Články

Historie hlavního města provincie Guanxi (Kuan-si) se začíná v době Qin (Čchin), kdy bylo důležitým obchodním střediskem na kanálu spojujícím Perlovou řeku s Dlouhou řekou. Krajina kolem Guilinu bývá Číňany nazývána nejkrásnější na světě a každý, kdo sem zavítá, určitě potvrdí, že skutečně mezi nejkrásnější scenérie patří.

Guiyang je spíše moderní čínské velkoměsto, v němž se dochovalo jen málo původních památek.

Hainan je tropický ostrov v Jihočínském moři oddělený od pevniny asi 20kilometrovým průlivem. Tento kromě Taiwanu největší čínský ostrov zůstával v dřívějších dobách značně opomenut a za císařské Číny sloužil kvůli svým náročným přírodním podmínkám dokonce jako místo pro vyhnance.

„V nebi je ráj a na zemi je Hangzhou a Suzhou (Su-čou),“ tvrdí staré čínské přísloví. Marko Polo jej při své cestě ve 13. století, kdy mělo údajně téměř 2 miliony obyvatel, popisuje jako jedno z nekrásnějších měst na světě. I když se od té doby samozřejmě dost změnilo, spousta ze starých krás městu stále zůstala.

Charbin je hlavní město nejsevernější provincie Heilongjiang (Chej-lung-ťiang) nazvané podle řeky, která obtéká její severní hranici a zároveň tvoří hranici Číny s Ruskem (Heilongjiang – řeka Černého draka – Amur).

Bývalá britská kolonie se skládá ze tří částí: ostrova Hongkong (čínsky Xianggang; Siang-kang), poloostrova Kowloon (čínsky Jiulong; Ťiou-lung) a z Nových Teritorií. V r. 1842, po tzv. 1. opiové válce, získali Britové jako válečnou náhradu pouze ostrov Hongkong.

Vysoko v horách západního Sichuanu (S’-čchuan), asi 400 km severně od Chengdu (Čcheng-tu), nedaleko městečka Songpan (Sung-pchan), nalezneme 7,5 km dlouhé údolí s nádhernou scenérií vápencových kaskád.

Huashan je jedna z pěti posvátných taoistických hor v dosahu Xi’anu (Si-an). Podle taoistické mytologie zaujímají bohové hor nejvyšší místo v hierarchii božstev. Cestou na vrchol a na každém z pěti vrcholků (střední, jižní, severní, západní a východní) se nacházejí taoistické svatyně a kláštery, mnohé z nich obydlené a činné.

Na předměstí města Chengde, ležícího asi 250 km severně od Pekingu, nalezneme císařské horské letovisko a jednu z největších císařských zahrad nacházejících se mimo hlavní město.

Chengdu je město staré asi 2500 let. První zmínky o něm jsou v kronikách dynastie východní Han (Chan; 25–220 n.l.), kde se o něm mluví v souvislosti s obchodními cestami na západ jako o „městě brokátu“.

Chrám Nebes se nachází v jižní části centrálního Pekingu. Je to skvělá ukázka tradiční mingské architektury. Obklopuje ho 267 ha velký park porostlý čtyřmi tisíci cypřišů, v němž můžeme pozorovat odpočívající, cvičící nebo tančící Číňany.

Dynastie Ming, která vládla Číně před příchodem Mandžuů (do r. 1644), považovala tento bod za nejzápadnější výspu svého impéria, který bylo samozřejmě nutno důkladně bránit.

Město Jiuquan, jehož jméno se dá přeložit do češtiny jako „pramen vína“, se nachází 50 km západně od města Jiayuguan (Ťia-jü-kuan). Město bylo založeno již v 1. století př.n.l. za dynastie Han (Chan), kdy byly do této oblasti hromadně přemístěny tisíce zemědělců z poloostrova Shandong (Šan-tchung), který byl postižen obrovskými povodněmi.

Pohoří Jiuhua – Devět nádherných vrcholků – se nachází ve východní Číně, v provincii Anhui (An-chuej) a je považováno za jedno ze čtyř posvátných buddhistických pohoří a za sídlo bóddhisatvy Dizanga (Kšatigarba).

Město Kaiping se nachází asi 140 km od Kantonu, je centrem oblasti, v níž nalezneme v několika různých vesničkách rozesety velmi pozoruhodné a na Čínu velmi netypické stavby, které připomínají spíše naše hrady než tradiční čínské stavby.