Články

Území dnešní provincie Shanxi patří k nejstarším centrům čínské civilizace. Po vzniku prvního státoprávního celku na území dnešní Číny v r. 221 př.n.l. se území provincie Shanxi stalo jeho součástí a sloužilo jako nárazníková zóna proti severním barbarům. Nedaleko dnešních hranic provincie se nacházela hlavní města několika dynastií.

V r. 1980, kdy ČLR zahájila program hospodářských reforem, bylo rozhodnuto o vybudování několika zvláštních ekonomických zón (ZEZ), které se stanou příkladem pro hospodářský rozvoj ostatních oblastí.

Sichuan leží v hlubokém vnitrozemí a je to jedna z největších čínských provincií (přes 110 milionů obyvatel) a její východní část je jednou z nejhustěji obydlených oblastí na naší planetě. Východní část je nížinatá, úrodná, západní hornatou část provincie obývají většinou Tibeťané.

Songpan je malé město v západním Sichuanu (S’-čchuan) rozkládající se na březích řeky Min.

Suzhou je na čínské poměry poměrně malé, ale velmi známé město na východě Číny, poměrně blízko Šanghaje. Proslulo výrobou hedvábí, výšivkami na hedvábí a především typickými čínskými zahradami.

Šanghaj je se svým počtem obyvatel největším městem Číny (nepočítáme-li Čunking). Rozkládá se na východním pobřeží Číny, na jih od delty Dlouhé řeky. Strategickou hodnotu tohoto prostoru objevili až Evropané, do jejichž příchodu v polovině 19. století byla Šanghaj bezvýznamným městečkem.

Taipei je největším a hlavním městem Taiwanu (Tchaj-wan). Oblast kolem města patří k nejhustěji obydleným místům na planetě. S tím je spojený i největší problém tohoto města – doprava. Ulice jsou přeplněné především skútry.

Tianshui je druhé největší město provincie Gansu (Kan-su) v severozápadní Číně. Nás zde zajímá zejména Maijishan (Mai-ti-šan) – jeden z největších komplexů buddhistických jeskyní v Číně, pocházející z doby dynastie Severní Wei (Wej), tedy ze 4.–5. století n.l.

Tři soutěsky na Dlouhé řece – Changjiang (Čchang-ťiang) nebo také Yangtze (Jang-c’) – patřily odpradávna vedle například Žlutých hor či homolovitých kopečků v oblasti Guilinu (Kuej-lin) k těm místům, která nejvíce inspirovala čínské umělce.

Tulou – hliněné budovy, jsou obrovské kruhové (někdy obdélníkové) až pětipatrové stavby o průměru přes 60 m se zdmi až 1,8 m širokými. Byly budovány v provincii Fujian (Fu-ťien) od 12. až do začátku 20. století a jako materiál na jejich výstavbu byla už podle jejich názvu použita především udusaná hlína, ale také kamení, dřevo, bambus a jiné materiály.

Jedno z nejteplejších míst v Číně se nachází na severozápadě země, nedaleko Turfanské prolákliny (154 m pod hladinou moře), druhého nejníže položeného místa na zemi. V létě zde teploty dosahují až k 50 °C, díky čemuž je místo známým centrem pěstování vinné révy a sladkých medových melounů. Suché a teplé podnebí také udělalo z místních hrozinek vyhledávanou skvělou pochoutku.

Urumči, coby hlavní a největší město provincie Xinjiang (Sin-ťiang), není z historického hlediska příliš významným místem.

Areál parku Voňavých hor se nalézá na severozápadním předměstí Pekingu, nedaleko známého Letního paláce. Park je součástí rozsáhlejší přírodní lokality zvané Západní hory – Xishan (Si-šan).

Národní park pohoří Wulingyuan se nachází v provincii Hunan (Chu-nan) na celkové ploše 396 km2. Dříve bylo na tomto místě moře, které postupně svou erozní činností zhruba před 100 miliony lety vytvořilo na dnešním zemském povrchu podivuhodné útvary. Celkem zde můžeme nalézt až 4000 různých skalních věží vystupujících ze subtropického lesa, z nichž více než 350 dosahuje výšky 400 metrů.

Wutaishan leží na jih od Pekingu a je charakterizován jako jedna ze svatých hor, i když slovo „hora“ tady není zcela na místě. Jde vlastně o rozlehlé údolí, kolem kterého se zvedá pět vrcholků dosahujících výšky kolem 3000 m nad mořem. Odtud také pochází název pohoří, které lze do češtiny přeložit jako pohoří Pěti teras.