ostrově není žádné velké město a příroda působí velmi čistě. Snad nikde jsem neviděla se válet odpadky u silnice. Nebo si to alespoň neuvědomuji.

Nejširší nabídku průvodců a map Filipín (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Krásy ostrova Pacijan

V severní části ostrova se rozkládá velké sladkovodní jezero Danao Lake. To je oblíbeným výletním místem. U jezera jsem stanula po ránu jako jedna z prvních návštěvnic. Byl tu příjemný klid. Prodejkyně občerstvení čekaly na zákazníky a u břehu se na hladině houpala šlapadla a výletní loďky. Pod železnou vyhlídkovou věží zaměstnanci odmetali spadané listí. I když byla věž stále ještě ve výstavbě, pobídla mě jedna ze zametajících žen, abych si nahoru vystoupala. Na nižších patrech stále chybělo zábradlí. Nejvyšší vyhlídková plošina již byla jakž takž dokončená. Výhled na okolí byl odtud opravdu krásný. Než jsem se vydala na další cestu po ostrově, neodolala jsem a na chvíli se ve vodě smočila.

Ke koupeli jsem objevila pěkné utajené zákoutí dál od rekreační zóny. Dovedla mě tam stezka lemující břeh. Větve stromů rostoucích ze břehu se skláněly nad hladinu a tvořily přirozenou clonu zajišťující soukromí. Místem, které mě nejvíce během celé projížďky po Pacijanu nadchlo, byla pláž Bakhaw Beach.

Od hlavní silnice na ni odkazuje plátěná cedule a je třeba zaplatit poplatek za vjezd na pozemek, kterým vede cesta. Další poplatek mě čekal u brány před samotnou pláží. Když jsem prošla bránou hlídající vstup na udržovaný pozemek kolem pláže, doslova se mi zatajil dech nad tou nádherou, která se přede mnou objevila. Tato pláž je mnohokrát krásnější než ona oblíbená Santiago Bay.

Dokonalost místa ještě umocňovalo to, že až na lovce mořských ježků a pár hrajících si dětí v moři jsem byla na pláži sama a měla tento ráj jen pro sebe. Kolem pláže je mezi palmami rozmístěno několik altánků určených pro pikniky a možná i přenocování. Na zemi pak roste udržovaná tráva.

V severní části ostrova se ukrývá malá podzemní jeskyně Timubo Cave. Najít na ni odbočku není lehké, protože přímo u silnice není žádná směrovka a tak je dobré se doptat. Jeskyně není velká, ale je to jedna z těch jeskyní, kde je jezírko, ve kterém si můžeme zaplavat a osvěžit se.

Zajímavosti ostrova Poro

Jeskyně Bukilat Cave je snad největší zdejší jeskyní a také tou nejnavštěvovanější. Ve stropě je několik děr, kterými proudí denní světlo, a linou se kořeny stromů. V tmavých zákoutích jeskyně, kam již není povolen vstup, žijí netopýři. Stezka vede podél stěn a vnitřek vyplňují jezírka, ve kterých se návštěvníci mohou koupat. Podle legendy je voda v jeskyni léčivá. Bohužel, když jsem jeskyni navštívila, byl zrovna odliv, tak byla v jezírcích voda jen po lýtka.

Na ostrově je i pár vodopádů. K vodopádu Panganuron Falls jsem bohužel nenašla odbočku, protože prostě u hlavního tahu nikde nevisí směrovka. Zato cesta k Busay Falls byla dobře označená. Odbočka je kousek za městečkem Tudela a cesta vede lesem kolem hřbitova do kopců. Malé parkoviště po pravé straně jsem nejprve minula a dojela až do horské vesnice, kde cesta končí. Rozhodně to ale byla zajímavá zajížďka. Stezka k Busay Falls ale vede od parkoviště kousek za hřbitovem.

Vodopád není velký, ale jeho návštěva rozhodně stála za to. Měla jsem totiž vodopád a malé jezírko s vydlážděným dnem pod ním s neuvěřitelně azurovou vodou jen pro sebe. Jedna z větví stromu rostoucího u přírodního jezírka se skláněla tak, že tvořila houpačku. Z jedné strany vodopádu je pak výběžek, kde lze z asi dvoumetrové výšky trénovat skoky do vody.

Milovníci vyšších skoků do vody si pak přijdou na své na místě zvaném Buho Rock. Je to jedno z oblíbených výletních míst ostrova. Nachází se nedaleko městečka Poro, které také rozhodně stojí za prohlídku. Buho Rock je osamocená skála u pobřeží, na které bylo vybudováno několik skokanských můstků a skluzavek. Odvážlivci si zde můžou skočit do vody z výšky cca 4 metrů. Ten nejvyšší můstek je ovšem zhruba 3x vyšší.

Camotes Islands nabízejí spoustu dalších zajímavých zákoutí a míst, na které mi ale bohužel nezbyl čas. Kdybych to byla bývala tušila, že se mi zde bude tak líbit, vyčlenila bych si třeba i týden. Rozhodně jsou tyto ostrovy jedním z těch míst, která na Filipínách stojí za to navštívit.