Články

Město Jiuquan, jehož jméno se dá přeložit do češtiny jako „pramen vína“, se nachází 50 km západně od města Jiayuguan (Ťia-jü-kuan). Město bylo založeno již v 1. století př.n.l. za dynastie Han (Chan), kdy byly do této oblasti hromadně přemístěny tisíce zemědělců z poloostrova Shandong (Šan-tchung), který byl postižen obrovskými povodněmi.

Pohoří Jiuhua – Devět nádherných vrcholků – se nachází ve východní Číně, v provincii Anhui (An-chuej) a je považováno za jedno ze čtyř posvátných buddhistických pohoří a za sídlo bóddhisatvy Dizanga (Kšatigarba).

Město Kaiping se nachází asi 140 km od Kantonu, je centrem oblasti, v níž nalezneme v několika různých vesničkách rozesety velmi pozoruhodné a na Čínu velmi netypické stavby, které připomínají spíše naše hrady než tradiční čínské stavby.

Kamenný les je soubor mohutných vápencových věží tmavě šedé barvy o rozloze 80 hektarů nacházející se asi 110 km jihovýchodně od Kunmingu (Kchun-ming). Nejvyšší z věží dosahují výšky až 30 m.

Podle legendy založilo město Kanton pět nesmrtelných, kteří přijeli z nebe na kozách a záchránili jej od hladovění. Proto je také někdy nazýván Kozí město. Nicméně první skutečné zmínky o této oblasti jsou z r. 214 př.n.l., kdy císař Qin Shi Huang (Čchin Š’-chuang) poslal své oddíly směrem na jih, aby převzaly kontrolu nad oblastí směrem k moři.

Město Kašgar leží ve stejnojmenné oáze, která se nachází v nejzápadnější čínské provincii Xinjiang (Sin-ťiang), respektive v Ujgurské autonomní oblasti. Město bývalo významným obchodním centrem na hedvábné cestě.

Hlavní město provincie Yunnan (Jün-nan) bývá pro své příjemné podnebí nazýváno „městem věčného jara“. To je dáno jeho polohou – sice leží v subtropickém pásmu, ale „vykompenzovaném“ vyšší nadmořskou výškou. Je proto oblíbeným místem zejména čínských turistů, kteří sem cestují skutečně celoročně – schovat se před zimou či vedrem.

Labrang je největší a nejnavštěvovanější klášter ve městě Xiahe (Sia-che). Jedná se o jeden ze šesti největších klášterů sekty Gelukpa (Žlutá sekta, sekta Žlutých čepic), čtyři další kláštery se nacházejí na území dnešní Tibetské AO a pátý v provincii Qinghai (Čching-chai).

Langmusi je malá odlehlá vesnice na pomezí dvou provincií, Sichuan (S’-čchuan) a Gansu (Kan-su). I když se jedná o tibetskou vesnici s převážně původním tibetským obyvatelstvem, nalezneme zde také spoustu muslimů a samozřejmě Hanů (Chan), tzv. etnických Číňanu.

Lanzhou, hlavní město provincie Gansu (Kan-su), bývalo významným obchodním centrem na hedvábné cestě a jedním z posledních velkých měst na západní hranici čínského impéria, kudy proudily zástupy karavan s drahocenným nákladem. Mnoho se od těch dob změnilo a z malé, ale významné oázy se stalo po vzniku ČLR důležité průmyslové centrum celé severozápadní Číny.

Asi 40 km od města Emei (Emej) leží město Leshan, které se stalo turistickým centrem díky nedaleké soše Velkého Buddhy, jež je pod ochranou UNESCO společně s horou Emei.

Letní palác je rozsáhlý park s komplexem chrámů a obytných budov ležící na severozápad od Pekingu na úpatí Západních hor. Za dnešní podobu vděčí císařovně Cixi (Cch’-si), která vládla v Číně prakticky celou 2. polovinu 19. století.

Lijiang je malé město v krásném údolí na samé hranici Tibetu. Nás zajímá zejména starý Lijiang, který je oddělen od nového Lví horou. Staré město bylo bohužel v r. 1996 silně postiženo zemětřesením.

Macao je bývalá portugalská kolonie a od r. 1999, kdy bylo předáno zpět Číně, zvláštní administrativní oblast ČLR. Rozprostírá se při ústí Perlové řeky do Jihočínského moře, zhruba 60 kilometrů západně od Hongkongu.

Areál hrobek čínských císařů dynastie Ming ze 14.–17. století nalezneme asi 50 km na sever od hlavního města Pekingu. Na ploše asi 40 ha je zde mezi políčky a vesničkami roztroušeno třináct hrobek bývalých čínských panovníků.