O prezidentu Bolívie Evovi Moralesovi a jeho “činech” slýcháváte u nás ve zprávách poměrně často, tak už jistě víte i o půdní reformě, která je novelizaci reformy z roku 1953.
Vzduch je tak horký, že nás od něj pálí plíce. Takovou výheň jsme ještě nezažili – teplota ve stínu se určitě musí blížit 50 C. Nedá se ale nic dělat, jednou jsme na Hedvábné stezce, dokonce se nám podařilo dostat do Turkmenistánu, tak musíme prozkoumat jedno z jejích nejvýznamnějších měst – starobylý Merv (UNESCO).
Prameny biblických řek Eufratu a Tigridu, mezi nimiž se nacházela Mezopotámie, nebyly známy odedávna. Po tisíciletí se vědělo, že vytékají z Arménské vysočiny, přesné místo ale bylo záhadou.
Překročili jsme íránské hranice a jsme v Turkmenistánu. Sjíždíme do Ašchabádu, jeho hlavního města, které leží hned pod hraničním pohořím Kopet. Máme trochu obavy, co nás čeká. Přece jenom Turkmenistán je dost rozporuplnou zemí. Budou nás sledovat špiclové jako před pár lety v Barmě? Zatkne nás policie za focení něčeho nedovoleného? Vyhostí nás? Po pár hodinách v Turkmenistánu jsme sice stále na svobodě, ale zažíváme lehký šok.
Nechci být skeptický k Íránu a Íráncům, ale celý první den v této zemi nepřispíval k pozitivní změně názorů na tento stát.
První setkání s Mrtvým mořem, se 411 metry pod hladinou moře nejnižším místem na zemi, je poměrně šokující. Na nejjižnější části stojí velké, rezavé monstrum – chemická továrna zpracovávající minerální soli z jezera. Proč jednou jezero, podruhé moře?
„Kde se prodávají velbloudi?“, ptám se rozumně vypadajícího chlapíka a ukazuju obrázek velblouda na krabičce zrovna koupených sirek. „Vy chcete koupit velblouda?“, nestačí se divit. Pak se ale rozesmívá, „davaj, ukážu vám kde.“
Co má společného Bibione, Pattaya a Hurghada? Že jsou to ve svých zemích snad ta nejškaredší místa. Tak proč se tam vůbec jezdí?
Jak může válka proměnit život ve více než šestileté cestování po střední Asii. To je příběh lékaře Josefa Aula.