Súdán

Když jsem byla požádaná o sepsání článku o zvláštních Vánocích nebo Silvestru, zaváhala jsem. Za poslední dekádu jsem si totiž moc „tradičních“ svátků neužila. Žila jsem v Maroku a Jordánsku, kde jsem také tyto svátky slavila. Jindy jsem cestovatel-baťůžkář jsem využila volna a zamířila do Etiopie a Mauritánie. Největším bizárem se ale stal Súdán, kde jsem byla před dvěma lety pracovně, jako průvodkyně.

Už poslední kilometry před súdánskou hranicí z etiopské strany napovídají, že přijíždíme do jiného světa. Nejen kulturně, nábožensky, politicky a historicky, ale také geograficky.

Už poslední kilometry před súdánskou hranicí z etiopské strany napovídají, že přijíždíme do jiného světa. Nejen kulturně, nábožensky, politicky a historicky, ale také geograficky.

Sudánu se také jinak říká domov černých faraónů. Núbie byla domovem tří slavných království a historie archelogického bohatství ukryté v zemi sahá až do 2600 př.n.l. Kušitská říše byla nedozírná a zanechala tu po nás hrobky, pohřebišťě, pyramidy a chrámy, hrobek a pevností.

Pracuji na archeologické expedici Českého egyptologického ústavu v Usli, v severním Súdánu. Také díky tomu jsem měl tu příležitost zúčastnit se pravé súdánské svatby, pro našince něčeho naprosto nepředstavitelného.

Přestože za vznik podvýživy může hned několik faktorů, nelze proti ní účinně bojovat bez zlepšování výživy dětí i dospělých. A právě o to se od loňského září snaží Člověk v tísni spolu s partnerskou organizací z Alliance2015 Cesvi v jihosúdánské provincii Severní Bahr el GHazal v rámci projektu, který financuje Evropská unie.