Cestopisy a reportáže

Lenka Klicperová je válečná novinářka a fotografka. Od roku 2004 je šéfredaktorkou časopisu Lidé a země. Navštívila řadu afrických zemí, pracovala v Angole, Namibii, Nigérii, Tanzánii, Keni, Etiopii, v Mali, Burkině Faso, Čadu, Nigeru či několikrát v Demokratické republice Kongo a Iráku. Přečtěte si rozhovor nejen o jejích posledních cestách do Iráku a Kurdistánu, kde dokumentuje boje proti tzv. Islámskému státu.

Studium spojené s cestováním do zahraničí je v poslední době čím dál oblíbenější. Je totiž pravda, že nejlépe se jazyk naučíte tehdy, pokud vám „nic jiného nezbyde“ – musíte se nějak domluvit, nemůžete si pomoct českými slovíčky. Proč tedy nespojit příjemné s užitečným?

K večeři jsme dostali okurkový salát od jednoho z japonských dobrovolníků, který byl nadšený, že se mu okurky podařilo vypěstovat. Až po jídle nám došlo, že jíst zeleninu z oblasti Fukušimy asi nebyl úplně ideální nápad. Vláda se přece jen snaží situaci stále tutlat a my potkávali dva druhy lidí. Jedni tvrdili, že je situace pod kontrolou a není se čeho bát, ti druzí jim zase oponovali. Pravda leží asi někde mezi oběma tábory.

Puno se právem pyšní titulem folklórního hlavního města Peru. Vrcholem nespočtu kulturních akcí jsou únorové slavnosti patronky města Virgen de Candelaria (Panny Marie Candelárské). Ty jsou zapsány i v seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a patří vedle karnevalu v Riu a folklórním slavnostem v bolivijském Oruro ke třem největším jihoamerickým festivalům.

Křik davů, dva týmy bojující proti sobě v pomyslné válce, kulatý míč létá z jedné části hřiště na druhou, branky chybí, zastupují je dva kruhy zavěšené v kamenných stěnách hřiště, to je představa tlachtli, sportu, jemuž holdovala mayská, zapotécká i aztécká (a nejenom ony) kultury Mezoameriky.

Propadnout se při výstupu na nejvyšší bod či vrchol do sněhu nebo skalní průrvy se může povést vcelku běžně každému, kdo se o to pokouší. Ale propadnout se při stejném pokusu do bažiny, to už se tak často nevidí. A přitom není třeba pro tento zážitek jezdit daleko – jen do východní Belgie.

Keňa je srdcovou záležitostí cestovatele Tomáše Plánky a důvodem jsou příjemné klimatické podmínky, množství národních parků, nádherná příroda, divoká zvěř a také celková pohoda. Mimo to ho ovlivnil i fakt, že tam strávil několik let svého života. Keňský turistický úřad zvolil úžasný slogan pro svou zemi: Magical Kenya.

Když se řekne Bolívie, každý cestovatel vám vysype z rukávu pojmy jako Salar de Uyuni, doly a dynamity v Potosí, šílené La Paz, bájné jezero Titikaka, cestu smrti. Co takhle ale pobýt v této jihoamerické zemi půl roku a konkrétně v La Pazu krom obligátních trhů čarodějnic a muzea koky zajít do divadla či na fotbal?

Tyrkysově zbarvené pláže s měkkým pískem a mořská pěna, která vám jemně omývá nohy. Anebo naopak divoké vlny, které vás protáčí jako při praní prádla… přesně tak, je to oblíbené místo surfařů! To vše a mnohem víc je brazilský ostrov Santa Catarina.

Rio de Janeoiro, druhé největší brazilské město, leží na pobřeží Atlantského oceánu v mořském zálivu Guanabara. Jméno města v překladu znamená „lednová řeka“. Pojmenovali ho tak portugalští objevitelé, kteří si mysleli, že záliv, ve které Rio leží, je vyústěním řeky do moře. Na druhé straně zálivu leží město Niteroi, kterému se říká „město smíchu“ a pokud se do těchto končin Brazílie vydáte, sežene zde levnější ubytování. Trajekt přes zátoku do centra Ria vyjde asi na 30 korun a cesta netrvá dlouho. Přečtěte si i další tipy, jak si Rio co nejvíce užít!

Großglockner je nejvyšší hora Rakouska měří 3798 metrů. Leží ve Vysokých Taurech na hranicích Korutan a Tyrolska. Pokud uvažujete o tom, že se vydáte zdolat tuto horu, vězte, že rozhodně nebudete jedinými Čechy na tomto výstupu. Ale stojí to za to!

Koupel v mimořádně teplých vodách Baltu pod písečným valem u mysu Parnidžio ragas byla velice osvěžující, ale je třeba pokračovat v cestě, neboť mě čeká přechod rozlehlého úseku „Litevské Sahary“. Sandály se boří do jemného písku, kterým se „sápu“ do svahu; dva kroky nahoru – jeden dolů…

Je to jako dívat se pohled přes okraj světa, voda padá z výšky 246 metrů a těsně za okrajem je bazén, který láká k vykoupání. Kdo ale najde odvahu? Vodopád Basaséachic patří k perlám Mexika, na vyprahlém severu země září jako dlouhý lesklý diamant.

Je obrovský a hluboký, krásný i nebezpečný, ve svých útrobách ukrývá řadu tajemství i prastaré osídlení. Řeč je o Měděném kaňonu (španělsky Barranca del Cobre), místě, které může s čistým svědomím soutěžit prakticky ve všem s mnohem známějším Grand canyonem.

„Mít svojí cestovku byl můj sen od malička, ale věděl jsem, že jich je na českém trhu možná až příliš. Přemýšlel jsem tedy čím se odlišit a napadlo mě plánování dovolených na míru,“ vysvětluje Omar, nadšený cestovatel a schopný organizátor.