Súdán

Když jsem byla požádaná o sepsání článku o zvláštních Vánocích nebo Silvestru, zaváhala jsem. Za poslední dekádu jsem si totiž moc „tradičních“ svátků neužila. Žila jsem v Maroku a Jordánsku, kde jsem také tyto svátky slavila. Jindy jsem cestovatel-baťůžkář jsem využila volna a zamířila do Etiopie a Mauritánie. Největším bizárem se ale stal Súdán, kde jsem byla před dvěma lety pracovně, jako průvodkyně.

Už poslední kilometry před súdánskou hranicí z etiopské strany napovídají, že přijíždíme do jiného světa. Nejen kulturně, nábožensky, politicky a historicky, ale také geograficky.

Už poslední kilometry před súdánskou hranicí z etiopské strany napovídají, že přijíždíme do jiného světa. Nejen kulturně, nábožensky, politicky a historicky, ale také geograficky.

Když si vzpomenu na dva roky cestování po Africe, vybaví se mi hlad a žízeň. Většina území subsaharské Afriky je pro gurmána stezkou odvahy. Někdy není co jíst, jindy to nemá žádnou chuť a odporně to páchne nebo je to polosyrové maso neznámého původu, ze kterého lze snadno chytit nebezpečnou chorobu.

Sudánu se také jinak říká domov černých faraónů. Núbie byla domovem tří slavných království a historie archelogického bohatství ukryté v zemi sahá až do 2600 př.n.l. Kušitská říše byla nedozírná a zanechala tu po nás hrobky, pohřebišťě, pyramidy a chrámy, hrobek a pevností.

Voda : řeky a uměle vytvořené přehrady, rybníky a říčky – rybaření, projížďky na lodi nebo jen pouhý relax. Bílý a Modrý Nil jejich soutok v Chartúmu – projížďky na loďkách