Články

Jeskyně Tisíců Buddhů najdeme v blízkosti města Dunhuang (Tun-chuang) v západní Číně. Podle legendy je začal v pískovcovém masivu v r. 366 n.l. budovat mnich, kterého k tomuto pozoruhodnému dílu inspiroval mimořádný světelný úkaz zjevující se po prudké písečné bouři – šarlatová záře na úbočí protilehlých hor.

Jezero se nachází asi 40 km severovýchodně od Urumči. Jedná se o jezero ledovcového typu, s křišťálově průzračnou vodou, položené ve výšce 2500 m n.m., obklopené jehličnatými lesy, které jsou v této pouštní oblasti opravdu velmi vzácné.

Starobylé městečko Pingyao se nachází v provincii Shanxi (Šan-si) a patří k místům s nejzachovalejší historickou zástavbou v Číně. Její stěžejní část pochází z období dynastií Ming a Qing (Čching). Největším lákadlem starého města jsou monumentální hradby, jejichž základem byl původně hliněný val vystavěný v 8.–9. století př.n.l, který byl kolem r. 1370 obestavěn cihlovým zdivem.

Území dnešní provincie Shanxi patří k nejstarším centrům čínské civilizace. Po vzniku prvního státoprávního celku na území dnešní Číny v r. 221 př.n.l. se území provincie Shanxi stalo jeho součástí a sloužilo jako nárazníková zóna proti severním barbarům. Nedaleko dnešních hranic provincie se nacházela hlavní města několika dynastií.

V r. 1980, kdy ČLR zahájila program hospodářských reforem, bylo rozhodnuto o vybudování několika zvláštních ekonomických zón (ZEZ), které se stanou příkladem pro hospodářský rozvoj ostatních oblastí.

Sichuan leží v hlubokém vnitrozemí a je to jedna z největších čínských provincií (přes 110 milionů obyvatel) a její východní část je jednou z nejhustěji obydlených oblastí na naší planetě. Východní část je nížinatá, úrodná, západní hornatou část provincie obývají většinou Tibeťané.

Songpan je malé město v západním Sichuanu (S’-čchuan) rozkládající se na březích řeky Min.

Suzhou je na čínské poměry poměrně malé, ale velmi známé město na východě Číny, poměrně blízko Šanghaje. Proslulo výrobou hedvábí, výšivkami na hedvábí a především typickými čínskými zahradami.

Šanghaj je se svým počtem obyvatel největším městem Číny (nepočítáme-li Čunking). Rozkládá se na východním pobřeží Číny, na jih od delty Dlouhé řeky. Strategickou hodnotu tohoto prostoru objevili až Evropané, do jejichž příchodu v polovině 19. století byla Šanghaj bezvýznamným městečkem.

Taipei je největším a hlavním městem Taiwanu (Tchaj-wan). Oblast kolem města patří k nejhustěji obydleným místům na planetě. S tím je spojený i největší problém tohoto města – doprava. Ulice jsou přeplněné především skútry.

Tianshui je druhé největší město provincie Gansu (Kan-su) v severozápadní Číně. Nás zde zajímá zejména Maijishan (Mai-ti-šan) – jeden z největších komplexů buddhistických jeskyní v Číně, pocházející z doby dynastie Severní Wei (Wej), tedy ze 4.–5. století n.l.

Tři soutěsky na Dlouhé řece – Changjiang (Čchang-ťiang) nebo také Yangtze (Jang-c’) – patřily odpradávna vedle například Žlutých hor či homolovitých kopečků v oblasti Guilinu (Kuej-lin) k těm místům, která nejvíce inspirovala čínské umělce.

Tulou – hliněné budovy, jsou obrovské kruhové (někdy obdélníkové) až pětipatrové stavby o průměru přes 60 m se zdmi až 1,8 m širokými. Byly budovány v provincii Fujian (Fu-ťien) od 12. až do začátku 20. století a jako materiál na jejich výstavbu byla už podle jejich názvu použita především udusaná hlína, ale také kamení, dřevo, bambus a jiné materiály.

Jedno z nejteplejších míst v Číně se nachází na severozápadě země, nedaleko Turfanské prolákliny (154 m pod hladinou moře), druhého nejníže položeného místa na zemi. V létě zde teploty dosahují až k 50 °C, díky čemuž je místo známým centrem pěstování vinné révy a sladkých medových melounů. Suché a teplé podnebí také udělalo z místních hrozinek vyhledávanou skvělou pochoutku.

Urumči, coby hlavní a největší město provincie Xinjiang (Sin-ťiang), není z historického hlediska příliš významným místem.