Články

Wuyi (shan = hora) se nachází na severu provincie Fujian (Fu-ťien) na ploše zhruba 60 km2. Jedná se o pohoří vulkanického původu, které prošlo později procesem zvětrávání za působení větru a vody. Jsou pro něj charakteristické jeskynní systémy (např. jeskyně Vodního závěsu) a meandrující řeky a říčky. Nejdelší z nich je 60 km dlouhá Jiuquxi (Ťiu-čchü-si) – řeka Devíti zákrut protékající hluboko pod strmými skalními stěnami.

Xiahe se nachází v tzv. „vnitřním Tibetu“, v provincii Gansu (Kan-su) a patří k nejzajímavějším městům v Číně.

Xi’an je hlavní město provincie Shaanxi (Šen-si). Leží ve střední Číně v oblasti kolem řeky Wei (Wej; přítok Žluté řeky), která je považována za kolébku čínské civilizace.

Vesnička Xidi se nachází na jihu provincie Anhui (An-chuej) a její historie sahá až do období dynastie Severní Song (Sung) (960–1127), kdy byla pravděpodobně v polovině 11. století založena.

Xinjiang je největší z čínských provincií co do rozlohy, ale má jen pouhých 20 milionů obyvatel. Kromě Hanů (Chan), kteří tvoří necelou polovinu, zde žijí Ujguři, Kazachové, Kyrgyzové, potomci Mandžuů a Rusů, všichni většinou muslimové. Formální snaha pekingské vlády respektovat jejich odlišnost je dokumentována rozhodnutím z r. 1955 spravovat Xinjiang jako Ujgurskou autonomní oblast.

Pohoří Huangshan se nachází na východě Číny, v provincii Anhui (An-chuej) a patří k nejkrásnějším přírodním oblastem země. Sedmdesát dva vrcholů, z nichž tři přesahují nadmořskou výšku 1800 m, patří již po dvanáct století k nejoblíbenějším a nejnavštěvovanějším turistickým oblastem.

Zhongdian se nachází v provincii Yunnan (Jün-nan) asi 200 km na sever od Lijiangu (Li-ťiang) – na hranici etnického Tibetu.

Zakázané město je chybný, nicméně vžitý název pro císařský palác v centru Pekingu. Čínsky se jmenuje Gu gong (Ku-kung) – Starý palác. Císařský palác byl v dobách dynastií Ming a Qing (Čching) centrem obrovského „Zakázaného města“ – komplexu, do kterého byl povolen vstup pouze osobám, které měly co do činění na císařském dvoře.

Malebné „vodní městečko“ Zhouzhuang leží na dosah od Šanghaje a bylo založeno před téměř 900 lety. I když většina budov a památek ve městě již sice nepochází z tohoto období, dýchne na každého mocně atmosféra zašlých časů.

Tato dříve malá vesnice se nachází v jižní Číně, v provincii Guangxi (Kuang-si), uprostřed krásné krajiny homolovitých kopečků. Díky své poloze je dnes rušným turistickým centrem, bohužel už příliš přizpůsobeným západním turistům.

Provincie Yunnan leží na jihozápadě Číny v údolí řeky Mekong, která se zde jmenuje Lancang, u hranic Barmy, Laosu a Vietnamu. Vyznačuje se překrásnou krajinou a mírným klimatem. Má 35 milionů obyvatel a kromě Hanů (Chan) – Číňanů, ji obývají příslušníci 25 národnostních menšin, což je nejvíce ze všech ostatních provincií.

Yonghegong najdeme v Pekingu a je to nejlépe zachovalý a největší lamaistický chrám nacházející se mimo území Tibetu.

Historie jeskynního komplexu Yungang začíná v 5. století, kdy Tobové, mongolský kmen, jenž dobyl severní Čínu, vytvořil stát Severní Wei (Wej) a učinil z Datongu (Ta-tchung) své hlavní město.

Klášter Däpung se nachází asi osm kilometrů západně od Lhasy a kdysi byl domovem 10 000 mnichů, dnes jich tu najdeme pouze několik stovek.

Chrám Džokhang, který byl vystavěn v l. 639–647 za krále Songcäna Gampa na místě, kde se původně nacházelo jezero, je asi nejposvátnějším místem ve Lhase.